"Dobrý den, tady Ladislav Benčík. Chci se vrátit do Uherského Hradiště a hledám poblíž angažmá. Nevzal byste mě do týmu?"
Tímto značně neortodoxním telefonátem se začal rodit přestup asi největší zimní posily fotbalistů Zlína. Volaným byl nový kouč Zlína Martin Pulpit, tazatelem levonohý slovenský univerzál a toho času hráč Ústí nad Labem.
"Byl jsem nervózní, zpočátku mně bylo i trochu trapně, říkat si takhle o místo," přiznává už s úsměvem devětadvacetiletý rodák z Nitry.
Už jste někdy podobně řešil svoji fotbalovou budoucnost?
Bylo to poprvé. Trenéři volají hráčům, ne naopak. Řekl jsem si: No uvidíme, nic za to nedám.
Vy nemáte agenta?
Někdy v osmnácti jsem měl jednoho slovenského, ale neměl jsem s ním dobré zkušenosti.
Co se stalo?
Patřil k tomu typu agentů, kteří se o hráče moc nestarají. Zajímají se jen o svoje peníze ze smlouvy. Pokud nepatří ke špičce jako třeba Paska, je hráč u agentů pomalu na posledním místě. Jsou to takoví dohazovači. A dávat někomu peníze, když se stejně pak musím o většinu věcí postarat sám, mi přišlo nepraktické.
Číslo na Pulpita jste měl, nebo jste ho sháněl?
Dostal jsem se k němu postranními uličkami přes jednu známou z Uherského Hradiště, které jsem dal echo, že se chci vrátit.
Jaká byla jeho reakce, když jste mu zavolal?
Hned mi řekl, že by mě vzal. Ale že se přeptá v klubu, co se dá udělat. Neznal jsem ho, ale neměl jsem důvod mu nevěřit.
Nakonec to pro vás dopadlo dobře a jste zpátky na Moravě.
Ani jsem to nečekal, počítal jsem s tím, že se vrátím až v létě, kdy mi v Ústí končila smlouva.
Byli hodně naštvaní, že o vás přišli?
Nechtěli mě pustit, nabízeli mi prodloužení smlouvy. Patřil jsem k nejzkušenějším hráčům, říkali, že na mně budou stavět. Ústí se po sedmi letech stalo mým druhým domovem, dvakrát jsme postoupili do první ligy, ale už jsem nemohl zůstat. Žena dostala v Hradišti práci, malý půjde do školky, neměl by se o něho kdo starat.
Jiný klub než Zlín ve hře nebyl?
Třeba Znojmo by mě lákalo, ale nikoho jsem tam neznal. Do úvahy připadal i Třinec, ale ten je z ruky, musel bych dojíždět a domů bych se dostal jednou za čas.
Vyměnil jste tým s postupovými ambicemi za tým, který je třetí od konce. Není to fotbalový krok zpět?
I táta mi tohle říkal. Ale vyšlo to tak a já to tak neberu. Zlín nepatří k těm, co by měli hrát o záchranu. Věřím, že co nejrychleji se dostaneme do středu tabulky a příští sezonu půjdeme nahoru.
Nedivil jste se, že je Zlín se zkušenými borci Hubáčkem, Kubicou nebo Poláchem tak dole?
Je to tak. Ale nevyšel jim začátek a pak už se to s nimi táhlo. Ale borci jako Hubáček nebo Kubica jsou pořád na výši, od takových hráčů se mám co učit a mladší ještě více.
V posledním kole vyhrál Zlín v Ústí a vy jste přitom zahodil velkou šanci. Teď jste asi rád, že?
Máte pravdu, ale tehdy jsem byl na sebe hodně naštvaný.
Jak na vás mužstvo působí?
Je tady hodně mladých a jsem mile překvapený, jak dobře technicky na tom jsou. Když zůstaneme pohromadě delší dobu, nebude to špatné.
Ve Zlíně jste týden a spoluhráči už mají za sebou pověstné Pulpitovy galeje. Necítíte proti nim deficit?
Je vidět, že kluci běhali vydatně a jsou dobře nachystaní. Ale také v Ústí jsme měli tvrdou přípravu.
Jste univerzál. Nicméně kde se vám hraje lépe, na levém kraji obrany, nebo zálohy?
Původně jsem střední záložník. V Ústí se měnil systém hry, trenér potřeboval na kraje obrany útočné hráče. Ale v záloze se cítím jistěji.
