Zabiják
Na poslední reprezentační sraz před červnovým zápasem s Moldavskem si Koller přibalil drastické čtení: Knihu vražd. O osudy masových vrahů se už dlouhý čas zajímá. "Možná je to trochu morbidní koníček, ale mě zkrátka baví zkoumat, co ty lidi k vraždění vedlo."
V nadsázce se dá říci, že i Koller je na hřišti zabijákem: s nepřátelským výrazem ve tváři vraždí ambice protivníka. Jako útočník má za úkol dávat góly a to taky vzorně plní. Ostatní kanonýry však převyšuje tím, jak dobře umí rozehrávat.
Se svou obrovitou postavou se naučil výborně zacházet. Letící míč si ve vzduchu sklepne na prsou a přesně jej přihraje nabíhajícímu spoluhráči. V národním týmu i v německém klubu Dortmund, kde nyní hraje, má třicetiletý útočník místo v sestavě předplacené.
Hrát důležitý zápas bez něho? "To by byla velká ztráta," přiznává i reprezentační trenér Karel Brückner, muž, který s oblibou tvrdí, že každého lze nahradit. Kollera těžko: pro Brücknera je fotbalový obr klíčovým mužem v boji o mistrovství Evropy 2004.
Nedávno byl v anketě České televize vyhlášen třetím nejlepším českým fotbalistou posledního desetiletí. A chválu teď slyší odevšad. "Z Dortmundu je Koller jasně nejlepší," prohlásil letos v dubnu renomovaný kouč Vicente Del Bosque z Realu Madrid. "Takových fotbalistů moc po světě neběhá," dodává i bývalý československý reprezentant Jan Fiala.
Na brigádě v bance
Přitom právě Fiala si ještě v roce 1995, když poprvé viděl Kollera hrát, pohrdavě pomyslel: Proboha, co je tohle za kopyto?! Někdy v té době se začal odvíjet příběh jako z červené knihovny.
Jeho začátek se odehrával v pražské bance, kam neznámý mladík z jihočeské vesnice Smetanova Lhota přijel na brigádu. Kvůli rozpadu Československa právě probíhala měnová reforma a Koller dorazil do Prahy s partou kamarádů počítat mince, které se pak odvážely tavit.
"Byl jsem po vojně nezaměstnaný, na podpoře, tak jsem to vzal. Smlouva zněla na devět měsíců, pak bych se vrátil do nejistoty," vzpomíná.
Do té doby fotbal nikdy vrcholově nehrál. Přesto mu známý nabídl šanci trénovat s rezervou Sparty. A nezkušený mladík přesvědčil natolik, že se zakrátko dostal až do prvoligového týmu.
To však ještě zdaleka nebyl oblíbencem fanoušků. Vytýkali mu neobratnost a špatnou techniku s míčem. Co se tam motáš, ty kolohnáte! slýchával od diváků při zápasech často. Nakonec se ho ráda zbavila i Sparta - na podzim 1996 Kollera velmi levně prodala do Lokerenu.
Belgický start
Teprve v provinčním belgickém klubu se útočník vydal k velké slávě. Tvrdě na sobě pracoval a stal se králem střelců tamější ligy. A jeho cena závratně rostla. Nejdřív ho koupil Anderlecht Brusel a v květnu 2001 - v přepočtu za 420 milionů korun - Dortmund.
Investice se vyplatila: on a další český fotbalista v týmu, Tomáš Rosický, dotáhli loni Dortmund k titulu německého mistra. Nynější zájemci o Kollera by museli zaplatit německému klubu ještě mnohem víc. I hráč je královsky odměňován.
"Už ani nevím, kolik jsem měl tenkrát před brigádou v bance podporu. Tisíc a něco?" složitě si vybavuje dnešní milionář.
První pozvánku do národního týmu dostal, ještě když byl v Lokerenu. Byl to oslnivý debut: v dubnu 1999 vyhrála reprezentace 1:0 v Belgii, kde tehdy Koller žil. A vítězný gól dal právě on! Od té doby sehrál v mužstvu 42 zápasů a vstřelil 25 gólů.To je impozantní číslo.
V ligových soutěžích už Koller nastřílel přes 100 gólů a stal se tak členem elitního Klubu ligových kanonýrů.
Tichá hvězda
Jenže všechno nebylo růžové. V červnu 2001 se Kollerovi nedařilo v zápase Česka se Severním Irskem, a když byl po hodině hry střídán, svlékl si u postranní čáry národní dres, vyhodil ho do vzduchu a vší silou do něj vztekle kopl! Během vteřiny se stal z miláčka národa vyvrhel.
Znectil dres, který je mnohými považován za posvátný! Lidé ho vypískali, pustili se do něj novináři. I kapitán Pavel Nedvěd za ním zašel: "Co jsi to, prosím tě, vyváděl?" Sám se tehdy po utkání přihlásil na tiskovou konferenci, kam jindy chodí pouze trenéři. Bylo na něm vidět, jak moc se stydí, když se omlouval.
Ještě ve čtvrtek Koller zavzpomínal: "Vyřazení ve skupině z mistrovství Evropy 2000 a zkrat s nakopnutým dresem jsou mými nejhoršími zážitky v kariéře."
Skandál s dresem byl však ojedinělý. Koller je tichá hvězda. Rozruch je kolem něho leda na hřišti. Přesto i on už poznal útoky bulváru. Když začal žít s Hedvikou Horváthovou, v té době manželkou reprezentačního spoluhráče Pavla Horvátha, pitvala se tato pikantnost v novinách. Minulý měsíc se zase marně snažil nemluvit o svých choulostivých zdravotních potížích, které mu komplikovaly přípravu na zápas.
Vadí mu zájem bulváru? Obtěžuje ho? "Ignoruji to, snažím se soustředit pouze na fotbal," tvrdí. Mimochodem: zdravotní stav se lepší a přítelkyně Hedvika už není paní Horváthová. Navíc velmi brzy přivede Kollerovi na svět prvorozeného potomka. "Zda jsem šťastný muž? Ale ano, asi nemám právo si stěžovat."
Pokora vesnického kluka
Stěžovat si by v Kollerově případě opravdu vypadalo nepatřičně. Z kdysi nezaměstnaného mladíka je nyní velmi zámožný muž. Z "bezejmenného" brigádníka v bance hvězda světového formátu. Je to obrovská proměna, ale na fotbalistovi byste ji nepoznali. Koller - a věřte, že to není fráze - zůstal stejný.
Na hřišti jde z něho sice strach, ale když ho opustí a nasadí si na hnědé oči dioptrické brýle, cítíte z něho pokoru vesnického kluka. "Občas sám nevěřícně žasnu, kam jsem to až dotáhl," říkal do telefonu z Rakouska, kde je nyní s Dortmundem na soustředění.
Trpělivě pak přestál škodolibý smích spoluhráče Rosického, když líčil, jak na vojně v Písku dělal "děvečku pro všechno". "Je moc hodný a pořád úplně obyčejný, to se mi na něm nejvíc líbí," popisuje přítelkyně Hedvika.
Ještě ve čtvrtek byla v klidu, ale přiznávala, že očekávané dítě už o sobě dává vědět. Aby ne - termín porodu je 20. července, doslova za pár dní. "Hlavně musím vydržet do neděle, kdy se Honza z Rakouska vrátí," umiňuje si Hedvika. "Jsme domluveni, že bude u porodu."
Nedávno jsem se Kollera ptal: Honzo, a víte vůbec, jak dopadli vaši kamarádi z brigády v bance? V jeho očích jsem nejdřív zahlédl záblesk nepochopení, teprve pak přišla odpověď. "Zůstávají kamarády, co jiného?"
Odkud jsem
Z Prahy, kde jsem se narodil 30. března 1973. Rodiče už tehdy měli chalupu v jihočeské Smetanově Lhotě, a tak se jim na ní líbilo, že když mi bylo asi šest, přestěhovali jsme se tam.
Čím vším jsem byl
Žákem základní školy, učněm oboru mechanik-opravář, vojákem v záložní rotě, brigádníkem v bance a pak už jen profesionálním fotbalistou.
Co se mi v životě asi nejvíc povedlo
Prosadit se ve vrcholovém fotbale.
Můj nejbližší velký úkol
To je jednoznačné a vůbec to nesouvisí s fotbalem: vychovat ze svého brzy narozeného potomka dobrého člověka.
Tento cyklus článků je inspirován televizním pořadem filmové a televizní společnosti FEBIO, s. r. o., vzniká ve spolupráci s touto společností a s jejím souhlasem je pro cyklus užíván název GEN.
