Z ruské do britské metropole odchází zatím na hostování, jež by se mělo od léta proměnit v přestup, to vše za sumu kolem 120 milionů korun.
Lze brát váš odchod do West Hamu za definitivní?
Na devětadevadesát procent ano, všechno je na velmi dobré cestě. Čeká mě sice ještě zdravotní prohlídka, ale tu jsem před deseti dny absolvoval bez problémů ve Spartaku.
Nabídek jste měl víc?
Slyšel jsem o německých klubech, také o jednom z Itálie a Španělska. Ale na stole ležely dvě konkrétní nabídky: z West Hamu a Celtiku Glasgow.
A vy jste si vybral West Ham.
Musely se domluvit i kluby, ale kdo by váhal nad Premier League? Beru jako velkou výzvu hrát nejlepší ligu před nejlepší atmosférou. A důležité je, že by mi tahle soutěž mohla sedět, rozhodně se jí nebojím.
Navíc vás musí těšit, že si vás přímo vyžádal trenér, slavný internacionál Gianfranco Zola.
To je zásadní věc. Asi bych od kouče potřeboval tak čtrnáct dní času, protože v Rusku jsme teď byli ve fázi hrubé přípravy na novou sezonu, ještě vůbec jsme netrénovali s míčem. Cítím se dobře, ale rovnou naskočit do rozjeté ligy by asi bylo složité.
Co vlastně o West Hamu víte?
Mám o něm přehled a hlavní je, že jsou tam další Češi, trenér brankářů Luděk Mikloško a gólman Honza Laštůvka. Ještě jsem s nimi nestihl mluvit, o mém hostování vím pár hodin.
Popište, jak jste se tu novinu dozvěděl.
Když jsem jel ve středu odpoledne z tréninku. Krátce předtím se mě kluci ptali, jestli s nimi poletím na soustředění do Turecka. Odpovídal jsem, že netuším. Takže jsem se s nikým ani nestačil rozloučit, volal jsem zatím jen spoluhráči Martinu Jiránkovi.
O vašem odchodu z moskevského Spartaku se spekulovalo už víc než rok, ale nikdy to nevyšlo. Věřil jste, že to teď klapne?
Už jsem to neřešil. Říkal jsem si, že tady mám smlouvu ještě dva a půl roku, a že ji dodržím. A znáte to, když něco nečekáte... Zkrátka, znenadání se objevily konkrétní nabídky a zdá se mi, že zrovna teď je na změnu dresu ta nejvhodnější doba.
