"Já si vlastně život běžného smrtelníka skoro nedokázal představit. Připadám si, jako bych objevoval nový svět," dodává Zelenka, který se fotbalem živil od necelých devatenácti.
"A tuhle nádhernou volnost si nejvíc uvědomuju ve chvílích, kdy mi z horských soustředění volají kamarádi a na ty galeje si stěžují."
Vzápětí Zelenka přiznává: "Ale problémy s váhou čekám. Už v závěru podzimu jsem si povolil a nabral tak tři čtyři kila. Přesně to nevím, protože odvahu stoupnout si na váhu zatím nemám."
Když se za svou kariérou špičkového fotbalisty ohlédnete, jak jste s ní spokojený?
Nejsem fotbalista od boha, jsem spíš typem bojovníka, rváče. Tak musím říct, že jsem toho ve fotbale dosáhl víc, než na co jsem fotbalově měl. Tudíž svou kariéru považuju za úspěšnou.
Pokaždé ale o úspěch nešlo.
Pochopitelně. Za jedno z největších zklamání beru srpen v roce 2000. To jsem byl ve Slavii, hráli jsme třetí předkolo Ligy mistrů, v Doněcku jsme v prvním zápase vyhráli jedna nula, v pražské odvetě jsme v poslední minutě dostali gól, prodlužovalo se a my v tom prodloužení dostali druhý. To byl prostě malér, který jsem si tenkrát na Strahově vytrpěl celých sto dvacet minut.
A litujete ještě něčeho?
Snad to nebude vypadat neskromně, ale mrzí mě, že nemám ani jeden reprezentační start. Tím spíš, když se podívám na všechna ta jména, která se v mezistátních zápasech objevila. Jenže když jsem byl v tom produktivním věku, tolik zápasů jako dnes se nehrálo. Nebyl třeba turnaj v Dubaji, nehrál se zápas na zkoušku s Maltou, jako loni v Jablonci s Maltou. Prostě smůla.
Měl jste někdy k nominaci blízko?
Jestli blízko, to posoudit nedokážu. Ale když jsem byl ve Slavii, několikrát mi na klub předběžná nominace přišla. Ale když pak přišla ta užší, nebyl jsem v ní nikdy.
Loni v létě jste šel na půl roku hostovat z druholigové Dukly do Bohemians 1905. V základní sestavě jste pak nastoupil v prvních třech kolech, ale potom už z vás byl jen náhradník, který často nešel do zápasu ani z lavičky. Kde se stala chyba?
V těch prvních třech zápasech jsme nedali ani jeden gól, to byl základ mého blížícího se konce. Přestal jsem být tím, na koho trenér spoléhal. Tím spíš, když se pak se uzdravil Milan Škoda. Moje očekávaná stěžejní role v týmu byla v nenávratnu.
Co jste vlastně od angažmá v pravých Bohemians očekával?
Střelec Škoda se jim před ligou zranil, tak jsem chtěl pomoci všem, kteří v Bohemce pracovali. S jediným cílem: aby se mnou byli spokojeni trenéři, spoluhráči i klubové vedení. Jenže jsem na to už nejspíš neměl.
Ve kterém mužstvu jste toho dokázal nejvíc?
Řekl bych, že dobře se mi hrálo v Brně. Přišel jsem tam jako střelec a góly jsem opravdu dával. Jenže tohle se čekalo. Ale když jsem šel několik let předtím pomáhat Blšanům, kdekdo předpovídal, že to stejně skončí sestupem. Jenže my první ligu zachránili, takže i tohohle si hodně cením.
Luděk zelenkaíchNarozen: 11. září 1973 |
Působil jste někdy v klubu, na který byste chtěl raději zapomenout?
To ani náhodou. Bral jsem fotbal prostě jako práci, vždycky jsem chtěl do kterékoli party zapadnout jak fotbalově, tak i lidsky. Například v Bohemce, kde se mi nevedlo, jsem se snažil být vždycky pozitivní, chovat se prostě tak, aby na mě vzpomínali jako na dobrého člověka a ne jako na toho, který nedával góly.
Toužil jste někdy hrát za Spartu?
