Už na jaře pomýšlí na návrat do sestavy ligového týmu. Zatím seděl při čtyřech zápasech na lavičce. "Záleží na trenérovi, jestli se bude domnívat, že na první ligu mám," nestrachuje se, že by nedostal šanci. Velkou váhu nepřikládá ani faktu, že jeho tým je na jaře v boji o udržení, což nebývá vhodný čas ke zkoušení nerozehraných obránců.
Tvrdí o sobě, že zranění mu neubralo nic na důrazu, s jakým dříve dokázal kácet útočníky. Přitom například trenér Pavel Tobiáš, pod jehož vedením nejvyšší soutěž hrál, se kdysi právě o Křapovo silové nasazení ve hře obával. To když mladému bekovi odpískal rozhodčí při utkání v Jablonci faul v pokutovém území a z penalty mužstvo prohrálo.
"Obránce se nikdy nenaučí jít do souboje naplno, pokud se bude muset strachovat, že mu rozhodčí pískne penaltu hned, jakmile soupeř spadne," běsnil tehdy Tobiáš.
S odstupem několika let se ukázalo, že obavy byly liché. "Vím, o co šlo. Takové penalty se pískají jenom v Jablonci, jinde ne, takže jsem to hodil za hlavu velmi rychle," pousmál se dvaadvacetiletý hráč.
A případná bojácnost, vyplývající z podvědomého strachu z obnovení zranění? "To také nepřipadá v úvahu. Já jsem vyznavačem adrenalinových sportů, nebojím se," pozvedl obočí Křap. Prý by si v brzké době rád vyzkoušel bungee jumping, skok z mostu, při kterém je člověk uvázán za pružné lano a padá volným pádem. Že by to bylo možná porušení smlouvy, protože při tom člověk riskuje zranění? "Tak to asi nechám až po skončení kariéry," zamaskoval svoje úmysly rychlým mávnutím ruky.
