Na otázku, jak si vysvětluje, že v některých fázích zápasu byli slovenští hráči doslova bezradní, Koller odpověděl: "Podívejte, jít do zápasu s tím, že uděláte tři body, a přitom po dvaceti minutách prohrávat dva nula, to by položilo i mnohem silnějšího soupeře."
Důležitým momentem podle Kollera také bylo, že po vystřídání levého beka Čecha hráli domácí fotbalisté jen na tři obránce.
"To nám uvolňovalo prostory po stranách a toho jsme pak taky využívali. Dýchalo se nám vepředu mnohem líp. A kdybychom využili další šance, mohli jsme vyhrát ještě vyšším rozdílem."
Koller se vůbec neobával, že při hře na jediného typického útočníka bude na hrotu osamocený.
"Kdepak, v taktických pokynech bylo jasně řečeno, že mě budou spoluhráči doplňovat. Fantastický byl v tomhle směru hlavně Libor Sionko, ale stejně tak mi pomáhali Tomáš Rosický, Jarda Plašil, Honza Polák a z místa pravého obránce i Tomáš Ujfaluši. A jistě jste si všimli, že do koncovky se dostal i Martin Jiránek. Kdepak, vůbec jsem na hrotu nebyl sám."
Přitom Koller upozorňuje ještě na jeden důležitý moment.
"Na druhou stranu jsme při ztrátě míče měli v poli fakticky pět záložníků, čímž jsme ve středu hřiště zhustili prostor a Slováci se nemohli dostat ke své obvyklé kombinaci."
Přišly také okamžiky, kdy se svíjel na zemi po nešetrných zákrocích slovenských zadáků.
Ale přesto Koller říká: "To byly fauly, na které jsem víceméně zvyklý. Bylo to v normě, vůbec to dneska necítím tak, že bych dostal bůhvíjak nakopáno. Já se spíš bál, aby na hřišti nebo v hledišti nedošlo k nějakým nacionalistickým excesům. Ale můžu říct, že zápas proběhl v naprosto džentlmenském duchu."
