Jako byste po všech čertech slídili po člověku, jenž s vámi seděl u stolu. Že v pozadí Slavie dál stojí ENIC, není nepravděpodobná verze, byť ji nikdo oficiálně nepotvrdí: šéfové Slavie dál majitele tají.
"Není v mé kompetenci se k tomu vyjadřovat," zopakoval ředitel klubu Petr Doležal včera nejen novinářům, ale i drobným akcionářům Slavie na řádné valné hromadě klubu.
Pokud na ni někdo šel s nadějí, že se dozví, čí klub je, byl zklamán. Ale takových lidí nebylo mnoho: minoritní akcionáři se sice ptali, kdo Slavii drží, respektovali však odpověď, že majitel chce zůstat v anonymitě.
Přitom vyslanec vlastníka byl na schůzi přítomen: provozní ředitel klubu Jan Jakubec byl společností Key Investments zplnomocněn, aby za něj vystupoval. "Drobní akcionáři chtěli poznat zástupce toho majoritního a tím to skončilo," líčil Jakubec.
Hlasování v zastoupení pro něj nebylo složité, poněvadž šlo víceméně o formální schválení hospodaření z období 2005–06. To podle Doležala skončilo ztrátou v řádech milionů, jež však byla o polovinu menší než za předchozí dvě období. Tato sezona a účast v Lize mistrů pak přinese o dost veselejší čísla.
Bude se z nich radovat ENIC? Ano, pověřil-li opravdu správou 61 procent slávistických akcií Key Investments.
Jestli se Britové k tomuto kroku – jenž je v obchodních kruzích běžný – odhodlali, měli pro to důvod: vyhověli tím regulím asociace UEFA, podle nichž nesmějí mít kluby v jedné soutěži stejného majitele. ENIC přitom drží Tottenham, kde v červnu za víc než miliardu korun navýšil podíl z 54 na 66 procent.
Londýnský tým a Slavia na sebe nakonec narazily loni v Poháru UEFA, to už však bylo vše "košer": pro fotbalovou asociaci byl slávistickým majitelem Key Investments.
Z mlhy by mohl vlastník vyjít v březnu, kdy další valná hromada nejspíš zvolí třetího člena představenstva klubu, v němž jsou nyní Doležal a Tomáš Rosen. I o nich se jako o nových majitelích spekuluje.
Pokud to však oni dva nejsou, je možné, že do představenstva k nim zasedne zástupce skutečného vlastníka. "To by mělo hlavu a patu," připustil Doležal.
|
Bojí se publicity? Ať si koupí lázně Tak si to ujasněme. Kde není jasný majitel, tam není dlouhodobý plán rozvoje klubu. Anglické přísloví říká „nelez do kuchyně, když nesnášíš horko“. Pokud se bojí publicity, měl si majitel Slavie koupit lázně. Podle Rosena vám může být úplná putna, kdo vlastní klub, kterému fandil váš táta a kterému možná bude fandit váš syn. Vy můžete tak maximálně kušovat. A zaplatit permanentku na rok dopředu. Někomu, o kom nic nevíte, kdo nemá odvahu a vychování, aby se představil, když už někam vejde. Tohle není moje představa solidního byznysu. Možná mezi třetiřadými pologangstery v Rusku. Mimochodem, když Ališer Usmanov koupil letos část Arsenalu, musel se v rozhovorech zpovídat z toho, zda spolupracuje s KGB nebo zda a za co byl v minulosti stíhán. A to v klubu nemá ani rozhodovací většinu. Anglická tradice transparentnosti. Manažeři Slavie ale evidentně svým chováním navazují na jinou krásnou tradici. Na tradici arogantních, buranských a nabobských majitelů, kteří se po jedné dobré sezoně cítili pány všehomíra a kterými v devadesátých letech proslul jiný pražský slavný klub na S. Nemám z návratu téhle tradice radost. Ale k zuřivosti mě dohání fakt, že se vrátila do klubu, kterému odmalička fandím. Luděk Staněk, šéfredaktor magazínu FHM
Fakt, že noví majitelé Slavie zůstávají skryti, vzbuzuje přinejmenším nedůvěru a podezření, že jde o osoby s podivnou minulostí či nekalými úmysly. Položme však opačnou otázku: Proč by měli být veřejně známí? Či lépe: Co by jim to přineslo? Viditelně se spojuje s fotbalem prostřednictvím slavného klubu člověk, jenž touží kromě bohatství i po slávě a moci. A právě jsou i lidé, kteří po takovém životě neprahnou. Jsou sice bohatí, určitě i vlivní, ale neženou se za slávou a oficiální mocí. Kdyby se zveřejnilo, že stojí v pozadí jednoho z našich fotbalových klenotů, Slavie Praha, o tuto přirozenou lidskou anonymitu by přišli. Netvrdím, že jde o tento případ, ale vyloučit ho nelze. V české společnosti se všechno důležité programově skrývá, tutlá, informace se zatemňují. I osoby v pozadí. Určitě je to špatně u funkcí placených z daní občanů, veřejných zakázek, státních orgánů. Ale fotbal stojí mimo tyto struktury. Slavia vydělala letos v Lize mistrů 200 milionů korun. Jak je vedení přerozdělí, je čistě vnitřní záležitost klubu. Jde o její finanční prostředky, nejsou vytažené z kapes daňových poplatníků. Zodpovídat se může maximálně fanouškům, ale jen na morální úrovni. Stanislav Hrabě, šéfredaktor týdeníku Gól |
