Turecko dnes hraje svůj životní fotbalový zápas s Německem.
Vítaní, či nevítaní?
Jak uvádí deník Süddeutsche Zeitung, semifinále mezi oběma zeměmi je velmi ožehavým tématem. Postavení téměř dvou a půl milionu Turků v Německu je totiž stále citlivá otázka.
Tato ohromná komunita, která se na základě bilaterálních dohod mezi Tureckem a Německem začala masově objevovat v zemi rozvrácené světovou válkou jako pracovní výpomoc v roce 1961, je balvanem, s nímž si nikdo neví pořádně rady.
Navzdory nedávnému podpisu smlouvy potvrzující založení německoturecké univerzity v Istanbulu, navzdory prohlášením německých politiků, že muslimové jsou v Německu vítáni, navzdory všem státním snahám se stále necítí turečtí Němci plnoprávnými občany.
. Kolik jich vlastně jePočet Turků s tureckým pasem žijících na území 80milionového Německa: 1 713 551
|
"V posledních dnech se nám díky fotbalu daří docela dobře. Ale jinak není postavení tureckých imigrantů vůbec růžové," říká Kenan Kolat, spolkový předseda Turecké obce v Německu.
"Do života v Německu jsme v zásadě integrováni. Avšak možnosti účastnit se vzdělávání, pracovního trhu, politického života jsou jen minimální," dodává.
Turecká komunita navzdory těmto tvrzením v novém tisíciletí nabírá dech. V redakcích deníků i televizních společností se objevují německoturečtí novináři, na vysokých politických postech zaznívají turecká jména.
Poslední "senzací" je ohlášená kandidatura 42letého Cema Özdemira, syna tureckých přistěhovalců a současného europoslance, na pozici šéfa strany Zelených v listopadových stranických volbách. Podle německých deníků je jednoznačným favoritem.
Přes tyto signály budoucnosti je integrace Turků do německé společnosti nekončícím procesem."Celá společnost má co dohánět. Máme jasně stanovené priority – nejdříve vzdělání a práci, pak teprve kulturu, jazyk, náboženství," tvrdí Kolat.
Vlastní jazyk je však již minulostí. Většina mladé generace německých Turků svou mateřštinu už jen velmi špatně ovládá. Výuka ve školách probíhá téměř bez výjimky v němčině.
Stejně tak jsou závanem starých dob i takzvané vraždy ze cti, které moderní Evropa jen těžko chápe.
"Většina rodinných vražd spáchaných na ženách se děje v chudých muslimských rodinách, a je jedno, zda to jsou Turci, Kurdové, Íráčané nebo Tunisané," vysvětluje situaci německá novinářka Ferda Atamanová.
"A stává se to stejně často jako v německých rodinách, že manžela popadne zuřivost a ubije svoji ženu. Nebo zavraždí svoje děti. Podle mého názoru bychom trestné činy neměli schovávat pod nějaké stereotypy," doplňuje.
Úplné začlenění Turků do německé společnosti je tak stále nevyřešeným problémem. A zůstane to patrně tak ještě dlouho.
"Dokud budou lidé nevzdělaní, dokud jižansky vyhlížející muži nedostanou práci a dokud tato komunita bude mít nulovou perspektivu, tak se nic nezmění," uzavírá Ferda Atamanová.
