Je skoro nebezpečné být s ním v jedné kabině. "Jsem blázen," říká Martin Vozábal s vážnou tváří. "Když nejsem na svém místě, všichni mají pohotovostní stav."
On je nejen šikovným záložníkem, který v létě přestoupil z Českých Budějovic na Žižkov, ale taky jedním z hlavních klaunů ligy. Lidovým vypravěčem, imitátorem, hercem, komikem...
Nevěříte? Stačí hodina u jednoho stolu. Buďte si jistí, že se ke slovu moc nedostanete. Vozábal vypráví a vypráví, mává rukama a vtípky rozesmívá všechny okolo. Spousta slov je nepublikovatelných.
Když se naproti němu v kavárně náhodně objeví sparťanský trenér Vítězslav Lavička, haleká: "Kdo to je? Lavička? Koho trénuje? Spartu? Aha. Trenére, já jsem připravenej! Kupte mě! Vlastně já teď přestoupil, tak až v lednu."
Při placení zase servírce říká: "Já zrovna vyhrál v Tipsportu, jinak bych si dal na nádraží turka do půllitru s osmi kostkama."
Otázky skoro nepotřebujete, on plynule přeskakuje z jedné historky na druhou: "Zrovna ráno jsem vezl bývalého spoluhráče Vencu Mrkvičku z Budějic do Prahy a řekl jsem mu: Až uvidíš díru a velké M, tak to je metro. Dal jsem mu dvacku a jeď. Měl sraz na Zličíně."
Dvacet korun je málo, ne?
Taky mi hned volal: Tak ti teda pěkně děkuju! Stálo to 26 a ještě jsem musel dát bůra paní na záchodě. Musel někde rozměnit. Hoši, to je aparát. Když šel do metra, říkal jsem mu, že tam jsou tři barevné čáry a kterou má jet. On na to: A dojedu?
Vždyť mu je skoro třicet. Vážně byl poprvé v metru?
Podle mě jo. Vysadil jsem ho na Můstku, ukazuju to velké M, on se podíval o padesát metrů naproti a říká: Co kdybych šel to toho druhého M? Stačí vám to?
Je váš bývalý parťák Mrkvička váš nejoblíbenější terč?
Poslední dobou určitě. On to bere. Ale jsou lidi, do kterých se jednou trefíš a oni to prostě nesnesou. Buď jsou hákliví, nebo třeba starší. Takový Tomáš Hunal, zkušený frajer, z něho mám přirozený respekt. Do něj se trefit můžeš, ale ne každý den. Když se zamračí a řekne: Hele, dneska mě nech, tak vycouvám.
Co by se stalo, kdybychom vám přestřihli tkaničky u kopaček nebo dali hřejivou emulzi do trenýrek? Pomstil byste se hned?
To nejde takhle říct, musí se počkat na pravou chvíli, a pak to vrátit i s úroky. Nerad zůstávám dlužníkem, i když teď jsem.
Komu dlužíte?
Brankáři Křížkovi z Budějc. V květnu jsme měli dokopnou po sezoně, seděli jsme v hospodě a on našel u krbu nějaké poleno. Na něj napsal: POLENO SEZONY, SK DYNAMO, MARTIN VOZÁBAL. Dal to kolovat kolem stolu, ať se každý podepíše. Moje cena teď leží na Hluboké v hospodě a známí mi říkají: Ty vole, máš tam poleno.
Štve vás to?
Štve. I spoluhráči se pořád vyptávali: To necháš jen tak? My tě nepoznáváme. Jenže já přestoupil na Žižkov a už se s ním nestačil vyrovnat.
Máte doma seznam, komu dlužíte?
Ne, jinak nedlužím nic. Možná mám ještě nějaké účty s Ivo Táborským, jenže ten je teď v Boleslavi. Potřeboval bych ho dostat k sobě na Žižkov...
Jste mstivý?
V tomhle ohledu jo, mrzí mě, že jsem Táboráka nestihl. Já mu vždycky říkal: Jdi ode mě! Víš, že tě nesnáším, jsi škaredej. Vypadáš, jako by tě po bouračce vystřihávali z plechů, už jsi ani nedýchal. Všechno zachránili, jen na hlavu nezbylo. On na mě pořád: Ty vole, neblázni! S ním to byly dobré souboje. Přilepil jsem mu pantofle k zemi, že si je roztrhl, když chtěl jít do sprch. Ustřihl jsem mu ponožky ve špičce, takže si je natáhl až nad kolena.
Už jste něco vymyslel na nové spoluhráče na Žižkově?
Ještě ne, hodně jsme cestovali.
To vás asi svrbí ruce, ne?
