Proto se rozhodl vrátit do české ligy a v zimní přestávce po něm sáhlo Brno, tehdy poslední tým tabulky. A rozhodně nemůže litovat.
S Lejsalem v bráně se zachránilo a nyní vstoupilo úspěšně i do nové sezony, v níž Lejsal během pěti zápasů ještě nedostal ani jeden gól.
K tomu přičteno 15 minut z minulé sezony dělá 465, což je o devět minut méně, než udržel čisté konto před třemi roky slovenský brankář v dresu Brna Tomáš Belic.
První možnost překonat jej má Lejsal už dnes, v moravském derby s Baníkem Ostrava. "Nechtěl bych si ale plést fotbal s jiným sportem, v němž jsou rekordy daleko důležitější. Fotbal je kolektivní hra a myslet na svoje statistiky by bylo sobecké," tvrdí Lejsal.
Zbytečně skromně. Jeho skvělé výkony neunikly ani pozornosti reprezentačního kouče Brücknera, který jej v létě zařadil do svého širšího výběru.
Martine, víte, kdo z českých brankářů drží nejdelší šňůru v odchytaných minutách bez obdržené branky?
Nevím, asi když je Cena Pláničky za nejlepšího brankáře, tak možná on. Myslím si, že i Petr Čech by měl být někde vysoko.
Dokonce úplně nejvýš. Nedostal gól přesně 903 minut. Vy jste se spolu potkali v mládežnických reprezentačních výběrech, že?
Ano, v sedmnáctce. Je o půl roku starší než já. Už tehdy vypadal, že mu někdo změnil roky. Nejen výškou. My s klukama dělali na soustředění blbosti, jeho to nezajímalo.
A on je teď hvězdou londýnské Chelsea, vy jste v Brně.
Ale není všem dnům konec. Navíc, já jsem v Brně spokojený.
Takže neutečete, ani když přijde nějaká zajímavá nabídka?
To není utíkání, to je i strategie klubu. Smlouvu mám ještě na dva a půl roku. Ve vedení jsou tu takoví lidé, že proti sobě určitě nepůjdeme.
A vy sám cítíte, že jde klub letos s novými posilami nahoru?
Zatím je odehráno pět kol, ale když jsem přišel, hrálo se o záchranu, takže z tohoto pohledu určitě.
Když jste přišel, tak jste říkal, že je mančaft při zápase málo drzý, že?
To byly první dojmy. V Brně je skvělá parta. Takovou třeba v Itálii neuděláte, když to řeknu obrazně, v kabině se tam porvete, plivete po sobě. Tady si spoustu věcí vyříkáte mezi čtyřma očima. Na jaře jsme si ale ten klid přenesli z kabiny na hřiště až moc. Byli jsme moc hodní, balóny, které jsme mohli mít, jsme nechali na druhých, což není dobře.
Vy jste si v Itálii zachytal i proti AC Milán a teď třeba čelíte týmům jako je Kladno. Kde hledáte motivaci?
To nemusíte hledat. Každý gól, co dostanu, mě štve.
Co vám po návratu z Itálie v Česku nejvíc chybí?
Ten jejich bordel. Ale to je spíše otázka, co mi nechybí. V menších klubech totiž máte buď štěstí nebo smůlu. Buď dostanete peníze nebo ne. Tam se podepisují roční platy a třeba půl roku nedostanete nic.
Která liga je vlastně vaše vysněná?
U nás chce každý utíkat ven. Ale já bych byl mnohem raději, kdyby vysněná liga byla u nás. Aby k nám chodili známí hráči, měli jsme stadiony pro čtyřicet tisíc lidí.
Všiml jsem si, že když jdete na hřiště, pomodlíte se. Jste věřící?
Já jsem se nechal docela nedávno pokřtít. Myslím, že by měl člověk v něco věřit. Neříkám, že je Bůh, který vás ochrání a vy nemusíte nic dělat.
Takže to vám dává jistotu, abyste vy sám byl zase jistotou svému týmu?
Samo o sobě ne. Když to spojíte s určitými věcmi, najdete v sobě vnitřní klid, když se soustředíte na jednu věc, tak vám jde možná lehčeji, než když je člověk rozhozený. Když děláte někomu něco na truc, tak jdete sám proti sobě.
Také vypadáte na hřišti tak, že se soustředíte pouze na fotbal, že ani nenadáváte rozhodčím.
Víte, že už to mám za sebou?
Povídejte.
Ve třinácti letech, od té doby jsem klidný. Hráli jsme halový turnaj.
Rozhodčí mi pískl ruku, že jsem chytl balón mimo vymezené území. Dostal jsem dvě minuty a my dostali gól. V ten moment jsem byl…Od té doby to beru jinak.
Ale co jste rozhodčímu řekl?
Jemu jenom to, že je blázen. Hůř to odnesly lavičky na střídačce, kopal jsem do všeho, co jsem viděl.
To jste byl pěkný nervák.
Ani ne. To se naskládalo. Vyrůstal jsem na vesnici, takže co na srdci, to na jazyku. Až jsem se dostal tam, kde to bylo spíš slabina. Tak mi naznačili, abych byl více zdrženlivý.
To jste pochopil už ve třinácti?
Tam to vyvrcholilo. Dostal jsem žlutou, pak jsem rozkopal lavičky a dostal červenou. Byla to ostuda, trenéři mi museli domluvit. Bylo to jedinkrát, co jsem se vůbec nekontroloval. Ale je dobře, že to přišlo.
No ale vy pořádně naštvaný vypadáte po každé porážce. Vy asi nerad prohráváte?
Tak to nikdo.
Někteří ale po porážce vypadají, že to dokážou hodit za hlavu hodně rychle. Dá se říct, že až moc.
Nerad prohrávám, a když tomu člověk dá opravdu hodně, tak porážka hodně mrzí. Něco jiného je, když ve škole na zkoušku neumím pět otázek a dostanu je, tak jsem s tím smířený. Pak nemůžu být naštvaný, protože jsem na to neměl čas nebo jsem mu ho nechtěl věnovat.
A právě v úterý, tedy den po zápase s Ostravou, vás čeká maturita. Jak odhadujete výsledek?
Maturita je víc o štěstí než o vědomostech. Všechno se to naučit nestihnu. Zjistil jsem, že toho je hodně.
Když jdete do zápasu, tak vypadáte hodně odhodlaně. Před maturitou jste ale celkem odevzdaný.
No, právě to není dobrý, protože s tím tak nějak počítám. Pokud neudělám jeden předmět, tak budu opakovat jenom ten, což pro mě prakticky znamená, že jsem to udělal. U dálkových studentů to ale berou tak, že vědomosti jsou menší.
Ale ve fotbale úlevy nechcete.
Já fotbal beru jako první, škola je až druhá. Fotbal dělám naplno, škola to odnáší, proto mám maturitu o čtyři roky později, než bych měl mít.
Nemáte teď problém při zápase myslet jen na fotbal?
Já teď ani nevím, jak se jmenuji. Bude to těžké. Je potřeba mít v bráně hlavu čistou a reagovat na to, co se děje. Musím to z hlavy vysypat, a pak po zápase dostat zpátky.
K tomu, abyste si maturitu dodělal, jste se dokopal sám nebo vás k tomu přiměli rodiče?
Je pravda, že mi pomáhají všichni - od profesorů přes rodiče. Když jsme hledali správnou školu, tak rodiče zavolali na ministerstvo školství, jaké jsou možnosti, protože já jsem byl v Itálii. Měl jsem přerušené gymnázium ve Zlíně a hrozilo mi, že přijdu o tři roky, které jsem měl hotové, protože můžete mít přerušenou školu pouze na dva roky. Vybrali jsme gymnázium Pod Vyšehradem v Praze - mám tam dálkové studium takové, že až se naučím, tak jedu na zkoušku. Žádnou docházku neberou. Dají mi materiály, hodiny profesorů si platím. Takové možnosti jinde nejsou. Akorát je problém, že nemůžu maturovat z italštiny. Musím z němčiny.
Aspoň můžete v budoucnu vyrazit do německé bundesligy?
To taky, ale třeba zrovna teď v pondělí (dnes) nás budou s Ostravou pískat rozhodčí z Rakouska.
Tak aspoň víte, co jim máte říct.
Já rozhodčím nenadávám, to si nedovolím. Ale nikdo nechce prohrát. Každý udělá chybu, ale je potřeba dát rozhodčímu najevo, že s ním cítíte, vyjít mu vstříc. Jenže v němčině udělám nějakou chybu a bude to. Musím si dávat pozor.
Jak jste se vůbec dostal k chytání? Většina malých kluků chce hlavně dávat góly a v brance tak končí mladší sourozenci, aby tam vůbec někdo stál.
To je pravda, ale já jsem zrovna ten starší. U nás ve Vracově to bylo tak udělané, že jsem za mladší žáky hrával v poli a za starší jsem chytával. Takže jsem nejdřív odehrál zápas ve střední záloze, pak jsem si šel odpočinout do brány. Mohl jsem si tak vybrat, co mě víc baví. Pak jsem přešel na rok a půl do Ratíškovic.
Dal jsem tam i gól, ale pořád mě tam cpali do brány a do Zlína jsem už přišel jako gólman.
Byl byste ještě schopen nastoupit do zápasu znovu jako hráč?
Možná by mě to i víc bavilo. Srandamače radši hraji, ale jinak už nemám v sobě ty pohyby.
Gól jste teda sice dal, ale co takhle dát i nějaký ligový? Nešel byste si třeba za rozhodnutého stavu kopnout penaltu?
To ne. Bral bych to jako neúctu k soupeři. Jedině, kdybych na ni byl určený trenérem už před zápasem, ale jinak ne.
