"Byl jsem Tomášovým jmenováním hodně překvapený. Ale to víš, měl ten talent po kom zdědit," poznamenal Petr Uličný a ze sluchátka se ozval jeho typický hurónský smích. "Přeju mu aj vám všecko nejlepší," loučil se.
Tomáši, je váš táta dobrý učitel?
No, občas jsem za ním chodil pro nějaké rady, ptal se ho, jak vypadají jeho tréninky. S něčím mi poradil...
Ale snažíte se jít svou cestou?
Spíš tak. Odmalička jsem takový, že si rád dělám věci po svém. Jsem nerad, když mě někdo s otcem srovnává, i když se tomu samozřejmě nevyhnu, protože on je trenérská ikona. Ale zároveň mi může hodně pomoct, že mám někoho blízkého, koho se můžu zeptat na názor, požádat o radu.
Jaký máte spolu vztah?
Určitě dobrý, moc pěkný. Žádné problémy.
Tlačil vás do fotbalu?
Ani ne. Nemusel. Odmalička mě to bavilo a když jsem pak s fotbalem skončil, hrozně mi to chybělo.
Ale když vám bylo pět šest roků, tak jste se na tátu stojícího na lavičce chodil dívat, ne?
Samozřejmě, když je táta trenér...
Navíc úspěšný!
...tak to každého malého kluka ovlivní. Asi proto jsem zvolil zrovna tento sport. Ale jak říkám, nikdy mě do toho nemusel nutit, právě naopak.
Jaké máte pocity na začátku vašeho prvního velkého angažmá?
Bylo to pro mě překvapení, ale zároveň i velká výzva a příležitost, jak nabrat zkušenosti. Vzhledem k tomu, že chci trénovat i dál, tak mi to může dát do kariéry strašně moc. Ať už to skončí jakkoliv, nebojím se toho, chci se s tím poprat. Vzhledem k tomu, že k sobě budu mít Martina Kotůlka a Romana Sedláčka, což jsou fotbalisté s obrovskými zkušenostmi, bývalí reprezentanti a hráči německé bundesligy, tak se na to hodně těším. Moderní trendy totiž člověk postupně zjišťuje studiem licencí i různě na internetu, ale zkušenosti je potřeba nabrat od jiných.
Na jaké úrovni jste fotbal hrával?
Poslední dva roky už nehraju vůbec, jen ve volnu s kamarády. Předtím jsem hrál za béčko Sigmy, krátce i v Uničově. Dotáhl jsem to po úroveň třetí ligy. Když mi došlo, že to nebude na vrcholový fotbal, začal jsem normálně pracovat a fotbal jsem dohrával jen po okolních vesnicích.
|
Uličný starší: Rada synovi? Být rapl už se nenosí A jeho mnohem zkušenější, sedmapadesátiletý otec, je teď na syna náležitě pyšný. "I když vím, jaké stresy přináší trenérská práce, chtěl jsem, aby kluk trénoval. Že to bude takhle brzo, to je ale překvapení," přiznává Uličný starší. "Já jsem začínal ve třiatřiceti jako asistent u divize, on je u nás asi rekordmanem. Ale nesmí se bát. Je to výzva, kterou je potřeba přijmout." Příjmení má sice Tomáš UIičný po otci stejné, ale chováním na lavičce se úplně nepotatil. Vždyť i sám brněnský kouč přiznává, že podobného bouřliváka, jako je on sám, v rodině mít nechtěl. "Kdybych měl klukovi dát jednu radu, jaká by to byla? Nejspíš aby byl slušný k lidem," líčí trenér-otec. "Být rapl, jako jsem byl já, už dnes není v módě. Dnes se nosí pokora, slušné chování, úcta k lidem. Zároveň však musí dát najevo autoritu. V tomto ohledu věřím, že hráči jeho věku zneužívat nebudou." Jedno ale v rodině přece jen zůstalo. Pokud jste v Brně, Ostravě, Plzni, Praze, Zlíně či v Olomouci slýchali hlasité připomínky Uličného seniora, při zápasech olomouckého HFK rozhodně nezůstanete ochuzeni. "Tomáš má taky zvučný hlas, stejně jako já," hlásí s pýchou v hlase Uličný starší. "Ale myslím si, že trénovat bude po svém. Samozřejmě mu můžu poradit, kolikrát se o to i snažím, ale on si spíš nenechá. Říká mi, že už jsem starej. Zkrátka chce si svoje věci řešit sám, po svém." Strach o svého syna ale trenér momentálně úspěšného Brna nemá. "Má k ruce asistenty, které jsem všechny trénoval a se všemi mám dobrý vztah. Oni ho přijmou jako kolegu a pomocnou ruku mu taky podají," doufá. Dynastie trenérů Uličných se tak nemusí bát, že by vymřela po meči. ROBIN KRUTIL |
Jak jste se dostal k trenéřině?
