Obránce Fabio Grosso poslal míč na opačnou stranu, než kam se vrhl brankář Fabien Barthez, a vystartoval k oslavnému bhřiště. Spěchal až k nejvzdálenější tribuně, kde bylo nejvíc italských fandů.
Polovina týmu se vydala střelce stíhat, ostatní se sesypali kolem brankáře Gianluigiho Buffona a okamžitě ho zalehli.
Právě se rozhodlo o tom, že Itálie získá po 24 letech znovu titul mistrů světa.
Pořadatelé bleskově začínají připravovat slavnostní vyhlášení. Rychle se odbude povinná dekorace rozhodčích a poraženého týmu, jemuž chybí ostudně vyloučený kapitán Zidane, a už se blíží hlavní bod programu.
Před šéfem světového fotbalu Blatterem se tvoří fronta jásajících fotbalistů, kteří čekají na zlaté medaile. Gattuso se zachumlal do italské vlajky, Totti si ji uvázal jako šátek na hlavu a Materazzi dokonce někde splašil vysoký klobouk v národních barvách.
Kdo už má medaili na krku, měl by v klidu čekat před pultem se zlatým pohárem. Ale s hráči šijí čerti. Cenu hladí, líbají, Materazzi jí nasadí klobouk, Totti ji zkouší schovat pod dres.
A tak to jde dál a dál, než se úplně všem houpají na krku medaile.
Teprve pak se může předat trofej.
Kapitán Cannavaro se obklopí spoluhráči, a protože je skoro skoro nejmenší, je s cennou sotva vidět.
Italové i při oslavách dokazují, že mají silný kolektiv. Cena jde z ruky do ruky, každý se s ní chvíli polaská a už ji posílá dál.
Na trávník se při oslavách snášejí stříbrné konfety, díky nimž to v Berlíně za chvilku vypadá jako v zimní pohádce.
A v pohádkovém scénáři teď je fotografování před nápisem "Mistři světa 2006". Rozjaření šampioni se na cenu navalí tak, že nápis vůbec není vidět. Ale nikomu to nevadí, ani fotografům, kteří i tak mačkají spouště tou nejvyšší rychlostí.
Ve chvíli, kdy fotbalisté vybíhají i s pohárem k hlavnímu sídlu svých fanoušků, začne znít italská hymna. Ale teď jde protokol stranou, skotačení je povoleno i při vzácné písni.
Reproduktory pak střídavě chrlí rockové písně a operní árie. Atmosféra se tak rychle mění, chvíli vás mrazí v zádech, pak se smějete tanečním kreacím, které fotbalisté předvádějí.
Už to je skoro hodina, co Grosso naposledy kopl do míče, když se všichni pomalým krokem vydají k šatnám. Pohár je teď znovu v rukou kapitána Cannavara, který ho nese nad hlavou a pomalu se ztrácí divákům z dohledu.
Čtyři roky se teď zlatou soškou může pyšnit italský fotbal.
