Jen měsíc po šampionátu v Jihoafrické republice se před pár dny v anglickém Herefordu rozjel světový turnaj nevidomých.
I na něm jsou favority Brazilci, Španělé či Argentinci, i na něj vede cesta přes kvalifikace a i na něj chodí diváci – a nikoli po troškách, až do konce turnaje už je vyprodáno! Jen nepějí chorály, nemají vuvuzely, a jak před pár dny napsala o anglické reprezentaci BBC: Konečně tým, který nebude na hřišti vypískán.
Hráči se řídí rolničkami...
Ticho je totiž základ hry a skrze ně nevidomí "vidí". Hrají se speciálním balonem, který má uvnitř rolničky, takže slyší, kde se zrovna pohybuje.
Na delší straně hřiště (hraje se na futsalovém, které má 40 x 20 metrů) je mantinel, od kterého se míč odráží.
"Nevidomí mají vyvinutější sluch, takže se orientují podle odrazu míče. Navíc komunikují mezi sebou. Když se mu ozve Jarda, on ví, že je to levý obránce, a podle toho se srovná. Hráči si drží své zóny, není to chumel, co by se hnal za balonem," popisuje Lukáš Másilko, trenér jednoho ze dvou českých klubů.
I v tomhle se šampionát nevidomých podobá tomu z JAR. Češi se na něj nedostali. Zatím ani nemají svou reprezentaci, ale už brzy by měla vzniknout.
Zpět k pravidlům. Každý tým má na hřišti čtyři hráče v poli, kteří nosí klapky na očích. Někteří z nich totiž nejsou zcela nevidomí, a tak by měli oproti ostatním výhodu.
Brankář naopak vidí. "Jenže pravidly je omezen v pohybu. Smí dva metry dopředu a pět metrů do šířky. Když má tedy branka tři metry, tak může metr na každou stranu vedle ní," říká Másilko.
... navigátorem je i kouč
I on coby trenér je součástí hry. Fotbalisté jsou na hřišti navigováni hlasem. V obraně si je diriguje brankář, uprostřed hřiště trenér a v útoku je to pomocník stojící za soupeřovou brankou. I proto musí být během hry v hledišti ticho jako na tenise. A stejně jako na tenise se i tady tleská jen při přerušení.
"Občas se stane, že se hráč na hřišti cítí ztracený. A tak zakřičí na kolegu v obraně a zjistí, že je otočený čelem vzad," popisuje Másilko.
"Navíc když chce bojovat o balon nebo ho zastavit, musí zakřičet slovíčko voy, což ve španělštině znamená Jdu. Je to kvůli bezpečnosti i kvůli tomu, aby dal protihráči najevo, kde je, a on se mu mohl vyhnout." Proto se tak dbá na ticho, dokonce je zakázáno, aby hráč opakoval voy několikrát za sebou a mátl tím soupeře.
A jací fotbalisté vlastně jsou nevidomí?
Na světovém šampionátu už klidně kličkují, mění směr a mají přesné přihrávky.
I proto 19letý Dan English, který už příjmením patří do anglické reprezentace, pro BBC říkal: "Budu nadšený, když si lidi řeknou, že viděli skvělý fotbal a to, že jsme nevidomí, bude až druhotné. Mně osobně fotbal dodává sebejistotu a učí mě komunikovat v týmu. A že nevidím? Ve své mysli vidím vše." A teď už psssst. Přichází rána a – gól.
Slyší fotbal v televizi a chtějí ho zkusit, říká trenér
|