Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vízek se zúčastní soutěže StarDance. Svoji partnerku předem lituje

Ladislav Vízek se při slavnostním otevření stadionu v Ústí báječně bavil. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

18 2016
K jeho prvnímu veřejnému vystoupení sice dojde až v říjnu, ale Ladislav Vízek má mrazení v zádech už teď. Fotbalová legenda přijala pozvánku do televizní soutěže StarDance a obává se, že se může ztrapnit. "Snad jsem neudělal chybu, snad neudělám ostudu," usmívá se olympijský vítěz z Moskvy 1980 a majitel bronzu z evropského šampionátu ve stejném roce.

Říjnový termín je ještě dost daleko, nicméně to může být jen zdání. Co to s vámi dělá?
To jsem si taky říkal, že je to daleko, proto jsem souhlasil. Ale jakmile jsem kejvnul, tak si víc a víc uvědomuju, že jsem možná udělal chybu. Na druhou stranu mám srdce bojovníka, tak se snažím namlouvat si něco jiného. Že když to vydrželi moji předchůdci z řad bývalých sportovců, Imrich Bugár, Rosťa Osička nebo Tomáš Dvořák, tak to přece musím vydržet taky. Já vím, že je to show a legrace, ale když už si mě vybrali, tak mám asi takový kredit, že to třeba nezkazím. A nechci je zklamat.

Věděli, jak jste na tom s tancem?
No právě. Ale nemyslím, že jsem na tom úplně blbě - jsem kluk z vesnice, chodil jsem na zábavy, něco ve mně snad je. V soutěži jsou tanečníci, ale taky lidi, kteří tam dělají legraci, spíš takoví kašpárci. Tajně doufám, že si mě nevybrali jako kašpárka. To byl, myslím, poslední příklad Lukáše Pavláska.

Ale on se dostal daleko...
Jenže já se nechci dostat daleko jako kašpárek, rád bych uspěl jako tanečník, i když jsem v tom oboru trošku omezenej. A přestože vím, že v dnešní době lidi pošlou hlasy spíš těm kašpárkům.

Nespoléháte na to náhodou?
To ne. Budu bojovat, proto k tomu chci přistoupit vážně a taky aspoň trochu tanečně. Bojím se ostudy, ale chtěl bych na parketu překvapit, proto se musím důkladně připravit. Nakolik se to povede, to zjistím až po prvním měsíci tréninku, na konci srpna. Koukám na sebe už teď, před zrcadlem jsem si udělal pár otoček a můžu říct, že v mých letech a při mojí postavě už na koukání moc nejsem. To je malér, a pro moji budoucí parťačku to bude představovat obrovský kus práce. Nejsem totiž točivej typ, mně budou muset vymyslet nějaké jiné figury - spíš bych zvládl nějaké artistické nebo zvedačky. Ale třeba čtyřikrát se otočit, toho bych se bál.

Jak může mistr kliček říkat, že se bojí otoček?
Představte si, může. Tohle není moje doména - nejradši bych si vybrečel, abych mohl tančit na pažitu, nejlíp na Julisce. Až mě vyzvou, abych šel na taneční parket, tak mi naskočí husí kůže. To vím stoprocentně!

Když za vámi z televize přišli, vzal jste si nějaký čas na rozmyšlenou?
Přemýšlel jsem o tom týden! A taky jsem se ptal kamarádů. Všichni se smáli, ale radili mi, abych do toho šel. Karol Dobiaš, Tonda Panenka, Ivan Hašek, Vláďa Šmicer... Pak mi došlo proč - aby měli zpestřené podzimní týdny. Těší se, že bude sranda. Takže se chtějí bavit na můj účet, mám pocit, že si budou přát, abych se tam natáhnul. A k tomu nejspíš nebude daleko, protože už teď mám obrovskou trému a obávám se, že nakonec stejně spadnu mezi ty kašpárky.

Trému byste ale mít nemusel, z fotbalu jste zvyklý hrát před plnými stadiony...
To je pravda. Moje jediná šance je, že za ty dva měsíce tréninku, než budeme v televizním vysílání, se snad otrkám a ostudu neudělám. A kdyby to bylo dobrý i tanečně, tak všem vytřu zrak. Všichni si totiž myslí, že tam budu dupat jako kozel. A to mě žene dopředu, je ve mně i ješitnost.

