"Když jsem slyšel poprvé označení pátá anglická liga, moc mě to neoslovilo a nedával jsem velké šance, že půjdu právě sem. Na internetu jsem si ale našel jejich historii, která je hodně pestrá. A po prvních pár měsících už můžu říct, že rozhodně nelituju," říká zlínský odchovanec Kroča, který v klubu působí společně s někdejším baníkovcem Pavlem Bestou. "Všichni, kdo o mém kroku pochybovali, by se měli přijet podívat, jak to tady vypadá. Jsem maximálně spokojený."
Jak vlastně k vašemu odchodu do Anglie došlo?
Na začátku července jsem měl možnost jít do třetí německé ligy, se kterou už jsem měl zkušenosti z minula, uměl jsem i řeč, takže bych nešel do neznáma. Ale na poslední chvíli to padlo kvůli pracovnímu povolení. Všechny další kontakty už jsem mezitím zastavil, takže bylo potřeba rozjet všechno zase nanovo. No a objevil se Luton. Přijel jsem do Anglie na přípravný zápas proti Kilmarnocku, nad kterým jsme díky mému gólu vyhráli 1:0. Zaujal jsem trenéra a pak šlo všechno rychle. Okamžitě jsem pak odletěl domů a před dalším zápasem už jsem podepisoval smlouvu.
Zdeněk Kroča
|
Vůbec ne. S týmem jsem nejdřív absolvoval jen jeden trénink, podle čehož se moc usuzovat nedá. Jen mi bylo jasné, že kluci rozhodně umí hrát fotbal. Určitým znamením pro mě byl ten první zápas, protože jsme porazili klub z nejvyšší skotské ligy. Zaujala mě i hra našeho týmu.
Jak nyní hodnotíte úroveň anglické národní konference?
Náš klub je z pohledu tradice, fanouškovského zázemí nebo stadionu úplně jinde než většina ostatních účastníků soutěže. Na domácích zápasech máme průměrnou návštěvnost přes šest tisíc diváků a spousta lidí cestuje za našimi zápasy i na druhou stranu Anglie. V zájmu lidí je oproti Zlínu obrovský rozdíl.
Jak vypadá atmosféra při zápasech?
Ta taky stojí za to. Diváci neustále fandí. Ocení jakýkoliv centr nebo obranný zákrok potleskem, hráčům tím hodně dodávají sebedůvěru. Pokud sledujete v televizi, jaká atmosféra je při zápasech anglické Premier League, tak u nás to je ve zmenšené podobě to samé.
Jak s týmem cestujete po Anglii?
Jezdíme autobusem. Když nás čekají zápasy na severu, třeba u Newcastlu, tak vyrážíme na dva dny. Často navíc hrajeme zápasy venku ve čtvrtek a pak hned v sobotu, to pak zůstaneme na cestách a jen se přesuneme.
Na vedoucí Wimbledon, se kterým budete hrát nejbližší zápas, vám chybí jen dva body. Je jednoznačnou ambicí klubu postup?
O ničem jiném než o postupu se tady nemluví. Líbí se mi, že klub neříká: Uvidíme. A navíc Luton říká, že chce celou soutěž vyhrát, a postoupit tak přímo. Další čtyři týmy totiž čeká play-off o jediné postupové místo, ve kterém Luton loni neuspěl. Takže letos se tomu chceme vyhnout.
Je pro vás angažmá v páté anglické lize zajímavé finančně?
Rozhodně je to srovnatelné s první českou ligou. Já pevně doufám, že se mi podaří s Lutonem postoupit a ještě si tady něco vydělám.
Z jakých hráčů máte složený tým?
Většina kluků je z Ostrovů. Z cizinců jsme tady jen já s Pavlem Bestou a jeden Francouz. Ze spoluhráčů v poli jsem asi nejstarší, vyšší věk má jenom brankář. Většina kluků má mezi pětadvaceti a osmadvaceti lety, což je optimální. No a jsme doplnění o mladíky, kteří čekají na svou šanci.
FC Luton Town
|
Mám odehraných dvacet ligových zápasů, ve kterých jsem vstřelil tři góly. Ty se mi ale povedly v prvních devíti kolech, teď mám nějaký půst, tak bych to chtěl co nejdřív napravit. Hodilo by se nám to už teď proti Wimbledonu.
Luton je město složené hodně z přistěhovalců. Jak se vám tam žije?
Máte pravdu. V Lutonu ale žijí jen dva tři hráči a zbytek dojíždí z nejrůznějších míst. Já jsem to měl při hledání bydlení složitější, protože jsme se sem chtěli přestěhovat i s našimi zvířaty – psem a dvěma kočkami. Spousta lidí je ale tady nechce do domů pustit. Nakonec bydlíme v malé vesnici asi dvacet minut od Lutonu.
Jak je rodina spokojená v Anglii?
Ale jo. Je znát, že tady nejsou naši rodiče, aby nám pomohli se synem, který se nám před rokem narodil. No a s kamarády jsme taky v kontaktu jenom přes telefon a internet. Manželka se s nimi teď uvidí, protože poletí do Česka, ale my máme tak nabitý program, že se domů dostanu až po sezoně.
Jaké máte další plány s kariérou?
Nejdůležitější je, aby bylo zdraví, které se mě zatím drží. No a dovedl bych si představit, že už bych v Anglii zůstal. Zvlášť, pokud bychom se s Lutonem dostali do vyšší soutěže nebo si mě všiml některý z dalších týmů. Navíc je v Anglii zvykem vážit si zkušených hráčů, v některých mužstvech není výjimkou, že za ně nastupují fotbalisté ještě v devětatřiceti letech.