Osmadvacetiletý odchovanec FC Vysočina Jihlava, který na Slovensko zamířil v létě 2008 z pražské Slavie, přitom v dresu MŠK loni vybojoval mistrovský titul a zahrál si i prestižní Ligu mistrů. "To jsou jedny z těch příjemných vzpomínek," připouští Šourek. "Ale ten konec byl takový zvláštní..."
A proto nebylo divu, že se český obránce nedohodl na prodloužení svého působení. "Po nějakých neshodách jsme se nedomluvili na nové smlouvě, a ze mě se tak stal volný hráč," líčí.
Ondřej Šourek■ Osmadvacetiletý fotbalový obránce, rodák z Ledče nad Sázavou (26. 4. 1983). |
Bez práce se však neoctil. Naopak, brzy dostal nabídku od nováčka polské nejvyšší soutěže, TS Podbeskidzie Bielsko-Biała. "První zájem o mě projevili na konci sezony, kdy už bylo jasné, že se se Žilinou nedomluvíme. Potom jsem nic jiného neřešil," přiznal Šourek, že kývl prakticky na první nabídku, kterou dostal.
"Na téma polský fotbal jsem se hodně bavil s Róbertem Ježem, který tam přestoupil půl roku předtím," vzpomíná bývalého spoluhráče ze Žiliny, který v zimě odešel do Górniku Zabrze a v létě posílil Polonii Varšava.
Další dobré reference získal od nového spoluhráče, českého záložníka Podbeskidzie Františka Metelky. "Ptal jsem se ho, jak klub po všech stránkách funguje a nepřišla mi od něj žádná špatná zkušenost. I z tohoto důvodu jsem se rozhodl nabídku akceptovat," připustil Šourek.
Svou roli kromě dobrých podmínek sehrála i relativní blízkost nového angažmá. "Je to nedaleko za hranicemi, mám to kousek domů, takže jsem kvůli rodině upřednostnil dohodu s tímto klubem a nečekal jsem na nic dalšího," prozradil. "Klub navíc jednal rychle, nabízel mi slušné podmínky, takže jsme se domluvili."
Pro rodáka z Ledče nad Sázavou jde o druhé zahraniční angažmá. A znovu v zemi, která k Česku nemá příliš daleko. "V týmu jsou čtyři Slováci a jeden Čech, takže v tom je to snazší," usmívá se Šourek. "Navíc polština je hodně blízký jazyk, takže třeba co se týče pokynů na tréninku, už rozumím dost," pochvaluje si.
Za rodinou do Čech se však snaží jezdit co nejčastěji. "Mám to do Jihlavy zhruba tři hodiny cesty, takže když máme třeba jen jeden den volna, tak jedu," tvrdí.
Přestože v FC Vysočina působil naposledy na jaře 2007, stále jeho výkony sleduje. "Stránky klubu čtu celkem pravidelně. V Jihlavě jsem od dorostu strávil nějakých deset let, takže je to tým, který mě zajímá," popisuje.
Nic na tom nemění ani fakt, že ze současného týmu mnoho hráčů nezná. "V kontaktu jsem spíš s klukama, s nimiž jsem v Jihlavě hrával."
A co případný návrat? "Tak do budoucna o něm uvažuji. Ale nějaký čas bych tomu ještě nechal," usmívá se. "Dokud můžu a bude o mě někdo mít zájem, chtěl bych hrát někde venku nebo po prvních ligách. I když samozřejmě člověk nikdy neví," dodává.