Upřímně, Liberečtí měli z pekla štěstí a trenér Jindřich Trpišovský líčil, jak při utkání hledal tlačítko, kterým by rozjetého soupeře přepnul na nižší rychlost.
Přesto podceňovaní hosté ze severu Čech vyhráli 1:0, načež trenér nadšením zahodil oblíbenou kšiltovku mezi lidi.
Fanoušci si zvykli, že sportovní ředitel Jan Nezmar po velkých výhrách pouští do éteru amatérské videozáznamy, ale tentokrát ukázal jen oslavu v kabině.
Zatímco cestou ze Splitu liberečtí hráči v letadle mohutně slavili, po Marseille zůstali v klidu, takže nebylo co natáčet. Už v neděli je čeká liga s Bohemians.
Tým má styl, ne hvězdy
Liberec prochází pozoruhodným obdobím. Mění se za pochodu. Na jaře bojoval o přežití v české lize, ale teď se chová nadšeně a s kuráží. Kvalitou zatím nedosahuje na týmy, které pod Ještěd poslaly tři mistrovské tituly. Není tu žádný Štajner, Koloušek nebo Holeňák (zlatý rok 2002), není tu ani Zápotočný nebo Hološko (2006), ani Breznaník či Bičík (2012).
Současné mužstvo má jiný styl, skrývá se v něm pracovitost, ofenzivní chuť a neúnavné běhání. I když to zní jako omšelé klišé, hlavní zbraní je parta.
Ale kde se to zlomilo? Proč najednou Pavelka, Šural nebo Bakoš dokážou hrát o čelo tabulky a čelit síle Marseille?
Tragická minulá sezona vylekala klubového majitele Ludvíka Karla, který v létě postavil prakticky nový tým. Přišlo devět hráčů a hlavně ambiciózní trenér Trpišovský.
Posily se povedly. V brance září sparťanský pomocník Koubek, v obraně našli místo bývalí žižkovští hráči Bartošák s Hovorkou, kteří ještě na jaře dostávali výplatu jednou za čtyři měsíce a o víkendech jezdili hrát do Kolína. Prosazují se také další: Shala, Sýkora, Folprecht.
„Tým a parta je prostě nejvíc. Potom jde dosáhnout všeho,“ řekl Coufal.
Změna má jméno Trpišovský
Nejzásadnější změnou se stal lidový trenér Trpišovský, který nejradši chodí v teplácích, nemluví ve frázích a je zažraný do práce. K hráčům je přátelský, rád se s nimi sází prakticky o cokoli a přitom má autoritu. Nechybí mu sebevědomí, přitom zůstává pokorný.
„Jsem hrdý na všechny kluky, ale samozřejmě vím, jaké jsme měli štěstí. Asi se za nás modlili všichni v Liberci a všichni naši blízcí byli v kostele,“ řekl upřímně po šokující výhře nad Marseille.
Sportovní záležitosti řídí bývalý kanonýr Jan Nezmar, který jako hráč zažil s Libercem dva tituly a řadu evropských bitev. To je další neviditelná zbraň. Letos se Nezmarovi díky chytré přestupové politice podařilo postavit hodně solidní tým. Přitom zdaleka nerozhazoval jako Plzeň nebo Jablonec a logicky se nemůže měřit se Spartou.
Liberec je svým způsobem unikát: klub dál pracuje na rodinné bázi, spousta věcí tu funguje na základě podání ruky. Stadion U Nisy nemá dostatečné zázemí pro evropské zápasy a například zóna pro novináře bývá ve stanu, který v nedávném zápase s Bragou málem odfoukl vítr. Ale tyhle věci vám nepřijdou tak důležité, když vidíte zábavu na hřišti.
Trenére, buď v klidu. Cítím to!
Mimochodem, Liberec má šťastnou ruku na trenéry. Když na podzim 2001 po sérii nezdarů k tehdejšímu kouči Škorpilovi instaloval mladého Csaplára, Slovan vykročil k prvnímu titulu. I další tituly získali muži, kterým se nejdřív moc nevěřilo: Vítězslav Lavička a Jaroslav Šilhavý.
Jindřich Trpišovský je další v řadě.
Liberecký kouč Jindřich Trpišovský během tréninku
„Do konce zápasu v Marseille zbývalo deset minut, když jsem si vzpomněl na slova našeho kustoda. Byl jsem v Liberci tři týdny a on řekl: Buď v klidu, cítím totéž, co za trenéra Šilhavého - tohle mužstvo bude mít obrovskou sílu,“ líčil Trpišovský.
I když po Marseille podléháme euforii, možná se v Liberci opravdu rodí tým, který to znovu dotáhne daleko. Proto je škoda uťápnutého výkonu s Bragou (0:1), teď mohl být Slovan vedoucím týmem skupiny.
Liberecký kouč Jindřich Trpišovský během tréninku
