Počítal jste při Hřebíkově odvolání s tak mohutnou negativní odezvou vůči vaší osobě?
"Počítal. Přece dobře vím, že Hřebík je mediálně možná náš nejoblíbenější trenér. K jeho cti lze říct, že si dělal báječnou mediální politiku. Asi dvakrát jsem byl na jeho setkáních s novináři po zápasech Ligy mistrů, při kterých všechno trpělivě vysvětloval. I po nezdarech si žurnalisty dovedně získával na svou stranu. Takže mi bylo jasné, do čeho s jeho odvoláním jdu. Rozhodující pro mě bylo, co je důležité pro Spartu. A já si celou situaci vyhodnotil tak, že jediným možným řešením po prohře v Jablonci je Hřebíkovo odvolání."
Tedy odvolání kouče, na něhož jste před pár měsíci nedal dopustit, a který Spartu dovedl k největším úspěchům za posledních deset let.
"Je to tak. Hřebík udělal pro Spartu výjimečný a nečekaný kus práce. Ale ten sparťanský podzim, když ho budeme detailně analyzovat, je taky obrovský kus štěstí. Hřebík to odehrál v jedenácti lidech, měl strašnou kliku, že se mu nikdo nezranil. A co si budeme nalhávat, na Bayernu nás zachránila břevna a vítězný zápas v Portu, kde to pro nás herně vypadalo na velkou nakládačku, si jistě pamatují všichni. Proto tvrdím, že sparťanský podzim je stejný případ, jako když ve sportce trefíte jackpot."
Ale na podzim jste o jackpotu nemluvil.
"Byl bych blázen, kdybych trenéra a mužstvo srážel řečmi o štěstí a o jackpotu, když mají výsledky. A mezi ty znamenité se počítá jak ten z Mnichova, tak z Porta. Od výsledků se přece odvíjí všechno. Já teď vůbec netvrdím, že Hřebík na podzimním úspěchu nemá velikánský podíl. Jenže teď to vedl tak, jak to vedl. Tvrdím, že i teď na jaře měl dost příležitostí své nesporné trenérské kvality potvrdit. Jenže je nepotvrdil."
Ale na jaře přišla i ta zranění, která na podzim hráče míjela.
"To je sice pravda, to byla smůla nás všech. Ale výsledky se nedostavily ani poté, co se zranění hráči vyléčili. A vyvrcholilo to tragickým výkonem v Jablonci."
Kdekdo vám vyčítá, že jste Hřebíka odvolal den před derby se Slavií. Proč jste to udělal právě v tuhle chvíli?
"Nebylo to dílo okamžiku. Hřebík v poslední době tým nezvládal. Začínal být mimo, pod stresem už neměl tým tak pevně v rukou, jako když se mu dařilo. Tyhle postřehy pro mě byly alarmující už delší dobu. A prohra v Jablonci mé rozhodování jen uspíšila."
Jenže vy jste byl v čase téhle porážky služebně v Itálii.
"Nepovažoval jsem za nutné, abych mužstvu pomohl svou přítomností. Tak moc jsem ve vítězství věřil. Ne snad kvůli nesmyslným spekulacím, že náš generální ředitel Pelta, který dřív v Jablonci šéfoval, ty tři body zařídí. Byl jsem přesvědčený, že na Jablonec máme fotbalově. Ale po té porážce jsem s Hřebíkem telefonoval a on mě úplně odrovnal slovy, že takový vývoj zápasu očekával. Kdyby mi řekl: šéfe, já jsem z toho zděšený, já asi něco zvoral, dejte mi čtyřiadvacet hodin a pak to probereme. Tak to bych snad bral. Jenže on místo toho, že to čekal..."
Takže tímhle výrokem byly jeho dny na sparťanské lavičce sečteny?
"V podstatě ano. To už pro mě nebylo alarmující, ale poplachem prvního stupně. Říkám si, když neúspěch v Jablonci čekal, tak to nakonec klidně budeme třetí. Ano, dá se říct, že to byl hlavní důvod. Ten před časem sebevědomý Hřebík jako by už nevěřil týmu, a možná už ani sobě. Říkal jsem si, že s tak nalomeným trenérem za titulem jít nemůžu."
