První branku jste dal z pětadvaceti metrů do šibenice. Nepřekvapil jste tou ránou i sám sebe?
Trochu ano, já jsem na tom místě totiž vůbec neměl být. Když je jeden útočník na půlce, tak ho s Edou Lasotou zajišťujeme. Jenže nebyl, a tak jsme se posunuli k vápnu. Míč mi sedl přímo na nohu, taková střela se snad povede jen na tréninku.
Vy jinak nejste žádný kanonýr, v lize jste se ještě netrefil...
Asi jsem pohárový střelec. Minulý gól jsem dal taky v poháru - v Poštorné. Ale na tréninku trhám sítě.
Věřili jste, že můžete vyhrát na hřišti obhájce titulu?
Chtěli jsme určitě překvapit a postoupit. Ze začátku jsme se snažili hrát zezadu a zkoušet brejky. To se nám dařilo. Ve druhém poločase už to bylo o štěstí. Slovan nás hodně tlačil, ale nedal gól. A to rozhodlo.
V Liberci jste byl jako mladík rok a půl, ale příliš jste si nezahrál. Nastoupil jste jen v pěti zápasech. Necítil jste křivdu?
Od svého angažmá v Liberci jsem si určitě sliboval víc, ale křivdu necítím. Byl jsem ještě mladý a nepředváděl jsem stoprocentně to, co se ode mě čekalo. Pak jsem sice naskočil do hry, ale naštípl jsem si stehenní kost. V Liberci je obrovská konkurence, takže jsem se už do sestavy nedostal. Vrátil jsem se proto do Zlína, odkud pocházím.
Jste ještě v kontaktu s někým z Liberce?
Volám si s Jirkou Klimešem, který se tady stará o trávu. S Honzou Polákem a Mírou Slepičkou se vídáme v reprezentační jedenadvacítce. A taky s Mírou Holeňákem, když přijede domů do Zlína. Jak je vidět, tady se mi celkem daří. Před týdnem jsme tady vyhráli s reprezentační jednadvacítkou. Je to tady jako můj druhý domov.
Ve Zlíně teď hrajete pravidelně na pravé straně obrany či zálohy, místo máte i v reprezentační jednadvacítce. Takže spokojenost?
Teď ano. Se Zlínem se nám daří. Už šest zápasů jsme neprohráli. A s kolegou z obrany Jirkou Koubským hrajeme v nároďáku.
