Požádal jste novináře, ať se na operaci nevyptávají. Jste teď naštvaný, když televize Nova řekla přesnou diagnózu? (podle Novy šlo o otok na citlivých místech - pozn. red.)
Mně je to jedno. Když to vyšťourali, ať to řeknou.
To jsme čekali: máte postavu hromotluka, ale jste dobrák. Když nasadíte brýle, vypadáte přímo jako učenec. Popral jste se vůbec někdy?
Dvakrát v životě, ale nikdy jsem nebyl rváč. Spíš jsem se ke rvačce přimotal. Poprvé na vesnické zábavě: jen jsem se zvedl, chytil pěstí a hned zase seděl v rohu. Podruhé jsem se zastával kamaráda.
Co vás rozzuří?
To musí být postupně, až přeteče mez. A pak se vyřádím na věcech, ne na lidech. Do něčeho praštím, kopnu. Jinak jsem kliďas.
Kliďas, o němž je známo, že si čte knihy o vrazích?
No a? Baví mě to. Zrovna tady s sebou mám Knihu vražd, i když jsem ještě nepřečetl ani stránku.
Co se vám na tom tak líbí?
Osudy vrahů. Co je k tomu vedlo.
Co by se tedy muselo stát, abyste se bránil proti výpadům od novinářů?
Asi by mi museli vrtat hodně v soukromí, hlídat mě na každém kroku, fotit, co dělám na zahradě. Nejsem Beckham ani Kahn.
Právě německého brankáře Kahna načapali na diskotéce s milenkou, když jeho žena rodila.
Po mně nejdou. V Německu si vystačí s Kahnem a Effenbergem.
Ale teď v Olomouci se musíte pořád někomu podepisovat...
To není problém, už jsem si zvykl. Možná ještě v Anderlechtu Brusel jsem byl překvapený, teď už ne.
Jste pyšný, že vás lidi poznávají?
Na to si nehraju, radši mám klid. Když mám všeho plné zuby, odejdu někam, kde není vůbec nikdo. Ale sám dlouho nevydržím.
Při procházkách městem máte smůlu. Už zdálky vás každý vidí, že?
Ani ne. V Dortmundu není žádné šílenství, i když na zápasy chodí 60 tisíc lidí. Němci jsou rezervovaní, na ulici maximálně poprosí o podpis nebo společnou fotku.
Napadne vás ještě, jakou jste prošel pohádkou? Ve dvaceti po vojně jste v Praze na brigádě počítal mince a dnes jste osobnost reprezentace.
Není to často, ale když mám chvilku, když je nuda, říkám si: Jo, fakt jsi měl v životě štěstí! A jak to bylo s tou brigádou? Vyrazili jsme s partou kamarádů, když se rušily československé peníze. V bance jsme počítali mince a odváželi je tavit. Smlouva byla na devět měsíců, pak jsem se měl vrátit zase do nejistoty. Kdybych nedostal šanci trénovat s rezervou Sparty...
Byl byste nezaměstnaný, že?
Po vojně žádná práce nebyla, byl jsem na podpoře. Ani nevím, kolik to bylo. Tisíc a něco? Ale vyžil jsem z toho, na vesnici u rodičů jsem moc peněz k životu nepotřeboval.
Docela extrém v porovnání s dnešním platem!
Měl jsem štěstí na lidi: jeden se zmínil tam, druhý jinde, na začátku mě všude provázely nějaké přímluvy. A pak už záleželo na mně, jestli tu šanci chytím. Dlouho jsem fotbal bral jako srandu, ale profesionální fotbal vypadá úplně jinak.
A vaši kamarádi? Jak ti dopadli?
Zůstávají kamarády. Jsou to kluci, se kterými jsem ve Smetanově Lhotě vyrůstal, hrál s nimi fotbal. Vídáme se, když je dovolená, párkrát za mnou byli v Dortmundu. Devět kluků, to bylo haló.
Vaše přítelkyně Hedvika asi musela mít radost.
Radši odjela do Čech... Ale my jsme nemohli vyvádět, v sezoně nikdy nemůžu. Hráli jsme turnaj ve stolním hokeji, kecali jsme.
S Hedvikou čekáte dítě, vaše přítelkyně má za měsíc termín porodu. Byl jste nervóznější minulý rok před finále Poháru UEFA, nebo teď?
Jasně že teď, bude to velká odpovědnost. Ve fotbale jsem zvyklý na stres. Třeba až budeme čekat třetí, zvyknu si i na porody (usmívá se). Nechceme zůstat u jednoho.
Těšíte se?
Strašně moc. Půjdu k porodu. Jen mi doktoři musí říct co a jak.
Máte už vybraná jména? A co nakoupené šatičky, kočárek?
Jména už jsou připravena: Honza, Hedvika a pár dalších. Klasika, žádná německá. Postýlku jsme objednali, kočárek už máme. Ale pohlaví bude překvapení.
A co svatba? Plánujete ji?
Až bude volný termín. Chtěli bychom co nejdřív. A v Čechách.
A co bude dál s Janem Kollerem? Přestoupíte z Dortmundu ještě výš?
Ke mně se žádné nabídky nedonesly. Myslím, že dohraju smlouvu do roku 2006 a pak půjdu domů. Už mě to táhne zpátky. Za chvíli budu mít rodinu, venku už jsem sedm let, kočovný život končí.
Nemyslíte, že už byste dávno byl v ještě slavnějším klubu, kdybyste byl v gólových pozicích větší sobec?
Nehraju, abych byl velká hvězda, ale abych něco přinesl mužstvu. Hraju pro radost, pro dobrou náladu. Je to můj styl, nezměním se.
Budete mít sílu vrátit se ještě jednou do české ligy?
Jestli bude mít někdo zájem o chlapa ve třiatřiceti? Dovedu si to představit. Táta s bráchou vždycky fandili Spartě, ale já byl odmalička zapřisáhlý fanoušek Bohemky.
Takže vy a Bohemians? A ten jejich vršovický ďolíček.
Chodil jsem tam fandit a taky jsem tam za Spartu dal svůj premiérový gól v lize. Lákalo by mě to.
 Jan Koller se podepisuje olomouckým fanouškům. |
