Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Lafatovu střeleckou odmlku málem ukončil hattrick

21 2003
Dauhá - Více než tři roky čekal na gól v dresu reprezentace fotbalista David Lafata. Českobudějovický útočník jich sice ve 41 zápasech za reprezentační výběry nastřílel osm, naposledy však překonal gólmana soupeře v říjnu 1999. Jeho střelecká odmlka skončila v pondělním utkání výběru do 21 let s Norskem v rámci předolympijského turnaje v Dauhá. Lafata skóroval v rozmezí 19 minut dokonce dvakrát a při troše štěstí si mohl dokonce připsat první reprezentační hattrick.

Lafata se v národních výběrech objevuje pravidelně, svou premiéru absolvoval dokonce už den před 15. narozeninami. Nikdy však nesbíral tolik branek jako třeba jeho vrstevník Tomáš Jun. Střelecky se prosadil během jediného roku: před čtyřmi lety dal dva góly Řecku i Lotyšsku a přidal i další trefy.

Pak se ale na 39 měsíců zasekl a probudil se až v dalekém Kataru. "Bylo to i mým postavením v klubu. Dva roky jsem byl už v kádru dospělých, ale nehrál jsem. Za trenéra Bokši jsem pak dokonce putoval na hostování do Jihlavy," připomněl své stěhování z léta 2001. Jenže na Vysočině nepobyl moc dlouho.

Do Českých Budějovic se vrátil trenér Pavel Tobiáš a nadějného forvarda si stáhl zpět. Zabudoval ho do sestavy, a když se Jihočeši radovali z návratu mezi českou elitu, Lafata už v základní jedenáctce obvykle nechyběl. A podobně se mu daří v
první lize. Během podzimní sezony nechyběl ani v jednom utkání a stačil nasbírat pět branek; ligových startů už má na kontě 44.

Ligové zásahy mu přinášely reprezentační pozvánky do klubové schránky i nadále, ale v obou podzimních kvalifikačních zápasech se na trávníku neobjevil. Až v Kataru tak mohl ukázat, že se o dres umí porvat nejen u trenéra Tobiáše.

Pozápasová odezva na jeho dva góly na sebe nenechala dlouho čekat. Ještě než dojel ze stadionu do hotelu, už měl na mobilním telefonu několik blahopřání z Čech. "Ozvali se rodiče, přítelkyně i kluboví spoluhráči Sedláček a Vozábal," usmíval se v úterý dopoledne, když setřásal únavu ve vířivce na teplém katarském slunci.

A vůbec mu nevadilo, že jeho dvě trefy ještě budou mít nějakou dohru v podobě všimného do hráčské pokladny. "Včera totiž kluci ještě nevěděli o té prémii," připomněl tisíc dolarů, které v hotovosti vyinkasoval od pořadatelů jako nejlepší hráč zápasu. Právem, jeho příchod po přestávce ofenzívu mužstva značně oživil.

Vysvětlení pro vydařený výkon má jednoduché: prý se na něm už začíná stejně jako na ostatních hráčích projevovat týdenní pobyt v teplém podnebí a herní tréninky s potřebnou regenerací. A zdejších podmínek si považuje možná ještě více než řada spoluhráčů, kteří po skončení turnaje v Dauhá pocestují za přípravou na lepších trávnících se svými kluby. Jihočeši totiž jako jedni z mála za teplem během zimy nepoletí. Jejich střelec však už na dálku vzkázal, že formu přes zimu rozhodně neztratil.

Autoři: ,






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze