Minulý týden jste každý den běhal, chodil na masáže, připravoval se. Dnes už jste v kempu v Regensdorfu poblíž Curychu. Můžete vůbec jako rozhodčí něco podcenit?
Ale jistě. Cokoli. A když to uděláte, rychle se vám to vrátí. Jako bumerang. Je tu Euro, fotbalový vrchol roku, i rozhodčí musí vyladit formu.
Kolik toho musíte naběhat?
Máme plán, který musíme plnit. Rychlost, vytrvalost. Hodinky Polar nám měří tepovou frekvenci a šéfové rozhodčích to sledují. Byli bychom sami proti sobě něco podcenit. Jakmile to uděláte, v zápase vám dojde dech. Ze středového kruhu se špatně rozhodují situace v šestnáctkách, budete pro smích.
Takže: forma je vyladěná?
Věřím tomu. Pomáhají mi zkušenosti, na mistrovství Evropy jsem potřetí. Pamatuju, když jsem přijel na světový šampionát 2002 do Asie jako nováček. Člověk je napnutý, roztěkaný, každou hodinu intenzivně prožívá, což mu ubližuje, protože ztrácí koncentraci. Pak zjistíte: čím jste klidnější, tím líp pískáte. Zkušenosti nelze koupit, musíte je odžít.
Takže zkušenosti jsou největším rozdílem mezi Ľubošem Micheľem z roku 2000 a tím současným?
Plus kredit. Na prvním Euru se ode mě nic nečekalo. Naznačili mi: Odpískáš jeden zápas a jedeš. Teď jsou náznaky jiné.
Jaké?
Že bych mohl pískat víc než čtvrtfinále.
Finále?
Bylo by ode mě naivní, abych vám tvrdil, že chci finále. Vyznělo by to jako vlastní gól. Rád bych rozhodoval tři utkání: dvě ve skupinách a jedno v play-off. A rád bych překonal čtvrtfinále z roku 2004.
Takže jsme zase u finále.
Nemůžu říct, že je to pro mě absolutní priorita. Snad sen. Už být na Euru mezi dvanáctkou vyvolených je pro mě veliký úspěch. A finále? To by byl bonus. Ale rozhodčí musí žít realitou, teď čekám na první nominaci.
Těšíte se na Euro?
Jasně, jinak bych rovnou mohl zůstat doma. Je to pro mě obrovská výzva. Něco vám řeknu. Chci šampionát opouštět s čistým štítem, bez chyb. To by pro mě znamenalo víc, než kdybych rozhodoval finále a udělal v něm chybu.
Určitě už tušíte, jestli se styl rozhodování při Euru změní. Mají se hráči obávat změn?
Rozhodně ne. Navíc každá reprezentace dostala na DVD přesný výklad pravidel, faulů a provinění. I s vysvětlením. Hráči budou vědět, co především se bude trestat.
Hrubost jako předloni na mistrovství světa?
Absolutně. Odstranit surovost je náš prvořadý úkol. Zelenou musí mít kreativní hráči, kteří baví diváky. Žádné skluzy zezadu! Nohy jsou drahý pracovní nástroj, musíme je chránit. Fotbal je byznys. Hra lokty, která ohrožuje nechráněná místa a zdraví hráčů? Hned musí následovat trest. Taky bojujeme proti škodlivým nesportovním projevům. Jak hráči protestují, zdržují, zakopávají míče.
Co když si třeba v euforii po gólu vyhrnou dres a nesvléknou ho? To budete tolerovat?
Tolerovat? Podívejte se na obrázky v pravidlech fotbalu. Když si přetáhnete dres přes hrudník a zakryjete hlavu, máte žlutou kartu.
Takže nezáleží na citu rozhodčího?
Ne, pravidlo je jasné a hráč ho musí znát. Hrudník je hranicí provinění. Samozřejmě v zápase existuje napětí, tlak a ožehavé chvíle, při kterých někdy záleží na citu sudího.
I vy dokážete tolerovat delikty?
To záleží na okolnostech. Když vstřelíte gól a štěstím ještě nakopnete míč, který se třepetá v síti, možná přimhouřím oči. Vezmu to na sebe, na svůj kredit. Ale třeba při finále Ligy mistrů jsem prostě Drogbu z Chelsea vyloučit musel, i když se hrálo prodloužení. To se nedá odpustit. Jednou povolíte, když se nemá, a příště nepískáte. Hráč je vítěz, vy kašpar.
Bylo těžké Drogbu vyloučit?
Vůbec ne. Dostal jsem do sluchátek informaci od asistenta, že plácnul protihráče do tváře, což je hrubé nesportovní chování a červená karta. Nebylo co řešit. Kdybych ho nevyloučil, ukázal bych svoji slabost.
Myslíte, že máte respekt?
Ano. I velké hvězdy za mnou přijdou před zápasem, podají ruku a zeptají se, jak se mám. Je užitečné mít jméno. Už nejsem nějaký pan XY.
Zajímalo by mě, jestli vás hráči oslovují jménem, nebo příjmením. Vždyť vaše příjmení je stejné jako jméno evropského šéfa Platiniho.
Dobrá otázka. Většinou mi říkají: Hellou, mistr Mišél.
Když jste mluvil o finále Ligy mistrů, co vám zůstane jako vzpomínka?
