„Budeme rádi, když k nám půjdete, ale zrovna teď je tu blázinec,“ neskrýval bodyguard u vchodu postarší dámě, která do anglického klubu Legends nakukovala.
Nepřeháněl... Od deseti ráno se klub naplňoval, výkop byl přitom až za tři hodiny. Nakonec nebylo k hnutí a servírky musely proklínat den, kdy se k té práci upsaly. Když nesly tácy plné půllitrů, lehce kopaly návštěvníky do kotníků, aby si proklestily cestu.
Nešlo necítit kouř z marihuany. „Nový Amsterdam,“ křičí rozjařený mládenec pod jednou z mnoha obrazovek. Praha ožila stejně jako stadion v japonském Sapporu. Slova není slyšet, když lidé spustí hymnu. Nábožně sledují hráče v televizi, jednu ruku na srdci, v druhé drží pivo.
Co na tom, že je teprve pátek brzy po obědě, tady pije každý. Klimatizace nefunguje, pot se hrne z čela, špatně se dýchá. Ale komu by to vadilo, když Anglie válcuje úhlavního nepřítele. „Engerland, Engerland,“ zpívá snad dvousetčlenný sbor pověstný chorál. Hučí se na argentinského kapitána Verona, nadává se, když Batistuta fauluje. Přichází potlesk, když hvězda soupeře uvidí žlutou kartu.
Atmosféra v pražské hospodě kopíruje dění na stadionu. Tlouštík v anglickém dresu na konci stolu roztleskává ostatní a ochranka na schůdcích nemění zamračený pohled. Reprezentační dres má každý třetí, chlápek s anglickou vlajkou kolem pasu ukazuje, že si pod ni oblékl jen slipy. „A to se před šesti týdny oženil,“ povídá Ritchie, student z Londýna a fanoušek Tottenhamu. Ráno přiletěl s parťáky do Prahy a rovnou vyrazil do klubu. V neděli se vrací: „Snad tu Prahu uvidím...“
43. minuta: Owen upadne a kope se penalta. Lidé ztichnou, někdo sepne ruce, jiný zatne pěst. Beckham tvrdě střelí po zemi - gól. Argentina prohrává 0:1 a na druhém konci planety angličtí fanoušci explodují. Kolik se v tu chvíli zvrhlo půllitrů, to už nikdo nespočítá.
Nepřišel sem nikdo, kdo by nevěřil ve vítězství. Od té chvíle je víra ještě pevnější. Tleská se brankáři Seamanovi, Beckhamovi, když loktem zkrvavil obličej Kilymu Gonzálezovi, i Owenovi, když střídá, Scholesovi, když střílí. Na hřiště vběhne náhradník Sheringham a hospoda zpívá známý hit: „Ó, Teddy, Teddy, Teddy Sheringham.“
Na nervozitu není čas, blíží se konec. A oslavy. Nejsou ani čtyři hodiny odpoledne, ale Angličané už vědí, že noc bude dlouhá.
 Angličtí fanoušci na Staroměstském náměstí se zapojili do velkého hada a slavili vítězství svých fotbalistů na MS. |
 Dva mladíci z Anglie se v centru Prahy radují z vítězství. |
 Skupina Angličanů slaví vítězství svých fotbalistů na MS proti Argentině. |