Blíží se liga, je to cítit. Ale otrkávám se. Na Žižkov se vrátil Petr Gabriel, tvrdý obránce. Zrovna dneska na tréninku dal centr levačkou a já na něj: To jsem od tebe nečekal, že to sekneš bez skluzu, krásnej, čechranej. Nebo tam máme Korejce Hemiho. Jedeme z Německa, vybírají se DVD a já mu říkám: Na co chceš koukat, Hemi? Na samotě u lesa? Kameňák jedničku, dvojku? Tak se sakra vyjádři! On jen koukal, ping-pong, nerozumí nic.
Sešel jste se v týmu s útočníkem Švancarou, to je další klaun ligy. Musíte být obávaná dvojice, ne?
Zatím ne. Švanciho trápilo zranění, byl z toho špatný, ale sranda s ním bude. Jednou jsem ho pozval na hokej k nám do Budějc. Bitva proti taxíkářům, má to fakt prdy. Umíš bruslit? ptám se ho. Jasný Johny, říká Švanci. Když vytáhl dres Komety Brno, já hned: To rovnou sundej. A pak vyjel na led... Vypadal jako Aťka Janoušková. Když dáš brusle psovi, bude mít lepší styl.
Je pravda, že si legrácky připravujete už doma? V noci se vzbudíte, vezmete nůžky, noviny a vyrábíte...
... a pak se těším do kabiny. Loni jsem před dovolenou napsal dopis, ve kterém jsem spoluhráče Křížka a Mrkvičku oficiálně pozval na Ozdravný pobyt do protialkoholní léčebny k Apolináři. Podepsal jsem to jako primář a dal normálně do pošty na klub. Trenér Straka přinesl dopis do kabiny, ti dva to začali číst a pak se chechtali, že nemohli ani trénovat. Ale největší sranda, co jsem v Budějovicích při tréninku zažil, se přihodila za trenéra Cermana. Běhali jsme na šířku a pokyn zněl: Když písknu, udělejte tomu druhému ve dvojici kozu. Cerman písknul a Kostelník na celý stadion méééééééé. A bylo po tréninku.
Je čas na srandu i před zápasem?
Jasně. Jednou mě zaujaly kopačky od Venci Mrkvičky. Došel jsem si pro nesmyvatelný fix, na pravou botu jsem mu napsal BICAN, na levou PELÉ. Živě vidím ten výraz, jak to zběsile drhnul ručníkem, když už ostatní šli na hřiště. Ty nápisy tam musí mít dodnes.
. vylomeniny martina vozábala1 Dort pro kustoda Na soustředění v Rakousku jsem řekl personálu, že náš kustod Venca Kolář slaví sedmdesátiny, tak ať připraví dort. Nevěřili mi, že je to prej mladej chlap, ale přesvědčil jsem je. Večer pak vyjel Rakušák z kuchyně, kolečka vrzala, obrovský dort, svíčky, zprava sedm uklízeček, zleva deset dalších lidí a všichni zpívali: Happy Birthday! Mančaft se přidal, trenér Cipro tleskal, Venca taky. Jenže zabrzdili u něj, všichni mu gratulovali, uklízečky líbaly. Ten byl hotovej. Na terase mu pak říkám: Já ti koupím pivo. On na to: Dvě, vole, dvě. A hned! 2 Inzerát pro trenéra Dan Drahokoupil dělal asistenta v Budějcích a pořád mě vyhlašoval mezi nejhoršími hráči tréninku. Ptám se: Dane, proč? Jsi byl tragickej, jsi se ploužil, hrůza, ty tvoje obloučky, povídá. Když toho bylo moc, dal jsem do novin inzerát s jeho telefonem: Finanční krize, prodám auto, spěchá! Měl devadesát telefonů za týden. Ale vrátil mi to. Za týden zvednu telefon a ozvalo se: Ahoj, broučku, nechceš se sejít? Dal mi inzerát do gay seznamky. 3 Dres pro útočníka |
Neříkejte, že vás nikdy nikdo nedržel pod krkem?
Ne, jen po mně vyjel Michal Šlachta kdysi v Budějcích. Ryli jsme do něj s Romanem Lengyelem a Lengy mu řekl: Vypadáš jako d’Artagnan. Frajerovi bylo třicet, nám osmnáct. Nevzal to.
Na nového trenéra reprezentace Radu jste zase při zápase houkl, ať zaleze do boudy.
To bylo v dobrém, známe se. Hráli jsme teď proti nim a on koučoval, křičel a pískal u toho, jak to dělá (imituje Radu). Zalez do tý boudy, křiknul jsem. Po zápase jsem za ním šel a říkám: Trenére, sorry, vždyť to znáte. Vzal to, smál se.
Přehnal jste to někdy? Mrzel vás nemístný vtip?
