Na špičkové úrovni poznal kromě domova fotbal v pěti zemích - Anglii, Itálii, Francii, Německu a Spojených státech. Pilnějšího světoběžníka český fotbal nemá. „Prožil jsem dvacet let ve vrcholovém fotbalu.
Snad o něm něco vím a můžu poradit.“ Jenže v české lize dnes neobjevíte špičkového internacionála, který by brilantně sepisoval obchodní smlouvy. Jsou spíš někdy využíváni pro budování image klubu při jednáních jako v případě Tomáše Skuhravého. Totéž by se dalo říct o Kubíkovi.
„Za tvář a jméno vám už dneska nikdo nic nedá, to bývalo dřív,“ odmítá Vladimír Voda, šéf Hradce Králové.
Kubíkova smlouva na dobu neurčitou má povinnosti shrnuté v pěti bodech. „Zatím ho do ničeho nenutíme, ale jeho zkušenosti chceme využít.“
Kubík se s míčem loučil nerad. „Chtěl jsem ještě něco odehrát v Americe, ale už druhou sezonu jsem ze dvou třetin promarodil. Nemělo to cenu.“ Loni v létě na doporučení lékařů s bolavou achillovkou v osmatřiceti letech uzavřel kariéru.
Už v době putování cizinou postavil dům doma ve východních Čechách. Nikdy nechtěl žít jinde.
Z Dallasu, kde poslední dva roky působil, to měl blízko do Oklahomy. Tam sídlí čechoamerický lékař Jan Voda, majitel klubu v Hradci Králové. Při dlouhých debatách o fotbale se domluvili na spolupráci.
S novým rokem Kubík nastoupil do zaměstnání. „Pracovní doba? Mám ji volnější,“ usměje se. Ani na hřišti nikdy nebyl obětavý dříč, spíš elegantní bohém. Fotbal potřebuje oba typy. Ve všech sférách.
V hradeckém sekretariátu má vyhrazený stůl. Posedí, vede řeči. Ale spíš ho to táhne ven mezi lidi. „Na židli toho moc nepořídím,“ ošívá se. „Poznatky musíš také zpracovat a předat dál, aby se využily,“ nabádá ho Vladimír Voda, majitelův bratr a šéf klubu.
Kubík stihnul na vlastní oči jen poslední dva zápasy podzimní ligy. „Kluci jsou šikovní, ale na umělé trávě, kde teď hrají zimní turnaj, se toho moc nepozná. To není pravý fotbal,“ říká a těší se na jaro.
Věhlasný internacionál spadá pracovně ještě pod Petra Jezdinského, sportovního ředitele, který ho jako chlapec s obdivem sledoval na hřišti.
Kubík sám tehdy podobně hleděl na staršího spoluhráče Pavla Černého. Ten v kopačkách dosud vydržel. „Ne, nepřemlouval mě, abych to taky ještě zkusil.“ Jistě by po něm sáhlo i béčko ve třetí lize, vedené jeho dalším dávným spoluhráčem Milošem Mejtským. „Takovou nabídku dostal,“ souhlasí Voda. „Nevím, jestli mi zdraví dovolí pořádně trénovat. Zvládnul bych možná jednou dvakrát týdně,“ krčí rameny Kubík.
Majitel trenérské dvojky by ale klidně mohl vypomoci třeba při nácviku standardních situací. Jako Antonín Panenka v Bohemians. V nich přece býval velmistrem.
„Zatím ale nemám na fotbal vůbec chuť. Nechci achillovku dráždit. Snad až bude lepší počasí.“
Aby nezlenivěl, pravidelně mydlí hokej. V mládí se dlouho rozmýšlel, čemu dá přednost. Proto i teď zvládne tréninky s pardubickou starou gardou. „Martinec, Šťastný, Šejba,“ vypočítává slavná jména. „Musím makat jako blázen.“
V soukromí řeší těžkou, nepříjemnou záležitost. Rozvádí se. Radost tak hledá u dětí. Devítiletý Luboš už vykročil v jeho stopách. „Hraje útočníka. Uvidíme, co z něj bude.Vypadá to, že geny zdědil spíš z druhé strany.“
|
Fotbalová liga a její hvězdy v saku |
| Luboš Kubík (38 let): sportovní manažer v Hradci Králové čtvrtfinalista MS 1990, stříbrný z ME 1996 reprezentace: 56 mezistátních zápasů - 13 gólů Karel Kroupa (51): sportovní manažer v Brně člen Klubu ligových kanonýrů, reprezentace: 21 - 4 Antonín Panenka (53): marketinkový manažer, asistent trenéra v Bohemians mistr Evropy 1976, „fotbalový básník“, reprezentace: 59 – 17 Tomáš Skuhravý (36): manažer v Příbrami druhý nejlepší střelec MS v Itálii 1990, kanonýr italské ligy, reprezentace: 49 - 17 |
