Úspěchy sbíral i na mezinárodní scéně. V roce 1997 s Borussií vyhrál Ligu mistrů i Interkontinentální pohár, s Turínem v roce 1993 získal Pohár UEFA. Víc týmových soutěží už dnes fotbalista po zániku Poháru vítězů pohárů ani vyhrát nemůže. V evropských pohárech Kohler odehrál 65 zápasů.
S německou reprezentací se stal světovým šampiónem (1990) i mistrem Evropy (1996), shodou okolností v obou případech jeho tým přešel přes české, respektive československé mužstvo. Za svou vlast odehrál 105 zápasů, zúčastnil se tří světových šampionátů a tří mistrovství Evropy. Před pěti lety byl vyhlášen nejlepším hráčem Německa.
V bundeslize začínal v osmnácti letech v dresu Manheimu, pak byl dva roky v Kolíně nad Rýnem, stejně dlouho v Bayernu, čtyři roky v Juventusu Turín. Závěr kariéry spojil s dortmundským klubem, kde odehrál sedm sezón. Včetně sobotního duelu nasbíral 398 ligových startů a nastřílel 28 branek. Přestože byl považován za tvrdého defenzívního hráče, za celý život uviděl jedinou červenou kartu.
Pověst tvrdého chlapíka definitivně padla v sobotu, kdy Kohler dal průchod svým emocím. Celé Německo v televizi vidělo, jak se mu po tvářích koulejí velké slzy. "Bylo to krásné loučení," prohlásil po utkání, v němž vystřídal v 78. minutě Larse Rickena. Ještě předtím, než se v létě stane trenérem německé reprezentace hráčů do jednadvaceti let, může svou hvězdnou kariéru završit dalším úspěchem. Ve středu hraje Dortmund finále Poháru UEFA proti Feyenoordu Rotterdam.
Na stadiónu De Kuip na sebe žlutočerný dres oblékne definitivně naposledy. Tým se s ním už rozloučil, stejně jako fanoušci na čtvrteční hudební party.