Rozhodl jste se sám, nebo vás někdo na tuhle myšlenku navedl?
"Kdo mě zná, tak ví, že jsem nenaveditelný. Názory ostatních pozorně vyslechnu, ale pak se rozhoduju podle svého. Někdy se s názory okolí ztotožním, jindy ne."
Koho jste vyslechl v případě trenéra Hřebíka? Říká se, že vás ovlivnil nejbližší spolupracovník Miroslav Pelta, klubový generální ředitel.
"I když jsem to probíral právě s ním, s kým také jiným, rozhodně mě neovlivňoval, ani neovlivnil. Ale fakt, že Hřebík skončil, svědčí i o tom, že jsme se v téhle věci shodli."
Ale vraťme se k Hřebíkovu odvolání den před derby. Nebylo to před takovým zápasem riskantní?
"Už jsem dost riskoval tím, že jsem Hřebíka na jaře držel tak dlouho. Podržel jsem ho už po katastrofálním začátku ligy, ale když to šlo do kytek teď, došel jsem k závěru, že s Hřebíkem moc šancí na titul nemám. A vůbec nehrálo roli, jestli je před námi zrovna Slavia, a jestli nám do toho zápasu zbývá den, nebo týden."
Povýšení asistenta Lavičky na post hlavního trenéra jste zdůvodnil tím, že je mužstvu zapotřebí nový impulz, že je to reakce na atmosféru, která v týmu panuje. Takový impulz lze ale stěží hledat u asistenta, který pro mužstvo žádným novým a burcujícím elementem být nemůže.
"Podívejte, snažím se být slušný. A já Hřebíka dost potrestal už tím, že jsem ho prostě odvolal. Tak jsem to na té tiskové konferenci nechtěl dál rozvádět. Ale budiž, tím impulzem bylo, že se odhodila ta Hřebíkova deka, která mančaft zatěžovala."
Proč to ale říkáte teď a ne před týdnem?
"Protože takhle se mě na to nikdo nezeptal."
Jak to vlastně s tou dekou myslíte?
"Leccos už jsem naznačil. V kabině, do které pravidelně chodím, zavládla na jaře napjatá a nervózní atmosféra. Všímal jsem si, jak se hráči chovají před zápasem, po něm, jestli jdou na hřiště s chutí, nebo otrávení. A co jsem viděl, to mě dost znepokojovalo. Teď, ať už to s titulem dopadne jakkoli, se ovzduší v mužstvu zlepšilo."
Nic proti pracovitému a jistě schopnému Lavičkovi. Ale nebylo by účinnější, kdyby s odhozením Hřebíkovy deky přišel k mužstvu nový kouč zvenčí?
"Na posledních šest kol jsem se rozhodl pro domácí řešení. S novým člověkem, takže s největší pravděpodobností i s jinou filosofií, by mohly přijít změny, které by na tým měly negativní dopad. A jak říkám, pro mužstvo bylo v té chvíli nejdůležitější, že je pryč Hřebík."
Fanoušci ale argumentují tím, že změna na trenérském postu kýžený efekt, tedy vítězství nad Slavií, nakonec nepřinesla.
"Smůla. Měli jsme vést v poločase tři nula a byl klid. Šancí jsme měli na pět zápasů a hra byla mnohem svěžejší než předtím. Už v tomhle zápase bylo znát, že z hráčů ta duchna spadla. O tom nakonec svědčí i jejich nedávná slova: nálada je lepší, klima se vyčistilo, v kabině došlo k uvonění, každý dostal novou chuť do fotbalu. Tohle všechno teď hráči říkají."
Jako byste se s nimi o Hřebíkově odvolání radil...
"To snad nemyslíte vážně. S hráči se takové věci neprobírají, to by nebylo v pořádku. Prostě se to nedělá."
Co byste řekl k zimním odchodům Haška s Labantem, které jsou vám sparťanskou veřejností nejvíc zazlívány?
