Hráč, který se na loňský šampionát probojoval na poslední chvíli z pozice náhradníka, před rokem během necelé hodiny nastřílel čistý hattrick. Výraznou měrou se tak podílel na konečném vítězství 4:0 a zároveň si zajistil letenku do skutečně velkého fotbalu.
Po mistrovství, ve kterém Češi po remíze s Německem nepostoupili do vyřazovací části, v Jihlavě dlouho přehlížený mladý útočník odešel do klubu německé bundesligy - VfB Stuttgart.
„Určitě to vnímám jako správnou volbu,“ říká se třemi góly nejlepší kanonýr zmiňovaného šampionátu. „A kdybych byl ve stejné situaci dnes, určitě bych neměnil,“ doplňuje fotbalista, jenž letos se Stuttgartem prožil pád do druhé ligy.
Vzpomenete si, co jste dělal před rokem?
Asi přišel ten nejdůležitější zápas. (usmívá se)
Ano, duel, ve kterém jste Srbsku na mistrovství Evropy U21 nastřílel tři góly. Na takový moment se asi nezapomíná.
Ne že bych se zrovna na tenhle den nějak speciálně chystal. Ale měl jsem v hlavě, že se to stalo přesně před rokem. Zrovna ve čtvrtek jsem si pouštěl nějaký sestřih z toho šampionátu. A měl jsem z toho furt husinu na kůži.
Na druhou stranu, člověk asi nechce žít jen z minulosti.
Přesně tak. I když na to vzpomínám rád a mám to často v paměti, protože to byl nejlepší a nejdůležitější zápas v mé kariéře, který mě nejvíce posunul, zase z toho nechci žít nějak dlouho. Chci se dočkat ještě lepších zápasů. (usmívá se) Anebo to při nejlepším zopakovat.
K tomu, abyste na šampionátu mohl být, vám nechtěně hodně pomohl další exjihlavský hráč, reprezentační útočník Matěj Vydra. Toho na mistrovství Evropy nepustil Watford, jeho zaměstnavatel. Stačil jste mu od té doby poděkovat?
(usmívá se) No, on teď do Jihlavy moc nejezdí. Ale přes společné kamarády jsme si lehce psali. Vzkazoval mi, že mu za ten přestup musím ještě něco zaplatit. (směje se)
Takže už odměnu chystáte?
Tak to nevím. Možná ho maximálně pozvu na pivo. (směje se) On může být spokojený, s tím, jak se sám má. Takže myslím, že mě nebude nějak moc trýznit.
Je fakt, že díky vydařenému šampionátu jste se z neznámého mladíka z Vysočiny najednou stal žádaným zbožím. Jak jste to vnímal?
Je jasné, že to byla síla. Už když jsem byl v Jihlavě, říkal jsem, že ve fotbale se vám může povést půlka sezony, dáte nějaké góly nebo se vám vydaří jeden šampionát, a může se během chviličky všechno zlomit. Věřil jsem, že to takhle může vyjít. A to se mi potvrdilo. (usmívá se) Ale rozhodně jsem z toho byl vyjukanej. Zničehonic jsem měl takových nabídek... Byl jsem hodně překvapený.
Je pravda, že v té době se ani tak neřešilo, jestli z Jihlavy v létě odejdete, ale spíš kam. Můžete zpětně říct, kdo všechno byl ve hře?
Když tak zavzpomínám... Byl tam Werder Brémy, dva italské týmy, o kterých jsme se ale s agentem moc nebavili. Pak tam byl PSV Eindhoven, další dva nizozemské týmy... Bylo toho fakt hodně. Nakonec jsme se rozhodovali mezi Anderlechtem a Stuttgartem. S tím, že od začátku to bylo nakloněné spíš ke Stuttgartu.
V něm jste nejprve odehrál prvních pár zápasů v bundeslize, vstřelil i svůj premiérový gól v této soutěži. Ale pak jste zažil půlrok, v němž jste nenastupoval, a nakonec váš tým elitní ligu opustil. Neříkáte si zpětně, jestli jste vybral správně?
Určitě to vnímám jako správnou volbu! Nechtěl bych si stěžovat, i když se to během jara pokazilo.
S podzimem však můžete být spokojený. Postupně jste se dostával do hry, vstřelil jste i branku na hřišti Hoffenheimu.
Individuálně jsem určitě spokojený byl. Ale týmu se tolik nedařilo. Měli jsme výbornou přípravu, kdy jsme snad ani jednou neprohráli. A to jsme hráli s Manchesterem City a dalšími zvučnými soupeři. Zdálo se, že se popereme o horní příčky.
V úvodních třinácti kolech jste celkem pravidelně chodil na hřiště alespoň jako náhradník.
Měl jsem tam trenéra, který si mě vybral (Alexander Zorniger - pozn. red.). Měl ve mě důvěru. Takže na začátku jsem nastupoval do skoro všech zápasů. Bohužel ho pak odvolali. A dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Pod Zornigerovým nástupcem Jürgenem Kramným jste do konce soutěže naskočil jen jednou, na pouhých šest minut. Jak jste to vnímal?
