V 36 letech bude druhým nejstarším hráčem ligy, jen obránce Jan Palinek ze Slovácka je o 2 dny starší.
Sešli jsme se v Parkhotelu, kilometr pod stadionem Sparty. To místo lemuje celou Sieglovu kariéru: "Jo jo, Parkáč, to je moje základna."
Pamatujete, kdy jste do Parkhotelu vkročil poprvé?
Podzim 87. Šel jsem pěšky ze Sparty. Anebo jel tramvají? Určitě jsem ještě neměl řidičák, byl jsem vyjukaný buran z Ostrova nad Ohří.
Tehdejší partu na kafíčku si určitě vybavíte.
Pepa Chovanec, Jula Bielik, Ivan Hašek... Stůl U Kulatý báby támhle na stupínku nám zůstává dodnes. Pořád se tu potkáváme. Ale když jsem mezi ty borce přišel poprvé, čučel jsem jak vrána. Host Horst. Nevěděl jsem, jestli jim nemám vykat.
Dnes už jste v hotelu kápo, že?
Zasloužilej štamgast. Barmani zůstávají skoro stejní, holky na recepci taky, kafíčko zůstává skvělé, jen ten hotel se změnil, vylepšil. Pamatuju, jak jsme tu před 10 lety vždycky vypustili děti, které se pak honily kolem baru. Všechno je přestavěné.
A váš syn Horst má dneska patnáct.
Pacholek jeden. Ne, je hodnej, hraje fotbal, teď hostuje za Meteor. Jsem rád, že ho baví sport, že se nefláká po městě a nedělá blbosti.
Potatí se? Bude střílet góly v lize?
Talent snad zdědil, záleží jen na něm, kam to dotáhne. Nenutím ho.
Sníte o tom, že se potkáte v jednom týmu?
Nechávám to osudu, ale nijak zvlášť po tom netoužím.
A po koruně pro krále střelců?
Koho by nelákala? Ale roky nezastavíš. Jsem střízlivý, 10 gólů v sezoně by mi bohatě stačilo. Já už si ten pocit střeleckého krále zažil čtyřikrát.
Bican desetkrát.
No jo Pepi, ten byl geniální. Na vlastní oči jsem ho nikdy neviděl, ale to musel být kopáč. Poslední korunku si nasadil, když mu bylo 37, nasázel 22 gólů za Vítkovice. Nedávno jsme si na tréninku dělali srandu, že si musel počítat snad góly i z tréninku.
Vidíte, Bicanovi bylo ještě o rok víc.
Neblázněte. Pár gólů bych si rád zapsal, ale neženu se za korunou. Už dávno nehraju za Spartu, kde se góly stříleli snadněji. Jsem v Mostě, se kterým se chci zachránit v lize.
To vám bude stačit?
Stoprocentně. Budeme sbírat zkušenosti, chceme to ukopat a nespadnout po roční epizodce. Věřím, že pořád budu užitečný. Sice jsem nikdy nebyl rychlý jako Ben Johnson, pár gólů bych nasázet měl.
A Most si věří?
Má respekt, nebojí se. Když jsem před rokem přicházel, stadion vypadal jako ruina. Teď má stožáry na umělé osvětlení, nové sedačky, město je v euforii. Musíme toho využít.
Za Spartu už byste hrát nechtěl?
To se ví, že jo. Sparta je moje srdce, můj život. Ale já už si tam svoje léta odkopal. Bylo to krásné. Kdybych nedostal šanci ve Spartě, čtyři střelecké koruny bych nezískal.
Pamatujete si na svůj první gól?
Jasně. Duben 88, trenér Ježek marodil a asistent Jarabinský mě tam lupnul na pár minut, vedli jsme nad Hradcem už 6:0. Já byl mladej cucák, blonďaté ještěrky na palici, přiletěl centr od Chovance, tak jsem ho uklidil do branky. První zápas, první gól. Tehdy jsem si říkal: Ještě 99 a budeš mezi stovkaři.