Po nějaké době jsem se dal na podnikání a díky tomu se mi uvolnilo trochu času. Vzhledem k tomu, že jsem se fotbalu věnoval odmalička a chci u něj být i dál, tak jsem začal studovat trenérské licence, od nejnižší až po licenci A. Před třemi lety mě oslovila Holice, že jí chybí trenéři dorostu, a tak jsem neváhal. Poslední půlrok už jsem se posunul k béčku poté, co Roman Sedláček přešel do prvního mužstva.
To, že jste s hráčskou kariérou skončil tak brzo, může být výhoda. Ostatní fotbalisté hrají do pětatřiceti a pak teprve začínají studovat licence. Vy máte velký náskok, že?
To je pravda. Hráčské zkušenosti vám sice dají hodně, ale samotné trénování je pak úplně jiné.
Takže tvrzení, že kdo nehrál ligu, nemůže v ní ani trénovat, už je překonané?
Přesně tak. To samozřejmě říkají ti, kteří ligu dřív hráli. Druhá skupina zase tvrdí opak, že ligové zkušenosti nejsou pro trénování tak důležité. A jejich počet u nás i v zahraničí roste.
Od března vás v Olomouci čeká studium profilicence, nejvyššího trenérského stupně. Budete mezi spolužáky nejmladší?
Myslím, že dva mají být ještě mladší.
Poslední půlrok jste vedl béčko HFK v krajském přeboru. Jaké jste tam měl hráče?
Mladé kluky, kteří vycházejí z dorostu. V béčku zůstávají maximálně tři čtyři roky. Během té doby se rozhodne, jestli půjdou někam výš, nebo zjistí, že na vrcholový fotbal nemají, a zamíří do jiných týmů v krajském přeboru nebo podobně.
V áčku už vás ale čekají svěřenci, kteří jsou podstatně starší než vy.
Tuto otázku jsem čekal... (usměje se) Jsem si toho vědomý, ale na této úrovni, kde jsou hráči profesionálové, jsou za fotbal placení, tak by v tom neměl být problém. Cokoliv jim trenér řekne, tak oni musí akceptovat. Potíž by to mohla být na nižší úrovni, ale ve druhé lize se toho nebojím.
Hodně vám má pomáhat kapitán Martin Kotůlek, který je ale o jedenáct let starší než vy. Budete mu tedy tykat, nebo vykat?
(rozesměje se) Určitě tykat, stejně jako všem ostatním.
Jak vlastně budete mít s kolegy trénování rozdělené?
Hodně jsme se o tom bavili a bude to týmová práce. Vzhledem k tomu, že budu hlavní trenér, tak budu mít konečné slovo, ale tréninkový proces i zápasy budeme vždycky řešit společně.
Jaký budete trenér? Impulzivní, jako býval hlavně dřív váš táta? Budete stávat u čáry a hádat se s rozhodčími, řvát na hráče i diváky? Nebo jste spíš kliďas?
No, i vzhledem k mému věku nechci být nějak moc impulzivní. Že bych předváděl nějaká extempore, to v žádném případě. Jinak těžko hodnotit, jaký budu. Ale když se podívám na ty mé dosavadní tři roky, býval jsem většinou klidný. Ale v situacích, když to do mě vletí, dokážu být hodně ostrý. Určité věci jsem po tátovi zdědil. Hlavně u dorostenců, kteří nejsou profíci a často nepředváděli, na čem jsme se dohodli, jsem občas hodně vybouchl. Ale snažím se být klidný.
 NEPOTATIL SE. Klidnou povahou se především liší Tomáš Uličný, nový kouč HFK Olomouc, od svého otce. "Ale když to do mě vletí, dokážu být hodně ostrý," říká. |
