První zápas před týdnem v Liberci vyhrál český šampion 1:0 gólem Hadaščoka.
"Absolutně si nepřipouštím, že bychom nepostoupili. Byla by to obrovská škoda, celý rok jsme na to dřeli," řekl Janů.
Jak jste snášel víc než pětihodinovou cestu letadlem do Kazachstánu?
Létání mi vůbec nevadí, ale doba strávená v letadle byla fakt dost dlouhá. Ale bylo poloprázdné, takže si člověk může natáhnout nohy. Když cestujeme na soustředění na Kypr tři a půl hodiny, jsme tam namačkaní jako sardinky.
Vyrazili jste hodně brzy. Jak jste se vyspali?
Spali jsme na letišti a vstávali jsme v půl šesté, což pro nás, co máme děti, tak hrozné není. Ale pro ty svobodné, kteří jsou zvyklí vstávat v devět hodin...
S Libercem jste toho hodně procestoval. Kde se vám líbilo nejvíc?
Nejradši vzpomínám určitě na druhý pohárový zápas Liberce, který jsme hráli v Liverpoolu. To byla velká paráda, nádherná fotbalová škola, plné tribuny.
A nejhorší zážitek?
To bylo v gruzínském Tbilisi, kde diváci vytvořili atmosféru, kterou už doufám nikdy nezažiju. Lidi házeli kameny na hřiště. Místo pětadvaceti tisíc jich na stadion přišlo padesát, nikdo to neřešil a po zápase jsme se skoro poprali. Hrůza.
A co rumunská Bukurešť? Tam byl přece zápas kvůli výtržnostem fanoušků kontumován ve váš prospěch.
To ano, ale v Bukurešti byli diváci naštvaní na vlastní hráče, kteří je svým výkonem zklamali. V Tbilisi byla atmosféra nepřátelská vůči nám, fanoušci se tam chovali jak pitomci. Nakonec to paradoxně schytal jejich hráč, který dostal kamenem do hlavy a měl roztrženou pusu. Rozhodčí to nechal být, každý byl rád, že se dohrálo. Neuvěřitelné.
Co od zápasu v Karagandě očekáváte?
Samozřejmě postup. O podmínkách, které tady panují, jsme věděli všechno. Je tu horko. Ale nebudeme se vymlouvat. Posun o čtyři hodiny dopředu by neměl být problém.
Co rozhodne?
Já doufám, že kvalita, která je na naší straně. V prvním zápase jsme si ověřili, že musíme makat na sto procent. Jednoznačně bude důležité, kdo vstřelí první gól, od toho se bude zápas odvíjet. Pokud udržíme co nejdéle čisté konto, Kazaši budou postupně čím dál víc hru otevírat a my máme dostatečně dobrý tým na to, abychom tady nějaký gól dali.
V úvodních dvou zápasech sezony - v prvním s Karagandou a v Superpoháru s Olomoucí - se ovšem nezdálo, že by byl váš tým ve formě.
Soustředili jsme na první zápas s Karagandou, a i když nám herně určitě nevyšel, výsledek jedna nula není z pohárového pohledu špatný. Herně jsme chtěli do sezony vstoupit líp, ale jsme teprve na začátku. Doufám, že naše kvalita se teď v Karagandě projeví.
Na Kazachstán nemá Liberec dobré vzpomínky. Před pěti lety s místním Tobolem Kostanaj vypadl v Intertoto Cupu. Vybavíte si to ještě?
Já jsem přímo v Kazachstánu nebyl, protože jsem byl zraněný. Podíval jsem se sem až teď na stará kolena. Tenkrát v Kostanaji jsme uhráli výsledek jedna jedna a za ten bych se teď v Karagandě určitě nezlobil. Já osobně jsem sem přiletěl zvítězit, ne hrát na remízu. Nepodcenili jsme vůbec nic, v přípravě jsme udělali všechno, a tak není důvod se bát.
Čím jsou domácí nejvíc nebezpeční?
Určitě tou svou výškovou převahou, tolik vysokých hráčů neměly snad ani tenkrát Blšany. Takové mužstvo jsem ještě nezažil. Ale jsme připraveni. Chceme hrát kombinační fotbal, míč rychle od nohy, aby běhali a co nejvíc se unavili. Taky nesmíme povolit Karagandě příliš standardních situací.
Cítíte ještě před pohárovými zápasy nervozitu?
Při každém zápase, ale je to spíš takové zdravé nabuzení. Kdyby člověk nebyl nervózní, asi by byl na zápas špatně připravený. Zápas v Karagandě je velice důležitý, ale zažili jsme konec ligy s Plzní, to byly neskutečné nervy. Na každého boj o titul dolehl. Všichni jsme si ověřili, že se svázanýma nohama se hraje hůř. Ale naše mužstvo je zkušené a spousta hráčů toho má hodně za sebou, takže se se zápasy jako je ten v Karagandě musíme umět vyrovnat.
Fanoušci od vás očekávají, že Kazachy musíte v každém případě porazit. Jak se s tímto vědomím hraje?
My si to samozřejmě uvědomujeme. Celý rok jsme bojovali o evropské poháry a vypadnout se soupeřem z Kazachstánu by byla obrovská škoda. Vždyť máme velkou šanci postoupit do Ligy mistrů. Nikdo si nepřipouští, že bychom mohli v Kazachstánu vypadnout, i když respektujeme sílu soupeře, nejsou to žádní amatéři jako na Maltě, ale reprezentanti různých zemí. A rozpočet mají asi větší než my. Ale já si opravdu nepřipouštím, že nepostoupíme.
