Pětadvacetiletý Kulič, jehož provází pověst náladového útočníka, se při Kotrbově hodnocení zakření. Ví, že má za sebou nejlepší rok kariéry. "Ale trenér má asi pravdu. Z každého chce vymáčknout maximum a ví, že pod tlakem podávám lepší výkony," uznává, že Kotrbův bič mu prospívá.
"Nikdy jsem si z žádného trenéra nic nedělal, ale k němu cítím respekt. Všechna čest, je to pan trenér." Na začátku podzimní sezony pro Kuliče všechno vypadalo idylicky. Měl jisté místo v sestavě, v přípravě střílel jeden gól za druhým, jenže ligový start ho zastihl v útlumu. "Na Spartě to ještě šlo, ale proti Teplicím jsem totálně selhal," přiznává.
"Je pravda, že se občas naštvu a starám se o věci kolem a pak je to na mých výkonech znát." V dalším zápase v Olomouci seděl na lavičce, přesto stihl po střídání první ligovou trefu. "A takhle to je každý rok. Ze začátku sezony se trápím, až ke konci mi to tam začne padat. Pak bych hrál ještě pět ligových kol."
Dlouhou dobu byl jeho parťákem v útočné vozbě Marily Michal Seman, ten se však při autonehodě zranil a trenér pro něj hledal nového spoluhráče. "To na mé výkony velký vliv nemělo, i když Michal Nehoda snad neprohraje hlavu a připravil mi hodně gólů," porozuměl si Kulič náramně s bijcem, po jehož hlavičkových soubojích se mohl vyžívat v oblíbených brejcích.
"Hodně spoléhám na rychlost a většinou jsem chodil sám na gólmana." V závěru podzimu jeho zásahy pomohly týmu k výhře v Drnovicích, nad Synotem a Bohemians, ale i k remíze s pražskou Spartou. Vypadá to, jakoby se až v Příbrami pod vedením náročného trenéra Kotrby rozvinul jeho talent, když třeba v Drnovicích se neprosadil.
"Jenže tam jsem si neporozuměl s vedením, necítil jsem pohodu, navíc jsem se zranil a nedostal pořádnou šanci," namítá. Půldruhého roku u Litavky každopádně obrátilo směr jeho kariéry. K jeho pohodě přispělo i manželství a narození dcery Nikolky. "Mám teď rodinné zázemí," pochvaluje si Kulič, jenž nedá dopustit ani na klubového šéfa Jaroslava Starku. "Mohu za ním přijít s jakýmkoliv problémem. Vždy mě vyslechne a snaží se mi pomoct."
Příjemné pocity zažíval zejména v závěru sezony, kdy se jeho jméno pravidelně objevovalo v sestavách kola. "Dařilo se celému mužstvu. Měli jsme formu, a to se pak daří každému," ví, že bez přispění spoluhráčů by nevynikl. A nevadilo mu platit do pokladny? "Za sestavu kola se u nás platí pětistovka. A kdybych ji z kapsy musel vytáhnout každý týden, byla by to nádhera."
Pak by asi v Příbrami dlouho nevydržel? "To je věc pana Starky a mého manažera Nehody. Jsem tu maximálně spokojen, navíc mám malou holčičku, takže nějaký přestup nyní není aktuální," tvrdí Marek Kulič. V budoucnu by jej lákalo zahraniční angažmá, třeba v Belgii, ale nepohrdl by ani Spartou či Slavií. "Nechám to osudu. Teď jsem v Příbrami a chci ji pomoct do Poháru UEFA. Kdybych při tom překonal hranici deseti ligových gólů, bylo by to super."