"Samozřejmě, že v konečné fázi o odchodech hráčů rozhoduju já. Ale vždycky po konzultacích s trenérem. Pokud jde o Labanta, tak s jeho odchodem Hřebík souhlasil. Nebyl s jeho výkony spokojený a dokonce se obával, že by na jaře nemusel hrát. Labant měl smlouvu do konce letošního června a kdyby to s ním dopadlo, jak Hřebík předpokládal, byl by pak neprodejný. Proto šel za padesát milionů korun do West Hamu. Ale Martin Hašek, to je jiný případ."
Můžete tedy Haškovo uvolnění vysvětlit?
"Na začátku ligy s ním Hřebík moc nepočítal a po úvodních kolech jsme Haška dokonce nabízeli do Liberce. Úplně zadarmo, jen když převezmou jeho plat. Jenže pak se Hašek propracoval do základní sestavy, stal se oporou mužstva a zároveň i trenérovou pravou rukou. Bohužel, Hašek chtěl v zimě za každou cenu odejít. Ale nebylo to tak, že bychom ho pustili jen proto, že jsme mu to dva roky slibovali. Jenže nutit hráče, aby za vás hrál, když on už opravdu nechce, to by nemuselo dobře dopadnout. Jak by pak asi jeho chuť do hry vypadala. A nepřesvědčil ho ani Hřebík."
Říká se, že Hřebík svůj kondičně náročný presinkový fotbal založil na atletech. Technických typů, jako například Slončíka s Obajdinem se lehkomyslně zbavil, tvořivého Lukáše Zelenku zase většinou dusil na lavičce, v poslední době přehlížel i podobně laděného Zavadila.
"I odborníci se shodují, že Hřebík si zakládal na silových typech. Prosím, když to vychází, je všechno v pořádku. Pak ale s tímhle pojetím musí vyhrát v Liberci i v Jablonci. Když ne, tak nejspíš někde dělal chybu."
Jak si vysvětlujete, že Hřebík se v zimě zřekl služeb Juna, když souhlasil s jeho hostováním v Jablonci, a po dvou měsících se vyjádřil ve smyslu, že takového střelce Sparta potřebovala.
"Jak si to mám vysvětlovat? Nechtěl Juna stejně jako předtím Slončíka s Obajdinem. Chtěl Čížka, získali jsme ho, chtěl Malára, získali jsme ho. Toužil po Petroušovi, nebo po Petrášovi, ale to už nevyšlo, místo jednoho z nich jsme udělali Horáka. A to, že se Jun z Jablonce vrátil, je výsledek mého rozhovoru s Víťou Lavičkou."
Trenér Lavička je pověřen vedením týmu do konce ligy. Měl by být jeho nástupcem jeden z dvojice Chovanec - Jarabinský, jak se všeobecně předpokládá?
"Nemůžu zatím potvrdit žádné jméno, budeme se tím zabývat až po lize. A když Lavička dovede mužstvo k titulu, bude samozřejmě ve hře."
A co hráčské posily. Tady se zase hodně mluví například o Poborském z Lazia, Němcovi ze Schalke a o Barošovi, který by ve Spartě mohl hostovat z Liverpoolu.
"Tahle jména nejsou od věci. Jsou to hráči, kteří by Spartě pomoci mohli. Ale je před námi spousta složitých jednání, takže opravdu těžko odhadnout, kdo z nich se na Letné opravdu objeví. Možná jeden, možná všichni tři."
Jak tu obrovskou vlnu kritiky, která se na vás po odvolání Hřebíka navalila, vůbec snášíte?
"Žere mě ta nespravedlnost. Fanoušky chápu, protože to berou srdcem, a do vnitřních záležitostí klubu nevidí. Snad jsem jim to aspoň částečně objasnil. Ale nejvíc se mě dotkl internacionál Luhový, který prohlásil, že já jsem zinscenoval napadení sparťanského autobusu, když se s hráči vracel z Jablonce. Prý abych od sebe odvedl pozornost. Taková spekulace, to už opravdu nemá se zdravým rozumem nic společného."