Bylo to samozřejmě špatné. Byl jsem na to zvyklý z Jihlavy, kde to dva roky, než přišel trenér Klusáček, bylo podobné. Takže to pro mě nebyla novinka. Ale určitě to bylo nepříjemné. Když se snažíte v tréninku, chcete pro to udělat všechno, ale není tam žádná odezva, nic... Tak je to blbé. V jednu chvíli vás to úplně zlomí. Ale snažil jsem se furt pracovat. Věděl jsem, že žádný trenér není v klubu napořád. Snažil jsem se to dělat pro sebe. A snad toho teď využiju.
Nechtěl jste občas nastoupit alespoň za juniorku? Přeci jen herní praxe asi chyběla.
To ano. Ale tréninky v Německu a v Česku jsou rozdílné. Samy o sobě mi hodně daly. A myslím, že mi pomohly. Ale určitě, herní praxe tam nebyla. S juniorkou to zkrátka nějak nevycházelo. Většinou hrávala den před áčkem, které na zápasy cestovalo s předstihem. Takže ani nebyla možnost.
Nebyly tam chvilky, kdy jste toho měl plné zuby a říkal si, že v létě budete chtít raději odejít na hostování?
V půlce sezony, kdy nový trenér přišel, jsem měl na poslední chvíli pár klubů na hostování rozjednaných. Bylo to asi pět dní před koncem zimního přestupového období. Bylo to narychlo a nakonec se to nedohodlo. Říkal jsem si, že tam ten půlrok vydržím a pak se uvidí. Teď se zase všechno mění.
Po sestupu z bundesligy přišel nový trenér, Nizozemec Jos Luhukay, a nový sportovní manažer Marc Kienle. Vypadá to, že vše zlé by mohlo být k něčemu dobré. A vy byste se mohl znovu poprat o místo v kádru.
Jak říkáte, všechno špatné je k něčemu dobré. Přišel nový trenér, znamená to pro nás nový start. Třeba tým bude více sázet na mladé hráče. Uvidíme. Nový manažer mi už volal, jestli mám zájem zůstat, a já mu řekl, že ano. Chci se zkusit prosadit.
Stuttgart, který je jedním z tradičních účastníků bundesligy, nejvyšší soutěž opustil po 41 letech. Jak to vnímali fanoušci?
Bylo to strašné, nikdy jsem nic podobného nezažil. Lidi chodili, brečeli, řvali na nás. Chtěli od nás nějaké odůvodnění. Ale co jim na to máte říct? Byly to špatné chvilky.
V takové situaci se člověku asi mimo fotbal do města zrovna moc chodit nechce, že?
Bylo to trošku tak. My jsme se ani neměli nikde moc ukazovat. A ani se vám opravdu nechce. Když někde na někoho narazíte, nevíte, co mu říct.
Jak vůbec zvládáte život v Německu? Už jste se naučil jazyk?
Určitě. Nějak funguju. Není to tak, že bych se domlouval nějakými složitými souvětími. Ale když si chci objednat jídlo, objednám si. Když si chci něco vyřídit na poště nebo úřadě, není problém. Když je potřeba, člověk v německé větě použije nějaké to anglické slovíčko. Ale asi jsem to čekal horší. Je to stejný jazyk jako každý jiný. Když se tomu člověk věnuje, dá se naučit.
Nyní vám končí dovolená. Jaká byla?
Bylo to nejdelší volno, jaké jsem od fotbalu kdy měl. Měsíc a pět dní. To jsem nezažil ani v dorostu. (usmívá se) Byli jsme s přítelkyní v zahraničí, byl čas se potkat s rodinou a kamarády. Ale teď to končí.
A od pondělí vám začíná letní příprava. Těšíte se?
Trošku. Doma je vždycky nejlépe. Některé kámoše zase dlouho neuvidím. Ale má to i další stránky. Uvidím zase kluky z mančaftu, začnu dělat něco pro svoje tělo. Teď jsem toho moc neudělal. A budu mít svůj klid. Pojedu v režimu, který mi vyhovuje a ve kterém se snad budu zlepšovat. Na to se těším.
Přítelkyně pojede s vámi?
Měla, ale nakonec jí to nevyšlo. Čekají ji ještě nějaké zkoušky, takže dorazí až příští týden. Ale pak tam se mnou bude nějaké dva tři měsíce, dokud jí nezačne škola. A potom to bude fungovat dálkově. Buď přijede ona, nebo já, když mám cestu do Prahy.
Vztah na dálku má také své výhody, souhlasíte?
No, nevím, jestli to máte psát. Aby si to přítelkyně nepřečetla. (směje se) Ale určitě to v něčem dobré je. Když se člověk nějakou dobu nevidí, tak se na druhého těší. A neřeší takové ty blbosti, jako když se vidí každý den a pomalu si lezou krkem. (usmívá se)