Vážně?
Ne, kecám, byl jsem v nebi. Jako kluk jsem toužil hrát ligu, kdekoli. A najednou jsem střílel za Spartu.
Tam jste - kromě vojny v Chebu a hostování v Kaiserslauternu - zůstal do roku 2001. Vzpomínáte často?
Koukám spíš dopředu. Jen mě mrzí, že jsem neměl pořádnou benefici. Chtěl jsem v dresu zatleskat fanouškům a říct Děkuju. Místo toho jsem ze dne na den šel do Příbrami.
Jste naštvaný ještě dnes?
To ne, ale myslím, že by se Sparta měla k bývalým hráčům chovat uctivěji. Nemám ani permanentku. Štěstí, že mě pořád poznávají vrátní.
To musíte být na vzájemný zápas se Spartou pořádně motivovaný.
Já už proti Spartě hrál, s Příbramí jsem se dokonce trefil, ale je pravda, že bych se ještě rád dočkal vítězství. Máme s Frantou Beckenbauerem (Jiřím Novotným, který také hraje za Most) velikou motivaci.
Dočkat se můžete už ve 2. kole.
Máme vražedný los. Nejdřív doma v derby Teplice, pak na Spartu. To bude hukot. Ale nemáme co ztratit, nic nás nebude svazovat.
Mluvíte uvolněně, jako by vás nic netížilo. Jako zamlada, že?
Užívám si fotbalový důchod.
Důchod?
Proč to nepřiznat? Vím, že brzo skončím. Rok? Dva? Maximálně tři. Vážím si každého tréninku. Musím zaklepat, že tělo drží. Nepotřebuju úlevy, naopak radši přijedu dřív a zahraju si bago. Ten fotbalový kolotoč je tvrdý a nesmlouvavý: 17 let je v tahu.
Za chvíli přijde nový život. Vydělal jste si tolik, že už nemusíte pracovat?
Kdepak. Vydělal jsem si slušně, ale za vodou nejsem. Chci vystudovat trenérskou profilicenci. A když neprorazím jako trenér, zkusil bych třeba sehnat místo sportovního manažera nebo tak něco.
Mrzí vás za ty roky něco? Neproměněná penalta s Bordeaux v Lize mistrů? Nedotažené přestupy?
Dodneška mě štve, že jsem se nedostal na mistrovství Evropy do Anglie. Měl jsem špatnou sezonu v Kaiserslauternu, vypadl z nároďáku a ztratil stříbrnou medaili. Jinak jsem rád, co jsem prožil.
A přestupy?
Před třemi lety jsem měl jít s Pavlem Kukou do Kataru. Exkluzivní nabídka: 16 milionů za 8 měsíců. Jenže v klubu se změnil trenér a přivedl si dva Francouze. Kdyby mi nabídli to samé dneska, šel bych hned.
Co dohoda s Tottenhamem?
Rok 93. V Lize mistrů jsme válcovali Marseille nebo Rangers, hráli jsme s Barcelonou a najednou zavolali Angličani. Řekli mi: Přijeď na přípravný zápas. Já už byl nachystaný, vyfiknul jsem se jako na svatbu, košile, kožená červená kravata, mokrej pstruh jsme jí říkali... Jenže zápas se nekonal, z přestupu sešlo. Ještě jsem si mohl vydělat v Řecku, ale taky nic.
Povídejte.
Ozval se Olympiakos Pireus. Seděl jsem na Spartě s Péťou Machem, tehdejším prezidentem, cucali jsme šampáňo a bavili se po sezoně. Už jsme byli v náladě, když mi povídá: Sigi, jestli chceš jít, tak běž! Jenže to mě zlomilo, zasekl jsem se a zůstal.
Litujete?
Vůbec ne. Nebudu si na nic stěžovat. Jsem rád, že držím pohromadě a budu zase hrát ligu.
