Mají právo vědět, jestli jejich oblíbený klub udělal dobrý obchod? A proč vlastně jsou částky za hráče na domácí scéně označeny ve většině případů jako "top secret"?
"Je to chyba," uznává sportovní manažer Hanáků Jan Gottvald.
Jenomže v Česku zatím není snaha tuto chybu napravit. Funkcionáři se vymlouvají na závistivé prostředí a také na fakt, že by je ostatní kluby "vydíraly", pokud by zjistily, jaké peníze zájemce o jejich hráče získal z nedávného přestupu.
"Rozumím tomu, že v mnoha klubech by pak s tím kalkulovali, ale jsem pro zveřejnění částek, aby měl i ten hráč na mysli, že přišel za takové prostředky a jeho odpovědnost a výkon musí být někde jinde. Pokud přijde drahý hráč, musí být o dvacet procent lepší než domácí," říká Gottvald.
Odchod devatenáctiletého Přikryla fanoušky Sigmy pobouřil už proto, že nadějného odchovance Olomouc "vychovala pro Spartu". A teď chtějí vědět, zda na tom klub neprodělal. Musí se však spokojit jen s prohlášením, že šlo o největší přestup zimy na domácí scéně. V zákulisí se spekuluje o 15 milionech korun.
"Finální výše této částky se bude odvíjet i od úspěšnosti hráče a celé Sparty. Každopádně na tuzemské poměry jde o nadstandardní transfer. Olomouc zároveň bude výrazně participovat na případném dalším Tomášově přestupu," poznamenal sparťanský personální ředitel Jakub Otava.
"Základní cena za přestup pro nás byla akceptovatelná. Jde o dlouhodobý projekt," doplnil místopředseda Sigmy Jaromír Gajda.
To však fanouškům (i těm, kteří chápou, že klub musí prodávat odchovance, aby fungoval) nestačí. Nejčastější jejich argument vyjádřil na diskusním fóru olomouckého klubu příznivec s nickem Max Coolhand: "Podmínky přestupu by být zveřejněny měly. Uzavření dohody o jejich utajení považuju za zbabělost. Myslím, že fanoušek by měl mít právo vědět, za kolik posílil jeden z největších talentů klubu našeho úhlavního nepřítele. Jedině tak se s přestupem bude moci ztotožnit, nebo alespoň smířit."
Vedení Sigmy tomuto názoru rozumí, přesto zisky z prodeje hráčů nezveřejňuje. "Fotbalová veřejnost by to měla vědět, aby pak mohla hráče hodnotit na hřišti i podle toho, za jaké peníze přišel. Mělo by se to změnit," vybízí Gottvald. "Ale asi ještě není u nás vhodná doba," tlumí odhodlání hned vzápětí.
Souhlasí s ním i místopředseda Sigmy Robert Runták. "Osobně bych byl také pro zveřejňování částek. Nezveřejňování má však víc důvodů," tvrdí. Jaké?
"Například, že veřejnost je schopná vidět pouze A, nikoli už B: Olomouc dostala X Y peněz od Sparty, tak proč nekoupí za utržené peníze hráče? Nevysvětlíte, že z utržených peněz normálně pokrýváte rozpočet – mzdy hráčů, údržbu, zaměstnance atd. Lidi hned spekulují, že se peníze rozkrádají," přemítá Runták.
"Zrovna tak, když to zveřejníte, chtějí po vás další kluby velké peníze, pokud projevíte zájem o nákup jejich hráče. Je to takový začarovaný kruh. V tomto směru závidím Američanům, kde je to mnohem otevřenější a není tam taková závist."
Pro příklady netřeba za oceán. Ve vyspělých fotbalových ligách jsou kluby daleko otevřenější. Fanoušci tak přesně vědí, za jakých podmínek je hráč v týmu a požadují, aby tomu odpovídaly i jeho výkony. "Jenomže my jsme závistiví," opakuje Gottvald.