Od pana Platiniho jsem na tribuně dostal plaketu s vyrytým datem zápasu. I finálový míč jsem si mohl nechat, taky dres, ve kterém jsem pískal. To jsou suvenýry, které nikde na světě nekoupíte a do smrti vám budou připomínat, že ta dřina, kterou jste vynaložil, stála za to. Byl to pro mě vrchol kariéry.
Jaký okamžik z finále vám zůstane v paměti?
Jak kapitán John Terry plakal, když Chelsea prohrála. Mohl rozhodnout, ale podklouzl při penaltě a trefil tyč. Cesta Chelsea k poháru se zastavila. Říkali mi lidé, že viděli Romana Abramoviče (majitele Chelsea), jak na tribuně skáče radostí. Klamal ho úhel pohledu, myslel si, že se míč odrazil od tyče do sítě a že je rozhodnuto.
Jenže nebylo a Chelsea nakonec prohrála. Prožíval jste vůbec penalty i jinak než jako rozhodčí?
To nesmíte. Pořád musíte být soustředěný. Co když brankář vyběhne dřív? Musíte nechat penaltu zopakovat.
Na emoce není čas.
Cristiano Ronaldo z Manchesteru se při svém pokusu rozběhl, pak se zastavil a teprve potom dokončil rozběh. To není zakázané?
Není, dával jsem si pozor. Pravidla dovolují rozběh zpomalit i zastavit, ale nesmí k tomu dojít bezprostředně před míčem a střelec u toho nesmí ani náznakem mást brankáře. Ronaldo se sice zastavil, ale pak udělal ještě další kroky.
A Petr Čech jeho střelu vyrazil.
Ta chvíle mi taky zůstane v paměti, protože Petrovi se po obličeji rozprsklo vápno, které bylo na míči. Ronaldo ho totiž trefil do tváře, takže tam měl kulatou bílou stopu. Petr byl do té doby naprosto koncentrovaný, neudělal žádné gesto navíc a najednou zatnul pěsti. Věřil, že už to Chelsea zvládne.
Bylo vám ho pak líto?
Ano, ale až po zápase, když emoce opadly. Finále je pouze o slzách a radosti. Kdyby vyhrál Čech, zase by mi bylo líto Cristiana Ronalda, že nedal penaltu.
Jaký máte vztah k českým hráčům?
Velmi vřelý. Jsou to vesměs sympaťáci, profíci. Nechci říkat, že jsou moji přátelé, ale je na ně spolehnutí. Baroš, Nedvěd, Rosický, Šmicer i další, které jsem potkal v Lize mistrů. Po zápase klidně donesli dres a pozdravili. A Petr Čech samozřejmě. To je inteligentní chalan, v zápase zklidňuje vášně, pomáhá rozhodčímu. Takový intelektuál v brance.
Dovolí vám vůbec fotbalová diplomacie, abyste pískal zápas Česka na mistrovství Evropy?
Asi ne. Zatím to nejde. Naše společná historie to nedovolí. Pamatuju si Euro 2004, kdy jsme s kolegy seděli na tribuně při zápase Česka s Holanďany. Prohrávali jste 0:2 a nizozemští rozhodčí se otočili na nás a smáli se nám. Když to bylo 2:2, zmlkli. A když jste otočili na 3:2, úplně jsem vyskočil radostí. Pořád cítím sounáležitost s Českem, sám jsem se narodil v revolučním roce 68. Přál jsem vám.
A letos?
Těžko předvídat. Bez Pavla Nedvěda jste ztratili svou tvář. Přišla nová generace, ale zase se zranil Tomáš Rosický. Jako by vám vypadl celý centrální dispečink.
Takže Čechům nevěříte?
To zase ne. Pokud se vyrovnáte se ztrátami, šanci máte. A kdybyste se probojovali do finále, vůbec mi nebude vadit, že já budu balit kufry a pojedu domů. Budu držet palce.
Je vám 40 let, budete pískat na třetím Euru. Jak dlouho ještě vydržíte?
Fyzicky se cítím na vrcholu, i zkušeností mám dost, konečným horizontem může být příští světový šampionát v Jižní Africe.
V roce 2010 jsou i slovenské volby a vy přece zasedáte v parlamentu za stranu SDKÚ.
No právě. Přiznávám, že momentálně je pro mě důležitější kariéra rozhodčího. Kalkuluju, že v roce 2010 přijde vrchol v Jižní Africe. A co může být víc? V nejlepším by se mělo skončit. Znám dost rozhodčích, kteří odpískali velké finále, pak ztratili motivaci a v domácích soutěžích začínali být pro smích. Tak nechci dopadnout.
Ztrácíte motivaci?
Zatím ne, ale obávám se, že za dva roky to nastat může. S rozhodováním jsem začínal hodně mladý, v 25 jsem už byl na listině FIFA a ve 30 v top skupině. Mám za sebou 49 zápasů v Lize mistrů, pískal jsem finále Poháru UEFA i Ligy mistrů. Pak se vrátíte domů na Slovensko a přijedete na stadion, kde se ztrácí 800 lidí. Fotbal se hraje pro lidi, bez nich není tak barevný. Trpí tím hráči i rozhodčí. Jo, kdybych pískal anglickou ligu, měl bych motivaci na příštích 10 let zaručenou.