Uběhlo sedmnáct let a kluk z Kosoře už dávno na babičku nestřílí. "Teď už bych s ní nejspíš asi jen piloval přihrávky. Nakrátko, samozřejmě," usmívá se.
A právě babička ho v pondělí ráno vyprovázela, když z domku v Kosoři vyrážel na reprezentační sraz.
"Dokonce mi chtěla udělat křížek na čelo. Prostě, moje milá babička."
Jeho slávistickou kariéru zase odstartoval děda.
"Jednou se díval na Slavii v televizi a o přestávce tam říkali, že slávisti pořádají nábor. Tak s tím šel za tátou a ten se mnou na ten nábor jel. Bylo mi tenkrát sedm a do těch žáků mě vzali," vypráví.
Milan Černý starší hrával hokejovou extraligu za Spartu a Plzeň, takže syn Milan měl o sportovní výchovu postaráno.
"Samozřejmě, že hlavně rodičům vděčím za to, kde dneska ve fotbale jsem. Vždycky mě ke sportu vedli a v tomhle směru mě všemožně podporovali. Takže si jistě dovedete představit, jakou radost z mojí nominace měli i táta s mámou. Ta si dokonce pochvalovala, jak jí v práci po nominační tiskovce kdekdo gratuloval, a jak jsem jí hezky zpříjemnil týden."
A na syna byl jistě patřičně pyšný i otec, dnes trenér hokejistů Benátek nad Jizerou.
K prvnímu ligovému zápasu za Slavii nastoupil už 14. května 2005 v Příbrami, necelé dva měsíce po sedmnáctých narozeninách. V prvním mužstvu pak zůstal a v soutěžním ročníku 2005/06 nasbíral coby mladíček šest ligových startů
Jenže potom jeho kariéru zabrzdilo komplikované zranění levého kolena.
"Přetrhl jsem si křížové vazy a poškodil meniskus i chrupavku. Nejdřív mi operovali ten meniskus s chrupavkou, asi za půl roku přišly na řadu vazy. Potom jsem rok čekal a když jsem se vrátil na hřiště, po půldruhém měsíci jsem musel na operaci znovu, protože ty dvě předchozí se nějak nepovedly. A pak dalších pět měsíců léčení a rehabilitace," vzpomíná Černý na své kruté období.
Nejvíc ho přitom mrzelo, že před třemi lety nemohl být na mistrovství světa s českou dvacítkou, která se tehdy z Kanady vrátila se stříbrnými medailemi.
Do první ligy pak naskočil až loni v dubnu, po třech letech a jednom dni nucené pauzy. Z šesti jarních utkání nastoupil pětkrát v základní sestavě, hned v tom prvním dal gól na konečných 3:3 Mladé Boleslavi. A vychutnal si oslavy mistrovského titulu.
Na podzim se zranil zase, znovu koleno. "Ale tentokrát to bylo pravé a proti tomu předchozímu zranění to docela šlo."
Zotavil se teď mnohem dřív, zahrál si v osmi ligových zápasech a přestože celkově slávisté místo obhajoby titulu soutěží jen klopýtali, Černý si svými výkony vysloužil reprezentační nominaci.
"Samozřejmě jsem rád, že vůbec v partě národního mužstva můžu být, ale kdybych se v Americe dostal do zápasu, byl bych nadšený," říká.
A nadšený nejspíš bude, protože ve dvou přípravných zápasech s Tureckem a USA hodlá dát kouč Michal Bílek příležitost všem hráčům z pole.
Ve Slavii má Milan Černý smlouvu do června 2014 a pokud jde o jeho nejbližší plány, říká:
"Hlavní je, že jsem zdravý. A v dalším ligovém ročníku se budu ze všech sil snažit, abych Slavii pomohl zase tam, kam patří. O zahraničí se zatím nezajímám."
