Reprezentační kouč Brückner kraloval anketě Trenér roku posledních pět let, ale v jejím 22. ročníku, v níž poprvé hlasovalo 104 členů nově ustavené fotbalové akademie, usedl na pomyslný trůn liberecký trenér Lavička. Zopakoval tak loňské prvenství z červnové novinářské ankety Zlatý míč, která je vyhlašována koncem jara po skončení soutěží.
Bezprostředně po vyhlášení se pak Lavička ze strany médií těšil stejnému zájmu jako Tomáš Rosický, který na improvizované tiskové konferenci seděl coby loňský nejlepší český fotbalista.
Když jste se octl v pětičlenné nominaci, čekal jste prvenství?
Takhle jsem nepřemýšlel. Už to, že jsem mezi pěti nejlepšími, pro mě bylo velikánské ocenění.
Byl jste potom z prvního místa hodně překvapen?
Při vyhlašování téhle ankety jsem v první řadě ještě nikdy neseděl, to pro mě bylo nezvyklé. Takže když mě do ní společně s manželkou organizátoři posadili, něco mi hlavou přece jen blesklo. Ale na druhou stranu, v té první řadě seděl i Karel Brückner.
Kdy jste se tedy dozvěděl, že jste první?
Opravdu až ve chvíli vyhlášení. Do té doby mi nikdo nic ani nenaznačil.
Kdo všechno byl mezi prvními gratulanty, telefonátů a textových zpráv jste měl jistě dost.
První mi gratulovala manželka. A ten mobil jsem tentokrát vypnul a nechal ho v autě na parkovišti.
V anketě jste hlasoval i vy. Prozradíte, koho jste dal mezi trenéry na první místo?
Františka Komňackého. Stačí se podívat na jeho výsledky.
Při své vrozené skromnosti jste řekl, že vaše cena patří všem lidem v Liberci, kteří k loni k titulu ligového mistra přispěli. Ale přece jen - mohl byste z nich alespoň jednoho člověka jmenovat?
Nemohl. Podělil bych opravdu všechny.
Stal se loňský rok vaším trenérským vrcholem?
Já bych to takhle neviděl. Strašně moc jsem chtěl s Libercem postoupit do Ligy mistrů, což se nám nepovedlo. Zahrát si v téhle nejprestižnější klubové soutěži, to by asi ten vrchol byl.
Ale přesto, za nejlepšího českého trenéra vás za minulý soutěžní ročník považují novináři, za celý loňský rok vás teď dali na první místo členové fotbalové akademie, tedy prvoligoví trenéři, kapitáni ligových mužstev, reprezentanti s nejméně 25 starty, vítězové minulých ročníků, zástupci médií a funkcionáři fotbalového svazu.
Pokud jde o trofeje, tak ten loňský rok nejspíš mým vrcholem byl.
Na začátku hráčské kariéry jste působil v druholigové Plzni, devět prvoligových ročníků jste odehrál za Spartu, s níž jste získal sedm mistrovských titulů, rok máte odehraný v tehdy prvoligovém Chebu, dva soutěžní ročníky jste v nejvyšší soutěži nastupoval za Bohemians. Který trenér vám dal pro vaši profesi nejvíc?
Tady musím říct dvě jména, bohužel, ani jeden už mezi námi není. Byli to plzeňský Josef Žaloudek a samozřejmě ve Spartě pak nezapomenutelný Václav Ježek.
Zmínil jste, že toužíte vést mužstvo v Lize mistrů. A co takhle národní mužstvo?
O reprezentaci jsem zatím opravdu nepřemýšlel. Kdežto ta Liga mistrů se mi hlavou samozřejmě honí dál.
Jenže po mistrovství světa v Německu, když od národního mužstva odcházel asistent Miroslav Beránek, jste nabídku na tento post dostal. Takže jste o reprezentaci přemýšlet musel, přestože jste nakonec odmítl.
Když už vás někdo takhle osloví, tak o tom přemýšlet musíte. Ale ta lákavá nabídka nepřišla v pravý čas, proto jsem ji nevzal.
Tím nepravým časem myslíte, že jste ve třiačtyřiceti letech na práci u národního mužstva mladý a nezkušený?
Kdepak, takhle se necítím, i když se pořád učím. Jenže těžiště mé práce je zkrátka v Liberci. A té jsem se vždycky věnoval a věnuju na sto procent. Takže jsem neodmítl dělat Brücknerovi asistenta, ale odmítl jsem sedět na dvou židlích.
Teď tedy sedíte na té liberecké, ale přesto se v posledních týdnech objevily spekulace, že s vámi přestává být spokojen první muž libereckého fotbalu Ludvík Karl. Údajně proto, že jste prý na hráče příliš měkký. Myslíte, že nynější vítězství v anketě vaši pozici v klubu upevní?
Nejdřív bych chtěl říct, že spekulace jsou prostě spekulace. A k těm se nevyjadřuju. A pokud jde o tu souvislost mezi mou pozicí v klubu a vítězstvím v anketě, tak postavení trenéra odjakživa ovlivňovaly jen a jen výsledky.
Jenže obhajujete titul a zatím jste třetí za Spartou a Slavií. Právě to se nejspíš vašemu nejvyššímu šéfovi Karlovi nelíbí.
Pravda je, že náš nejvyšší má ty nejvyšší cíle.
A co vaše cíle? Stačí vám třeba jen pohárové umístění?
My je samozřejmě máme nejvyšší taky.
Ale moc přesvědčivě to neříkáte.
Víte, já si myslím, že každý člověk by měl mít nějaké cíle uvnitř, ve svém nitru. A neměl by o nich moc mluvit, ale cílevědomě za nimi jít.
A to je váš případ?
Myslím si to.
Také proto působíte na rozdíl od drtivé většiny vašich kolegů pořád spíš tiše až zakřiknutě?
Řídím se mimo jiné rčením, které říká: nemusíte zrovna křičet, aby vás bylo slyšet.
