Ve žlutočerném kotli Vestfálského stadionu byl díky gólům miláčkem publika, zatímco jeho zázračná levá noha se stala noční můrou obránců.
Za národní tým s helvetským křížem nastoupil 103krát, loučil se po Euru 2004. O dva roky později v druholigovém Lausanne ukončil hráčskou kariéru. Dnes je vyslancem Eura.
MF DNES poskytl Stephane Chapuisat exkluzivní rozhovor.
Ještě před čtyřmi lety na Euru v Portugalsku jste patřil do národního týmu. Je letošní švýcarský tým silnější?
Je minimálně stejně tak silný. Spousta hráčů má teprve teď ten správný věk a kromě Eura už i zkušenosti z mistrovství světa. Navíc hrají ve své zemi, to je nádherný bonus.
Mohou celé Euro i vyhrát?
Favority rozhodně nejsme. Hodně napoví první zápas proti Čechům.
Ten je klíčový?
Určitě. Když ho vyhrajeme, bude tým schopný velkých věcí. Pak můžeme být pozitivním překvapením.
Nebojíte se, že mužstvo podlehne obrovskému tlaku domácího prostředí?
Ne! Řada hráčů hraje v zahraničí, jsou na tlak zvyklí. To nevidím jako velký problém.
A co tedy může být problém? Nedávná zranění opor?
Možná. Nebo to, že tým nehrál dva roky žádný soutěžní zápas, jen přípravy. V sobotu proti Čechům to bude po dlouhé době první vážný test.
V čem budou největší zbraně Švýcarska?
Silou je celý tým, jeho soudržnost. Máme dobrého brankáře i útok. Chybí jedině vyložená hvězda, snad s výjimkou střelce Alexe Freie.
Budete u toho v Basileji i vy?
Ano, samozřejmě.
. Stephane ChapuisatVůbec nejslavnější švýcarský fotbalista, dnes je mu 38 let. Za národní tým odehrál 103 zápasů a vstřelil 21 gólů. Na klubové úrovni sbíral největší úspěchy v Dortmundu: vyhrál v roce 1997 Ligu mistrů i Interkontinentální pohár, dvakrát vyhrál bundesligu. V té nastřílel 106 gólů, je druhým nejlepším zahraničním střelcem bundesligy. Závěr kariéry strávil v Lausanne. |
Jako fanoušek? Nebo jako spolukomentátor?
Jen jako fanoušek. Komentování není pro mě.
Máte v mužstvu dost kamarádů. Frei, Hakan Yakin, Gygax, Müller, Vonlanthen... Hovořili jste spolu poslední dobou?
Vůbec. Mají dost svých starostí. Potřebují hlavně klid.
Česko na minulém Euru skončilo v semifinále. Vzpomínáte si, jak hrálo?
Měli jste velmi dobrý tým, hlavně záložní řadu jste měli skvělou. Teď to budete mít mnohem těžší.
Pravda, česká záloha, tehdy hlavní zbraň, se rozpadla. Poborský skončil, Nedvěd se do týmu nevrátil, Rosický je zraněný, ani Šmicer nejel.
Ale máte dobré mladé. V defenzivě jste silní, s ofenzivou si nejsem tolik jistý. Strašně moc vám bude chybět Rosický. Navíc Baroš toho moc nenahrál, i Koller měl problémy.
Kterého českého hráče považujete nyní za nejlepšího?
Jednoznačně Petra Čecha, to je světový brankář. Ale nerad bych se do rozboru vašeho týmu pouštěl, poslední dobou jsem Čechy viděl jen dvakrát. Naposledy při kvalifikačním vítězství v Německu. Tam se mi vaše defenziva moc líbila.
Mimochodem, vzpomenete si na českého fotbalistu, s nímž jste hrával?
Jistě, s Patrikem Bergrem v Dortmundu, ale jen rok. Měl skvělou levačku. Teď jde do Sparty, že? Někde jsem to četl.
Vy jste s Dortmundem vyhrál Ligu mistrů. Je to váš největší úspěch?
Na klubové úrovni nic většího neexistuje. Těch osm dortmundských let, to byly mé nejkrásnější fotbalové časy.
Co si obecně myslíte o českém fotbale? Nepřekvapuje vás, že země, která má jen 10 milionů obyvatel, hraje od roku 1996 pravidelně na Euru?
Ano, od tak malé země by se to nečekalo. Ale je to i motivace pro nás Švýcary. Je vidět, že pokud se malá země zaměří na nějaký cíl, může ho dosáhnout.
Sám jste proti Čechům nastoupil čtyřikrát. Poprvé už v roce 1991, přátelský zápas skončil 1:1 a jediný gól vstřelil Kubilay Türkyilmaz. Nechybí taková osobnost současnému týmu?
Proč? I bez Türkyilmaze vás můžeme porazit, věřte tomu.
Pak jste dal sám Čechům dva góly v roce 1994. V Curychu jste vyhráli 3:0.
To byl vážně vydařený zápas. Takový, kdy všechno sedne. Líbilo by se mi, kdyby se v sobotu opakoval.
Naposledy jste byl u nás v roce 1999 při zápase v Drnovicích. Vzpomínáte? Taková malá vesnička...
Ano, prohráli jsme tam 0:3. Tehdy už byl hvězdou Jan Koller, měli jsme s ním velké problémy. Snad nás v sobotu tak zlobit nebude.
Jak je to teď s vámi? Hrajete ještě občas fotbal?
Jen rekreačně s kamarády, pro zábavu. Před dvěma lety jsem končil v Lausanne. Žádná třetí nebo čtvrtá liga mě už nelákala.
Čím se tedy nyní živíte?
Zase fotbalem. Byl jsem vyslancem pro Euro a trénuju útočníky v mládežnickém týmu.
Dřív jste býval hodně rychlý. Za kolik byste uběhl 100 metrů dnes?
To vám nepovím, běhat nechodím. A rychlost ztratíte rychle.
Euro startuje pozítří. Jak to ve Švýcarsku vypadá? Podle zpráv jsou lidé zatím odtažití.
Teď už se o turnaji hovoří mnohem víc než před pár týdny. Víte, fotbal není ve Švýcarsku nejoblíbenější sport. A lidé tu své nadšení projevují pomaleji. Chytnou se, věřím tomu. Nabídneme Evropě jeden z nejpohostinnějších šampionátů.
Kdo je ve vašich očích největší favorit mistrovství?
Můj tip na finále je Německo – Itálie. Věřím i Portugalcům, možná Francouzům. A pak je tu pár dalších outsiderů, co mohou překvapit. Třeba my.
A kdybyste si měl vsadit, jak skončí první zápas Švýcarsko – Česko?
Doufám, že vyhrajeme. Ale bude to těsné. Buď 1:0, nebo 2:0. V zahajovacích zápasech moc branek nepadá a často končí remízou. Oba týmy chtějí vyhrát – ale stejně tak nechtějí hned na úvod prohrát.
Když opravdu vyhrajete, co se bude dít ve Švýcarsku pak?
Najednou bude s národním týmem hrát celá země.