Takže rozdíl mezi fotbalem a tancem neděláte?
Ale dělám. Tamto je sport a tohle je kultura, i když na úplně jiném hřišti. Ale věřím, že se z toho neblázním, protože jsem už pár pořadů před kamerami obešel, třeba soutěž Máme rádi Česko, teď se chystám na Vtip za stovku.

Jaké jsou tedy vaše pocity? Smíšené?
Tak nějak. Jdu do tmy, ale do ní přece šel i Imrich Bugár, což je proti mě úplný hroch. I když já už jsem taky takový hrošík. To mě ale drží nad vodou - když to zvládnul Bugina... Jeho vystoupení si pamatuju, neměl to zrovna složité, ale procházel dál. Vím, že lidi mají takové typy rádi, na druhou stranu vypadl třeba Leoš Mareš, který tomu dával všechno a učil se taneční variace jako blázen, jenže lidi to dostatečně neocenili. Což podle mě není dobře, protože jde o taneční soutěž.

Chodil jste někdy do tanečních?
Nikdy, já tanec nemiloval. Míváme sice u nás v Kozlovně mikulášskou zábavu, ale to je takový tanec... Je nás třeba deset v kruhu a všelijak se svíjíme a kroutíme, spíš blbneme. To není tanec, to je šejkování. Nebo švejkování.

Co vám na to, že jste kývl, řekli doma?
Máma je z toho vyřízená a říká: „Ládíčku, ty jsi se zbláznil!“ No, zrazuje mě. Moje paní Simona mi bude fandit, ale má strach, že to nezvládnu, protože je to prý velká dřina. Jenže tý dřiny se bojím míň než toho, že budu tvrdej na ty kroky. Krok, sun, krok... Sice říkali, že mě to naučí, ale mám z toho strach.

Už vám vybrali partnerku?
Ještě ne. Začátkem srpna si prý ve studiu sedneme a domluvíme se, kdo s kým. Ale budoucí partnerku lituju - na mě se, řekněme si to na rovinu, partnerky moc nepohrnou. Ty ctižádostivý nepochybně, protože tam budou hezký kluci, taky nějakej herec. Já budu takovej oslík, kterej čeká, koho mu přidělí. S partnerkou si pak budeme muset sednout a domluvit se. To je strašně důležité - musí to být holčina, která mě bude chtít někam dokopat.

Jaká by měla být?
Hodná a trpělivá. Bude to hodně o ní, rozhodně víc jak o mně. Ona mě povede, i když má vést chlap. Ale funkce si rozdělíme.

Zmínil jste bývalé sportovce, kteří se StarDance zúčastnili. Už jste z někoho tahal rozumy?
Ještě ne, ale dojde na to. Za pár dní pojedu na besedu, bude se mnou i Imrich Bugár, tak ho musím vyzpovídat. Ale myslím, že mi už kdysi říkal, že se to dá vydržet.

Někdejší mistr světa v hodu diskem skončil v jednom z předchozích ročníků soutěže třetí. Berete to jako vysoko nastavenou laťku?
Motivace to svým způsobem je. Taky mě motivuje, jak se na mě známí usmívají a říkají, že jsou rádi, že tam budu. Jenže, jak jsem říkal, oni jsou rádi proto, že tam budu za troubu a že to bude legrace. A Bugina... Jeho tance byly jednoduché, byl tam jak tančící vidle, které neudělaly nic elastickýho, byl strnulej, nezasmál se... Ono mě to možná čeká taky, ale přesto doufám, že budu mít lepší pohyby. Nechci tam být za dřeváka, i když takové ty sexy pohyby při tanci mi připadají hodně směšné.

A není lepší vsadit spíš na kartu, že člověk dřevákem je, než se snažit o hezký tanec?
To pořád nevím. Musím udělat to i to. Přehánět to s tancem nebudu, nechci se pouštět do nějakých dobrodružství. Ale pakliže tam budou jiné figury než ty točivé, tak se budu cítit líp. To těm choreografům řeknu hned, že chci být trošku takovej strejda, ale taky trošku tanečník. Všechny známé připravuju dopředu, aby s žádným velkým tanečním výkonem nepočítali, aby to pak pro ně nebyl šok a neřekli: No to je ale blbec!







Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze