„Ale život musí jít dál,“ dodává vzápětí.
Je to nejhorší okamžik vaší kariéry?
Ano. Doufám, že něco podobného dlouho nezažiju. Velké zklamání jsem cítil i vloni v létě, kdy jsme těsně nepostoupili přes AC Milán do Ligy mistrů. Ale tohle je něco jiného, horšího. Nevím proč, ale zasáhlo mě to víc, snad že to bylo mezi vrstevníky. Anebo proto, že je to živá rána. Proto to tolik bolí.
Vedli jste 1:0 a jako byste se s tím uspokojili. Souhlasíte?
Určitě. Drželi jsme balon a hráli jsme přesně to, co jsme hrát neměli. Štěstí se otočilo proti nám. Vlastní gól mluví za vše. V takové situaci se musí třeba odkopávat míče na tribunu, ale my jsme pořád chtěli hrát fotbal. Hráli jsme proti deseti a asi jsme si mysleli, že se nám nemůže nic stát. Pak přišla jedna rána, pak druhá, a bylo to.
S jakými pokyny jste šel v 67. minutě na hřiště?
Nastoupil jsem na pravou zálohu místo Musila. Měl jsem roztáhnout hru, tlačit se do pokutového území a doplňovat útočníky. Ale byl jsem čerstvý, a tak jsem měl taky bránit. Prostě všechno. Ale je to těžké se rychle dostat do tempa, když naskočíte do zápasu. Člověk zasprintuje a hned se zadýchá. Nakonec jsem si ale zahrál víc, než jsem čekal.
V nastaveném čase normální hrací doby jste se připletl do strkanice s hráči soupeře. O co šlo?
Švýcaři si po faulu našeho hráče podávali balon ve vlastním vápně a zdržovali hru. Já jsem jim chtěl míč vypíchnout, aby se rychle rozehrálo. V televizi to ale vypadalo, že jsem do někoho strčil.
Za stavu 1:2 se prodlužovalo. Dávali vám Švýcaři najevo, že jsou v psychické výhodě?
Hned si začali víc dovolovat. Posmívali se nám, nebylo to hezké. Prostě byli na koni a ohromně si věřili.
Na hřiště jste přišel až jako náhradník, ale nakonec jste si zahrál i prodloužení a úspěšně zvládl penaltu. Byl jste mezi určenými střelci?
Sešli jsme se ve středovém kruhu. Nikomu se na penalty moc nechtělo, byla to obrovská zodpovědnost. Ale já jsem si věřil, a tak jsem se sám přihlásil.
A zvládl jste to.
Byly to hrozné nervy, ale když se člověk rozbíhá, musí to všechno hodit za hlavu. Při střele jsem měl trochu štěstí. Kdyby brankář vystihl stranu, tak by to chytil.
Čekal se od vás postup. Byly už dopředu naplánované nějaké oslavy?
To vůbec ne. Nechtěli jsme urazit fotbalového boha. To by se vidělo až podle situace. Ale teď jsme přišli o mistrovství Evropy a případně o olympiádu, je to obrovská škoda.
Kdy se opět zapojíte do tréninku s libereckým Slovanem?
Už se stalo. Ještě večer po zápase jsem jel zpátky do Liberce a ve čtvrtek ráno už jsem zase trénoval v klubu.
Neříkejte, že byste se tak rychle vracel do Liberce i v případě postupu na mistrovství Evropy.
Určitě bych jel taky. Nějaké ťuknutí by se muselo odložit. Všichni kluci se rozprchli do klubů, čeká nás zase liga. Se Slovanem hrajeme na Žižkově.
