Na to by měla odpovědět anketa MF DNES, z níž vzejde deset nejlepších hráčů československé historie. Podílet se na ní můžete i vy prostřednictvím hlasování.
Z dvaceti velkých jmen českého a slovenského fotbalu, které nabídla redakce, zvolte do čtvrtka deset nejlepších. Totéž udělá i fotbalové oddělení MF DNES a oslovení experti, z čehož vzejde konečné pořadí. Výsledky budou zveřejněny v pondělí.
Vybrat deset hráčů všech dob není ani náhodou snadné: už do dvacítky se spousta skvělých nevešla, namátkou Ladislav Novák, František Veselý, Ján Popluhár či Jozef Chovanec.
Kdo před nimi dostal přednost? Tady je galerie řazená dle abecedy.
Jan Berger. Chtěl ho Real, a nebýt tuhé normalizace, blonďatý záložník by v něm asi skončil. Jenže sparťanského špílmachra s kupou nápadů čekalo místo toho protialkoholní léčení a také 35 dní vězení za urážku prezidenta Husáka. „Hóóónza Berger!“ skandovalo se ze všech cel, když fotbalistu přivedli na Pankrác.
Josef Bican. Autor 5 000 gólů, světový rekordman v počtu prvenství ligových kanonýrů (v Rakousku třikrát, doma devětkrát). O ještě větší slávu ho připravila druhá světová válka. Na otázku, zda by si vzpomněl na mimořádně hezké góly, jednou vyhrkl: „Proboha, většina byla hezká!“
Petr Čech. Žádný z českých brankářů nikdy nechytal na luxusnější adrese. FC Chelsea, to je pojem!
Karol Dobiaš. Technicky dokonalý. Těžko jste mohli Dobiaše vidět, jak si i v ošemetné situaci pomáhá bezduchým odkopem. Byl to univerzál, který hrál na více postech, ke zlatu z mistrovství Evropy 1976 si došel z místa pravého záložníka.
Jan Koller. 55 reprezentačních gólů mluví za vše. Nikdo jich nedal víc.
Andrej Kvašňák. Showman, symbol Sparty 60. let, na kterého chodil a pak o něm básnil i filmový otec Homolka. Kvašňák hrál zkrátka pro lidi. „Oni jsou také v sestavě,“ říkal.
Josef Masopust. Pověstnými slalomy se „prokličkoval“ až ke Zlatému míči pro nejlepšího fotbalistu Evropy 1962. „Pavel si vydělal 120 milionů ročně, já ani 100 tisíc v nejlepších letech,“ porovnával bez zášti svou dobu s dobou druhého Čecha s nejprestižnější trofejí.
Zdeněk Nehoda. Ve dvacítce je i jeden z Nedvědových manažerů – a právem. Vždyť Zdeněk Nehoda dával díky instinktu a citu branky i ze situací, které gólově nevypadaly.
Oldřich Nejedlý. Nejlepší střelec mistrovství světa 1934, odkud přivezl tým stříbrné medaile.
Pavel Nedvěd. Muž, kvůli němuž tato anketa vznikla. Kolikátý bude?
Anton Ondruš. Kapitán bělehradských mistrů Evropy, osobnost s přirozenou autoritou a stoper srovnávaný s legendárním Beckenbaurem.
Antonín Panenka. „Sme majstry Európy!“ dodnes v hlavách fanoušků rezonuje jásot komentátora Karola Poláka, když Panenka penaltou známou jako vršovický dloubáček rozhodl o triumfu. Standardky byly vrcholnou disciplínou dribléra s knírkem.
Karel Pešek–Káďa. Zpívala se o něm píseň, tak populární byl. Sparta byla ve 20. letech 20. století špičkovým evropským klubem z velké míry díky umění středního záložníka.
František Plánička. První český brankář věhlasného jména si vzal coby úředník v roce 1934 volno a získal stříbro na mistrovství světa.
Svatopluk Pluskal. Důraz, hlavičky, skluzy a perfektní zajišťování Masopusta. I při stříbrném mistrovství světa 1962.
Karel Poborský. Fotbalová originalita z něj čišela a není zdaleka myšlen jen jeho známý lob na Euru 1996.
Antonín Puč. „Při střele jsem zavřel oči a vůbec nevěděl, kam míč letí,“ popsal Puč gól ve finále šampionátu ve čtyřiatřicátém. Dohromady dal v národním týmu 34 gólů, to překonal až o 67 let později Koller. Vyhlášené byly jeho ostré rány šajtlí levé nohy, takzvané „pučovky“.
Tomáš Rosický. Snad má to nejlepší ještě před sebou.
Ivo Viktor. Stačí stručně: Viktor = 10 let jistoty v reprezentační brance.
Ladislav Vízek. Nejen hračička. Stačí se podívat na archivní záběry hry pražské Dukly, za niž Vízek hrával: bohémský útočník byl takřka u každého gólu.
Vyberte nejlepšího fotbalistu československé historie. Hlasujte zde.
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 14:00 pátek 5. června 2009. Anketa je uzavřena.
