Když přišel Petr Šíma za manželkou s tím, že se po půl sezoně strávené ve slovenské Senici budou stěhovat do Brna, neměla úplně radost. "Už zase? To byla asi její první reakce," vzpomíná krajní obránce či záložník na to, co předcházelo jeho zimnímu příchodu na jih Moravy.
Ačkoliv pro rodinu není kočovný fotbalový život lehký, Šíma může být zatím spokojený. V Brně si našel cestu do základní sestavy a týmu se daří.
Zbrojovka má novou obrannou čtveřici. Jak zatím hodnotíte její práci?
Nedostali jsme gól, to je určitě dobrá vizitka, ale jsme soudní. Víme, že chyby děláme. Teď o víkendu, když Bohemka hrála v deseti, to pro nás paradoxně bylo horší než lepší. Ale s klukama už jsme se o tom bavili.
O čem konkrétně?
Máme ještě problémy s komunikací, hrajeme spolu chvíli. Nový jsem já i Josip Šoljič, který navíc nerozumí tolik česky. Základy zvládá, ale se složitějšími věcmi má problém. Ale myslím, že se v tom budeme už jenom zlepšovat.
Když jste přicházel, tak jako muž, který může hrát na kraji zálohy i obrany. Nastupujete na kraji obrany, ale na hřišti to vypadá, že byste se rád posunul dopředu. Je to tak?
Neřekl bych, že bych nějak extra vybíhal. Čtrnáct dní před sezonou jsem pořádně netrénoval, měl jsem problémy s přitahovačem a fyzicky na tom ještě nejsem stoprocentně. Myslím, že útočnou fázi bych měl podporovat ještě víc. Jestli se mají fanoušci na co těšit? Doufám.
Na podzim jste nastupoval v Senici, kde jste odehrál jen čtyři zápasy. Kde byl problém?
Přišel jsem a na můj post přišel zároveň Aleš Urbánek. Trenér se rozhodl pro něj, začal hrát, ale asi po čtyřech zápasech odešel. Tak jsem asi na tři zápasy dostal šanci já, ale klub pak angažoval 21letého kostarického reprezentanta. Dařilo se mu a trenér už sestavu neměnil.
Vám je 29. Nepřepadly vás myšlenky, jestli nejste starý?
Dnešní fotbal je takový. My jsme první šanci dostali v jednadvaceti, dneska už je to v osmnácti letech. Vývoj jde v tomhle dopředu. Já se starý určitě necítím, koneckonců v Budějovicích jsem hrál s Rudou Otepkou, kterému je 38. Ale mladých kluků, kteří do fotbalu přicházejí, je pořád víc a víc. Je to vidět i v Brně, patřím mezi čtyři pět nejstarších kluků.
Prý se vám po podzimu nabídky úplně nehrnuly. Nenapadlo vás, že byste měl s fotbalem skončit?
Já jsem měl ještě půl roku smlouvu v Senici, takže kdyby mě nekontaktovalo Brno, zůstal bych tam. Ale musel bych čekat, až se můj konkurent zraní nebo vykartuje, proto jsem nabídku Brna přivítal. Myšlenky na konec jsem neměl, ty by asi přišly až v létě.
V Českých Budějovicích jste působil i s dnešním spoluhráčem Pavlem Mezlíkem. Konzultoval jste s ním nabídku Brna?
Ptal jsem se v první řadě na celkovou situaci klubu. Přece jen se dlouho propíralo, že majitel chce klub prodat a hráči nedostávají výplaty. Mám rodinu, tak se o tohle musím zajímat. A určitě jsem se ptal i na kabinu. Zatím jsem neměl důvod litovat.
