Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Látal, hrdina z roku 95, o výhře nepochybuje

9 2003
Ostrava - V dubnu v pětadevadesátém se stal hrdinou zápasu. Přišel, viděl, zvítězil - dalo by se říci. V kvalifikaci o mistrovství Evropy 1996 v Anglii hráli tehdy v Praze na Spartě čeští reprezentanti proti Nizozemsku a v poločase prohrávali 0:1. Trenér Uhrin do druhé půle poslal na hřiště Radoslava Látala a ten se postaral o nevídaný zvrat!

"Zápas pro mě začal smutně už proto, že jsem v téhle kvalifikaci musel poprvé na lavičku. Přitom v předchozích čtyřech zápasech jsem nastoupil v základní sestavě," vzpomíná osmapadesátinásobný reprezentant Látal, dnes opora ostravského prvoligového lídra.

Česko tehdy už od 7. minuty prohrávalo gólem Jonka a na hřišti to vypadalo všelijak. "Bylo mi hrozně, protože jsem klukům nemohl nijak pomoci. Přitom na Letné byla vynikající atmosféra, tak jaká tam při zápasech s velkými soupeři bývá."

Kouč Uhrin tenkrát postavil leváka Bergra na pravý kraj středové řady,  právě na Látalovo místo. "Měl určité záměry a já to samozřejmě musel akceptovat. Ale bylo vidět, že naši se ne a ne dostat do zápasu."

V poločase se všichni včetně náhradníků sešli v kabině. Zadumaný Uhrin si po chvíli vtal stranou Látala a řekl mu, že jde do druhého poločasu místo Frýdka, tak ať se jdem pořádně rozcvičit. "Řekl mi, že Patrik Berger se přesune na své místo doleva a já budu hrát jako obvykle zprava," říká Látal.

Taktický pokyn pro Látala i pro ostatní byl jasný: důsledně soupeře napadat už na jeho polovině, snažit se unikat po křídlech a centrovanými míči hledat na hrotu Tomáše Skuhravého.

"Vybavuju si, že jsem tenkrát hrál na Ronalda de Boera, jeho bratr Frank hrál v obraně. Oba sice výborní techničtí hráči, ale už tenkrát na tom nebyli moc dobře s rychlostí," pokračuje Látal ve vzpomínkách. "A mně se hned pár minut po přestávce povedlo Ronalda obejít a dobře odcentrovat. A kdo myslíte, že že hlavou vyrovnal? Tomáš Skuhravý."

Po téhle povedené akci se Látal chytil a až do konce zápasu táhl většinu domácích akcí.

"Když se člověku tak brzo povede přesně to, co po něm trenér chce, a ještě je z toho parádní gól, vychází mu pak už skoro všechno. A to byl přesně můj případ. Ale samozřejmě se chytli i ostatní a nakonec jsme Holanďany dalšími dvěma brankami dorazili. Byla to prostě fotbalová fantazie."

Na otázku, zda byl tento důležitý duel jeho nejlepším zápasem za národní mužstvo, Látal odpovídá: "Určitě byl jedním z nejlepších. Ale třeba potom na mistrovství Evropy ve čtvrtfinále proti Portugalsku, ve kterém se Karel Poborský proslavil tím nevídaným lobem, se mi taky dařilo. Radost mi ale zkazilo vyloučení po druhé žluté kartě, protože jsem dostal dva zápasy a přišel jak o semifinále, tak o finále."

A jak se dnes třiatřicetiletý Látal dívá na blížící se středeční souboj?

"Jsem stoprocentně přesvědčený, že vyhrajeme.  V sobotu jsem se díval na zápas Holanďanů s Rakouskem a jejich obrana mě vůbec nepřesvědčila, je pomalá. Dovedu si živě představit, co s ní Koller s Barošem udělají. Vždyť naše největší síla je právě v ofenzivě. A toho musíme využít."

Látal nakonec ještě jednou vzpomene na fantastické pražské publikum. "Tenkrát nám strašně moc pomohli diváci. Na typickém fotbalovém stadionu vytvořili atmosféru, ve které se nedalo nevyhrát. A věřím, že i ve středu budou diváci tím naším dvanáctým hráčem, který je dovede k vítězství."

Česko - Nizozemsko 3:1 (0:1)
Praha, 26. dubna 1995

Branky: 49. Skuhravý, 58. Němeček, 62. Berger - 7. Jonk.
Česko: Kouba - Kadlec - Řepka, Suchopárek, Hapal - Berger, Frýdek (46. Látal), Němeček, Němec - Kuka (89. Siegl), Skuhravý.
Nizozemsko: De Goey - Blind - Frank de Boer, Valckx - Winter (63. Kluivert), Jonk, Seedorf. Ronald de Boer - Overmars, Van Vossen (46. Bosz), Numan.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze