Český tým ve středu ukončil své účinkování na domácím mistrovství Evropy, v semifinále podlehl 1:2 favorizovaným Němcům až v prodloužení gólem ze 119. minuty.
"Škoda té chyby těsně před koncem, už jsme byli myšlenkami u penalt, přišlo zaváhání a Němci nás nekompromisně potrestali," shrnuje Dovalil stručně. "Nejspíš ale o ten gól lepší byli."
Můžete tu chybu přiblížit?
Ještě jsem si to neprohlédl na videu, takže jen jak jsem to viděl od lavičky. Úplně zbytečně jsme ztratili míč ve středu hřiště, v té chvíli nebyli zajištění stopeři, míč tam propadl, a když se k němu dostal Sukuta, bylo zle. Blesklo mi hlavou, že by to nemusel trefit, ale on to vyřešil perfektně.
Celkově jste se třetím místem na mistrovství Evropy spokojený?
To jistě. Nikdo nás výrazně nepřehrál, přičemž Anglie, Itálie a Německo se řadí mezi fotbalové velmoci. Naši hráči se určitě nemají za co stydět. Ale jak už jsem říkal, s jídlem roste chuť, takže v prvních chvílích po prohře s Německem jsme byli všichni hodně smutní.
Za které utkání byste svůj tým pochválil nejvíc?
Pokud jde o výsledek, tak samozřejmě hned za to první s Anglií. Tohle vítězství bylo moc a moc důležité, vlastně hlavně díky němu jsme se do semifinále dostali. A kdybych měl hodnotit herní projev, nejlíp jsme zahráli při bezbrankové remíze s Řeckem. Jenom měla být lepší ta koncovka.
Udělal jste na tomto mistrovství coby trenér něco špatně?
Nějaké klíčové chyby si vědom nejsem.
A váš nejpovedenější tah?
Že jsem hned do prvního zápasu nasadil do útoku dvojici Necid - Vošahlík. Oba se na šampionát strašně těšili, byli nažhavení, odhodlaní. A vyšlo to. Na druhou stranu mě mrzelo, že si moc nezahrál další útočník Kozák, ale prostě se do sestavy nevešel.
Řekl byste jména tří nejlepších českých hráčů?
Útočník Necid a záložníci Morávek s Marečkem.
Překvapilo vás na mistrovství něco?
Překvapilo mě, co lidí na zápasy chodilo, především na naše. A jak fantasticky nám fandili. Takže bych jim chtěl touto cestou za celý realizační tým a hlavně za hráče moc poděkovat, A druhým velkým překvapením pro mě bylo, že do semifinále nepostoupilo Španělsko.
Jak se vám ze středy na čtvrtek usínalo?
Docela to šlo. Do Prahy na hotel jsme přijeli až půldruhé hodiny po půlnoci, potom jsem poseděl s kolegy z realizačního týmu a ve čtyři jsem šel spát. Hlavu už jsem si moc nelámal, nic bych na tom nezměnil.
Když zavřete oči a vzpomenete na středeční duel, jaký obraz se vám objeví jako první?
Ta Necidova hlavička z vyložené šance. Kdyby to trefil, bavili bychom se na jiné téma a chystali se na sobotní finále. Ale samozřejmě, že Tomášovi nic nevyčítám, takových zmařených příležitostí jsem viděl už spousty i u velkých hvězd.
Co zatím zůstává vaším trenérským vrcholem?
Mám dva a nerad bych jeden před druhým upřednostňoval. Před dvěma lety jsem českou sedmnáctku dovedl na mistrovství Evropy ke stříbru a stejně tak si teď považuju toho třetího místa s devatenáctkou. Výš bych samozřejmě dával stříbro z loňského mistrovství světa dvacítek v Kanadě, ale tam jsem jen asistoval trenéru Soukupovi.