Budějckému kustodovi Vencovi Kolářů jsem jednou nalepil na bundu zezadu bílou lepenkou dámské přirození. Vždycky jezdil autem, ale tentokrát šel někam na úřad pěšky a ještě ho tam čekala manželka. To já nevěděl. Večer telefon, těch nadávek, co mi nandal. Já jenom řekl: Venco... A dál jsem nedošel, on mě překřičel (zase imituje): Drž hubu ti říkám! Ještě jednou mě mrzelo, co jsem mu provedl. Byl zrovna v kanceláři u šéfa Karla Poborského a já Karlovi říkám: Sežeň už kustoda, vždyť tenhle je zralej na penál. Co to je za kombinaci, skoro v penále a ještě bývalý hasič? Karel se smál, ale Vencu to evidentně štvalo. Řeči mu nevadily, ale nevěděl, jak to vezme šéf.
Jak vůbec Karel Poborský bral vaše legrácky v kabině? Vy jste spolu i hráli.
Seděl vedle mě, ale já měl respekt. To prostě nešlo se do něj trefovat.
Co jiná jména, třeba František Cipro?
Tam je to dobrý. Když mě viděl u svého auta, to hned bylo (opět imituje Cipra): Hele, vypadni, nic mi neříkej, to bude zase nějaká kokotina. Jednou jsem na něj zavolal městské policajty. Oba jsme parkovali v zakázané zóně. Já dostal botičku, on nic. Chápu, že platím pokutu, ale proč je tahle kára čistá, říkal jsem policistce. Pak jsem viděl Cipra v dálce, jak přichází. Ta holka mu řekla, že jsem ho napráskal, to bylo nadávek.
Co třeba Karel Brückner?
Toho jsem zažil v reprezentaci do 21 let. Neříkám, že nebyl pro srandu, ale na olympiádě v Sydney šlo tenkrát o hodně, nebyla tam na vtípky atmosféra. Pan Brückner nás chytil na hotelu dva dny před zápasem u bazénu. Byli jsme tam čtyři, já, Roman Lengyel, Honza Šimák a Jarda Drobný. Jsme v Austrálii, přece se nevrátíme syroví, říkáme si. Nakrémovali jsme se, voda, opalovačka a najednou vidím za tlustým sklem Brücknera, jak se dobývá dovnitř. Neměl kartu, rval tam tu kouli, byl strašně naštvaný. Hrozilo, že nás pošle šupem domů.
Dokážete být i vážný?
Jasný, loni jsem maturoval, teď jsem se dostal na vysokou. Dělal jsem přijímačky na Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, obor Výchova ke zdraví.
To vám máme věřit? Vždyť vám bude třicet.
Fakt, třetího října nástup, kombinované studium. Ze 174 uchazečů brali 60. U přijímaček jsem byl jako Mr. Bean. Možnosti byly ABCD, holka vedle měla odkrytý papír. Ta je nezkušená, opíšu to, říkám si. Já jel rychle podle ní, a když jsem byl u desítky, zezadu se ozvalo: Upozorňuji studenty, aby si nezapomněli zakroužkovat, jaká jsou skupina. Tak se podívám. U ní bylo béčko, u mě áčko jako kráva. Kdyby to ten profesor neřekl, tak jsem skončil 174., takhle ze mě může být vysokoškolák.
Teď opravdu nevíme, jestli si děláte srandu.
To je normální. Kustodovi do Budějc přišel dopis od nějakého vězně. Prosil o dres s podpisy hráčů. A kustod mi nadával, co jsem to zase vymyslel. Do teď mi nevěří, že jsem to neposlal. Nebo když Karel Poborský končil kariéru, dal Vencovi kopačky. Já hned poslal inzerát do novin: Prodám kopačky Karla Poborského. Když mu volala nějaká ženská, tak jí rovnou říkal: Já nic nevím, vyřiďte si to s Vozábalem! Venca Kolář byl dobrý terč. Pořád si stěžoval: Proč mě jednou nenecháš? Nikdo vedle mě nechtěl sedět, ani náš Brazilec. To bylo: Nééé, nééé, Vozi crazy, Vozi crazy.
A jste bláznivý?
Blázen jsem, ale svěrací kazajku nepotřebuju.
Takže máte nějakou brzdu?
Někdy jo. Vzpomínám si na rok 2000, těsně před Eurem. Můj bývalý spoluhráč Honza Pejša měl osobně hlídat sparťana Lokvence, ale on nám dal čtyři buřty. Vyrobil jsem pohled z Knokke-Heistu, kde reprezentace bydlela při mistrovství, napsal jsem na něj Pejšovu adresu a hezký vzkaz: Díky moc, hezký pozdrav z Eura zasílá Vráťa Lokvenc. Nakonec jsem to neposlal, Honza by mě zabil.
Už máte něco vymyšlené na nové spoluhráče?
To musí přijít samo, až kluky víc poznám. Ale Venca Kolář už teď lituje žižkovského kustoda: Ten aby měl svatozář, to aby byl pánbůh.
