"Ne, v taktice chyba nebyla. Kostarika hrála velice, velice agresivně a my si s tím nevěděli rady," přiznal italský kouč Cesare Prandelli.
Ta slova jsou vypovídající. Tým ze severozápadu Latinské Ameriky totiž Uruguay a Itálii neporazil náhodou. V obou případech byl lepší, dokázal využívat všech chyb, ale hlavně soupeři téměř nic nedovolil.
Přesně tak to ostatně popisuje slavný francouzský útočník Thierry Henry při vysvětlování, proč Kostaričané dokázali narozdíl od Anglie rozleptat hru Itálie.
"Dokázali totiž vytvářet na protihráče tlak. Třeba Pirlovi nedali vůbec žádný prostor a on nebyl celý zápas vidět. Neměli k němu žádný respekt, přitom si s ním chtěla spousta z nich po zápase vyměnit dres."
Před turnajem v Brazílii málokdo znal jména jako Christian Bolanoso, Bryan Ruiz nebo Junior Diaz. Jenže jsou to právě oni, na které je ve skupině D upřena největší pozornost.
"Někdy máte dobrý tým, někdy ale velká jména nepotřebujete. Kostarika ukázala, že když jste dobře organizovaní, můžete porazit každého," pravil Henry.
Velký dík patří ale především kolumbijskému kouči Jorge Luisi Pintovi, díky kterému může Kostarika pomýšlet na postup z prvního místa. A tím pádem také na teoreticky slabšího soupeře, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že poprvé v historii postoupí mezi nejlepších osm týmu na světě.
Výkony týmu jsou o to překvapivější, že mu kvůli zranění chybí střelec Alvaro Saborio, ke kterému se přidal záložník Bryan Oviedo.
"Jsme strašně šťastní. Porazili jsme takticky vyspělého soupeře, bývalého šampiona. Dokázali jsme zápas kontrolovat, vše probíhalo tak, jak jsem předpokládal," říkal po vítězství euforický kouč Pinto, jenž senzační postup věnoval lidem v Kostarice.
Jemu, hráčům i celé zemi roste sebevědomí. A oprávněně. Na Kostariku se valí ze všech stran samá chvála. Bývalý skotský záložník Pat Nevin o ní třeba na stránkách britské BBC napsal: "Hraje v tempu, kterému se evropské týmy - s výjimkou Nizozemska - nemohou vyrovnat. Pravda je taková, že spousta evropských hráčů prostě nestíhá."
