Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Legenda Dasovic se těší na české hvězdy

14 2003
Praha - Nick Dasovic. Čtyřiatřicetiletý univerzální hráč, který má většinou na starosti defenzívu. V kanadském fotbale je téměř legenda. Hrající asistent reprezentačního trenéra Colina Millera si poprvé v životě zahraje proti České republice. Je to pro něj čest, český fotbal uznává. "Máte jedno z nejlepších mužstev v Evropě," lichotil.

Kanadský fotbal snad v současné chvíli nemá zaměstnanějšího muže. Dasovic vedle plnění dvojrole v seniorském A-týmu současně pomáhá s koučováním reprezentační dvacítky a olympijského mužstva do 23 let.

Aby toho neměl málo, hrajícím trenérem je i ve svém klubu Vancouver Whitecaps. "Nikdy jsem snad koučem ani být nechtěl, ale v Kanadě po nich je velká sháňka, proto pomáhám. Mám toho hodně, ale fotbal je můj život," přiznal.

Příběh fotbalového poutníka by vydal na román. "Vždycky jsem šel tam, kde se mi otevíraly dveře. Lidé mi už říkali: jsi stěhovavý jako cikán. Já ale jenom rád poznávám svět," vzpomínal na svoji pestrobarevnou kariéru s úsměvem Dasovic.

Syn chorvatských rodičů začínal s velkým fotbalem právě u Jadranu a ostruhy sbíral v jednom z nejslavnějších klubů - Dinamu Záhřeb. "Byli tam opravdu skvělí hráči a já jsem pochopitelně skoro žádné šance během sezony nedostával," říkal vyrovnaným
hlasem bez známky hořkosti.

Chorvatská mise odstartovala jeho evropskou anabázi. Dasovic poté putoval do francouzského St. Brieux, odtud do švédského Trelleborgsu a před sedmi lety udělal svůj nejšťastnější profesní krok - angažmá ve skotském St. Johnstone Dasovice okouzlilo.

"Skotsko? Nádhera... Nikdy na něj nezapomenu. Skvělí diváci, herní styl doslova ušitý na míru," rozplýval se řízný bek.

Skotská pohádka však neměla šťastný konec. Dasovic byl před rokem společně s dalšími hráči hráči kvůli finančním problémům klubu propuštěn. Proto zamířil zpět za Atlantický oceán do Severní Ameriky, tedy na místa, kde s profesionálním fotbalem začínal. Zakotvil v místě svého rodiště, kanadském Vancouveru.

Po celou kariéru putoval po klubech, ale reprezentaci zůstával až za hrob věrný. Zůstal v ní bez delší pauzy od 2. dubna 1992, kdy v národním týmu debutoval v utkání proti Číně.

"Dokud budu zdravý, vždycky rád reprezentaci pomůžu. Dobře si ale uvědomuju, že se i můj čas chýlí ke konci. Přijdou mladší a já jednou budu muset říci sbohem," uvědomuje si usměvavý sympaťák.

Takovými starostmi se ale prý moc nezabývá, žije přítomností. Teď se nemůže dočkat, až si v sobotu zahraje proti českému národnímu týmu. Dasovicovi se rozzáří oči, když přijde řeč na českou reprezentaci.

"Nedvěd, Koller, Rosický, Šmicer - vaše hráče znají všichni. Máte jedno z nejsilnějších evropských mužstev a pro mě bude poctou a snem, když si proti takovému týmu budu moci zahrát," pravil Dasovic. "Snad ale neodjedeme s moc velkým debaklem. My v naší situaci potřebujeme hlavně sbírat zkušenosti," dodal vzápětí.

Fotbalové sny? Dasovic o nich nijak nepřemýšlí. Touží po jediném: zůstat zapojen ve fotbalovém dění, dál poznávat svět a sbírat zkušenosti. Trénovat reprezentaci? Kanadský srdcař se jen potutelně usmívá. "Rozhodně ne teď. Možná se to jednou stane, ale to už budu mít na hlavě šedivé vlasy," rozesměje se na závěr.

Autoři: ,






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze