"Zahrát si v Bělorusku? To je přece jen exotika," usmíval se Koller. "Před osmi lety jsem tam nastoupil za jedenadvacítku, všude samí vojáci, hned na první pohled taková klasická postkomunistická země," zavzpomínal na rok 1995, kdy třikrát nastoupil za mladou reprezentaci. "Doufám, že teď už to tam bude lepší."
Napjatá atmosféra v Dortmundu, kde se po nedávném vyřazení z třetího předkola Ligy mistrů mluví o výprodeji hvězd, na něj moc nepůsobí.
"Nedoléhá to na to mě. Fyzicky i psychicky jsem v pohodě, navíc na srazu je vždycky legrace a na jiné myšlenky tam přijdete snadno," pochvaloval si. "V tuhle chvíli je mou jedinou motivací postup na mistrovství Evropy."
Dalším důvodem, který mu dává zapomenout na klubové problémy, je jeho dcera Hedvika. "Pro mě je nejdůležitější rodinná pohoda a tu mám," říká spokojeně obrovitý fotbalista. "Malá je hodná, v noci spí, takže nijak přetažený nejsem."
Možná mu trochu kazí náladu hřiště v Minsku, na kterém by chtěl rozšířit svou střeleckou reprezentační bilanci. Fotbalisté totiž u videa sledovali sestřih srpnové přípravy Běloruska s Íránem (2:1). "Bylo vidět, že terén je tam hrbolatý, suchý, samý drn. A míče v jednom kuse odskakovaly," všiml si.
"Proto je musíme dostat od prvních minut pod tlak, získávát míče a než zformují obranu, chodit rychle do brejků," nastiňuje Koller. "Chtělo by to dát rychle gól, abychom nemuseli být nervózní. Počítám, že budou vyhecovaní, možná nás budou chtít i vyprovokovat, ale na to jsem z bundesligy zvyklý."
Předpovědi deštivého a chladného počasí se Koller nebojí. "Já mám to sychravo radši, než kdyby mělo být to vedro, kterého jsme si nedávno užili až až," řekl. "Mokrý trávník, to by měla být spíš naše výhoda. A toho musíme využít."
 Jan Koller a Tomáš Galásek si povídají při reprezentačním srazu |
