"Teď je to blízko mého bydliště, mám tu spoustu známých, nejdu do neznámého prostředí. Je to příležitost pro mě i pro mé asistenty."
Už předtím zlínské prostředí poznával, ale zároveň měl ještě platný kontrakt v druholigových Kunovicích, s nimiž je jeho jméno spojeno nejvíce.
Jak si ve Zlíně zvykáte?
Byl jsem tu jen týden, pak jsem jel na dovolenou, ale vděčím i za něj. Bylo to trošičku nadivoko, začali jsme hrát Intertoto Cup, ale jsem rád, že to hráči zvládli. Nebylo pro ně jednoduché přeorientovat se z třítýdenní dovolené na pětidenní, přesto tréninkovou zátěž zvládali solidně.
Možná je to dané výsledky. Takže mé pocity jsou zatím kladné, ale ono je to všude stejné. Když přijde nový trenér, hráči mají chuť se ukázat. Ti, co nebyli vytěžovaní, ví, že mají novou příležitost. A ti, co byli, musí o to víc bojovat.
Už poznáváte, jak velký rozdíl je mezi první a druhou ligou?
Samozřejmě - v zabezpečení, kvalitě kádru i dalších věcech. Kdyby tady rozdíl nebyl, nebylo by to normální. To by Kunovice hrály první ligu a Zlín druhou.
S jakými pocity jste opouštěl Kunovice?
S dobrými. Během sedmi let jsem za sebou zanechal kus slušné práce. Ve třetí lize jsme pořád hráli pořád o postup, ve druhé jsme se zabydleli. Snad kromě jednoho těžkého podzimu. Loňský rok byl příjemný. Sice se nám nevedlo v domácím prostředí, ale kdo nemá podobné problémy? Kunovice pro mě samozřejmě zůstávají srdeční záležitost, angažmá ve Zlíně beru jako příležitost.
Kam byste se chtěl se Zlínem v tabulce zařadit?
Především chci hrát dobrý fotbal. Když se hraje dobrý fotbal, jsou výsledky, chodí diváci, je to poznat v tabulce. Samozřejmě záleží na hráčském kádru. Vím, že tady byly určité problémy s ofenzivní hrou, je to otázka příchodu hráčů. Ve Zlíně je víc defenzivně založených fotbalistů než ofenzivních, proto chceme mužstvo na tomto místě posílit. Ale je to i otázka možností, protože některé požadavky jsou neúnosné.
Při prvním utkání nové sezony proti běloruskému Grodnu jste tým vedl, ale v dalších dvou zápasech jste byl mimo a pravomoci převzali asistenti Pavel Hoftych a Marek Kalivoda. Jak to zvládli?
Dobře, protože jsme postoupili do druhého kola. V Gentu jsme odehráli slušný zápas s poměrně solidním výsledkem, který nás drží ve hře. Můžeme bojovat o postup do dalšího kola, kde čeká další zajímavý soupeř. Chybí nám góly, ale ty chyběly celou sezonu. Budeme na tom muset pracovat.
Ročník jste rozjeli nezvykle brzy. Nemáte obavy, že to negativně ovlivní vaše výkony v průběhu podzimu?
Může a nemusí. Hráč může mít odpočinek tři týdny a stejně hraje blbě. A zase naopak. Ovšem kde bychom sehnali čtyři takové kvalitní soupeře? Hráli bychom při vší úctě s okolními kluby, možná se Slováckem. Ale pořád by to nebyla taková kvalita jako v evropské soutěži. Pohárový zápas je svým způsobem mistrovský, kdy se hráči musí ukázat. Pro ně i pro nás je to měřítko.
Projeví se vlastnosti hráčů a pro mě je důležité, že můžu vidět, jak se chovají. Přátelské utkání se nikdy nepodobá mistrovskému, kdežto pohárový zápas je podobný. Problém vidím jen v jedné věci. Zlín počítal s tím, že se Intertota nezúčastní, přišlo to až na poslední chvíli. Mužstvo na to nebylo psychicky připraveno. Ovšem reagovalo solidně, až jsem byl překvapený.
Nehledě na to, že kdybychom postoupili i teď, budeme hrát s Valencií. A kolik hráčů v naší republice může říct, že proti ní hrálo? K tomu fotbalisté hrají i o peníze, je to příležitost přivydělat si. V této okurkové sezoně byl měli jen základní platy, tak si můžou přivydělat na prémiích.
Ve Zlíně se od odchodu trenéra Marečka do Teplic příliš často mění trenéři. Nemáte obavy, že rovněž skončíte předčasně?
Někdy to tak je. Ale žádné obavy z toho nemám. Trenéřina je zaměstnání, které takové riziko nese. Když budu dělat u mašiny, těžko mě někdo vyhodí. Když dělám toto, musím s předčasným odchodem počítat.