Jako kluk jsem vždycky fandil Dukle, osud mi pak přinesl angažmá ve Slavii. Musím říct, že Spartě jsem nikdy nefandil a hrát za ni jsem netoužil. Ale pozor, tím vůbec nechci říct, že je na Spartě něco špatného, nebo že proti ní něco mám. Ale hrát buď za Slavii nebo za Spartu a potom vzít nabídku odvěkého rivala, to považuju za vražení kudly do zad fanouškům buď jednoho, nebo druhého klubu.
Jak jste spokojen se 341 prvoligovými starty a s 92 vstřelenými góly? Neštve vás, že vám už navždycky bude chybět jen osm branek ke vstupu do Klubu ligových kanonýrů - stovkařů?
K té stovce jsem se nikdy neupínal, tím se zabývali hlavně novináři. Takže tohle mě vůbec netrápí. Mnohem horší je to s těmi ligovými starty. Na trenéra Hoftycha mě mrzí, že mě nepostavil v posledním podzimním zápase proti Spartě. Mohl jsem těch startů mít 342 a to už by byla opravdu paráda.
Tak aby vás přešel humor, ve fotbalové databance iDNES.cz je u vašeho jména mimo jiné uvedeno: někdy je příliš individuální a trpí nevyrovnanými výkony. Co vy na to?
Přečetl jsem si to už před časem. Ne snad, že by mi bylo jedno, co se o mně psalo, ale z míry mě to nevyvádělo. A nesouhlasil bych s tím, že hraju moc individuálně. To je to poslední, co bych o sobě řekl.
Jak jste vlastně během dlouhé kariéry kritiku novinářů snášel?
Já zase tak moc nikdy kritizován nebyl. Za každých okolností jsem se vždycky snažil být k novinářům maximálně vstřícný. A média mi to pak vracela přízní. Ale když už mě v novinách někdo jednou za čas setřel, snažil jsem se z toho poučit, vzít i ty nepříjemné řádky pozitivně.
Jaké máte plány do budoucna?
Jestli máte na mysli příští zaměstnání, tak to v téhle chvíli ještě opravdu nevím. Každopádně na jaře se chci takříkajíc na plný úvazek věnovat rodině. S druhou ženou Danielou máme tříletého Samuela, dvouletou Ellu a před necelým měsícem, den před Štědrým dnem, jsem pod stromeček dostal Daniela. Navíc k nám často chodí devítiletý Adam z prvního manželství, takže je u nás veselo. Zkrátka, letos na jaře budu na mateřské.
A později to zaměstnání?
Doufám, že se ozve někdo z fotbalových kamarádů a přátel, kterých mám za ty roky bezpočet. Rád bych totiž u fotbalu zůstal. Ale jak říkám, teď to fakt neřeším.
Podle dobrozdání fotbalových odborníků i laiků jste jedním z nejlepších spolukomentátorů při televizních fotbalových studiích. Nelákalo by vás dělat tuhle práci na plný úvazek?
Občas mě to napadne, ale vzápětí si uvědomím, že to možné není. Že by spolukomentátoři dostali smlouvy, to opravdu nehrozí. Takže ani tohle neřeším, přestože by mě to bavilo.
Fotbalovou budoucnost řešíte?
Už jsem ji vyřešil. Jdu za Jirkou Novotným do okresního přeboru do Všenor. Moc se na to těším, protože doteď jsem si při fotbale často připadal jako ve škole. Poslouchal jsem, co na hřišti dělat, jak to dělat, kdy to dělat a tak pořád dokola. Teď si chci fotbalu konečně bez zábran opravdu užít, hrát ho čistě pro radost.
Jak padla volba na Všenory?
Když jsem loni v létě odcházel z Dukly na hostování do Bohemky, tak Jirka už měl ty Všenory. No a jak to se mnou na podzim šlo od desíti k pěti, s majitelem všenorského klubu jsem si nakonec plácnul. Seděli jsme takhle s Jirkou na kafi, ten majitel tam přišel a bylo to. Když se pak o něco později na veřejnost dostalo, že s kariérou končím, několik docela slušných nabídek se objevilo. Ale já dané slovo nezruším.
