Minulé úterý Luboš Adamec odpočíval po náročném víkendu, když mu najednou vpodvečer zazvonil telefon. „Volali mi z Juventusu, že mám ve středu ráno přijít na trénink s prvním týmem,“ popisuje šestnáctiletý fotbalista z Brna. „Původně jsem tomu nevěřil a jenom jsem se zasmál.“
Jenže o žert nešlo. Turínský velkoklub zápolí se zraněními a na tréninkový zápas tak potřeboval doplnit řady třemi mladíky z mládežnické kategorie Allievi Nazionali, kde od loňského léta působí i Adamec. „Byl to nejúžasnější pocit, co jsem ve své fotbalové kariéře zažil,“ svěřuje se mladý stoper.
Další nevšední zážitek ho čekal v šatnách, kde se potkal se slavným brankářem Gianluigim Buffonem a uslyšel pozdrav „ahoj, Lubo“. „Trošku jsem se zarazil a odpověděl mu ahoj, Gigi. Bylo mi řečeno, že se s ním o mně bavil Zdeněk Grygera, protože Gigi má za přítelkyni Alenu Šeredovou,“ usmívá se Adamec při vzácné návštěvě Česka, kam dorazil kvůli srazu reprezentace do 17 let.
Povídejte: jak to vypadalo na tréninku Juventusu?
Šli jsme se normálně rozcvičit, pak nás rozdělili na základní jedenáctku a náhradníky, my mladí jsme hráli s náhradníky. Od začátku proti mně nastoupili Del Piero s Iaquintou, což pro mě bylo něco neuvěřitelného. Hrál jsem proti dvěma mistrům světa a za mnou chytal další – Gigi Buffon.
Luboš AdamecŠestnáctiletý rodák z Brna v dětství kopal za Slatinu a Bohunice. Po zranění se z pozice útočníka přesunul do obrany, v níž nastupoval za Svratku Brno a ligovou Zbrojovku, v níž rok a půl hostoval. Loňské jaro strávil opět ve Svratce, odkud v létě zamířil do Juventusu. V turínském klubu působí v soutěži Allievi Nazionali, což je podle věku třetí kategorie za muži a primaverou. V této sezoně v Allievi Nazionali nastupují hráči narození v letech 1994 a 1995. Luboš Adamec je zároveň jako jediný legionář členem české reprezentace do 17 let, která bude od středy v Itálii bojovat o postup na mistrovství Evropy proti Slovensku, domácímu týmu a Skotsku. |
Jak zápas dopadl?
Skončilo to 1:1. Lidé z vedení se divili, že když přijdou kluci z juniorky (primavery), tak nehrají tak, jak jsme hráli my. Byli moc spokojení s nasazením i s tím, že jsme se nebáli mistrů světa a šli jsme do toho jako do normálního zápasu.
Jak jste si proti esům z prvního týmu vedl?
Musím říct, že se mi to povedlo. V první půlce jsem udělal asi dvě chyby, než jsem si zvykl na tu rychlost. Ve druhém poločase se sestavy proměnily a já jsem měl nalevo Zdeňka Grygeru, který mi hrozně moc pomáhal. Díky tomu se mi hrálo úplně jinak, takže druhá půlka už byla o něčem jiném.
Utkvěl vám nějaký moment v paměti?
S Del Pierem jsem ze tří soubojů vyhrál všechny tři, dařilo se mi i s Matrim a Iaquintou. Nejvíc problémů mi dělal Luca Toni, kterému je hrozně těžké vzít balon. Po zápase pak za námi přišel pan Nedvěd, kterého jsem viděl teprve podruhé v životě, a mluvit s ním pro mě také byl neuvěřitelný zážitek.
Jak na vás hvězdy Juventusu působily?
Musím říct, že třeba u Del Piera všichni vidí jen to, jaký je to fotbalista, ale on je obrovská persona i svým přístupem. Jeden můj spoluhráč z Allievi Nazionali po něm chtěl v zápase balon a pak na něj volal: Proč jsi mi nenahrál? Když si uvědomil, že jde o Del Piera, tak se mu omluvil, ale Alex místo toho, aby mu řekl, ať je ticho, tak šel k tomu mladému klukovi a omluvil se mu, že má pravdu a on mu měl přihrát.
Domluva na hřišti vám problém nedělá? Italštinu už zvládáte?
Bez problémů, po téhle stránce už je všechno v pohodě.
Jak vlastně vypadá život v Juventusu? Dostanete se někdy domů?
Když nemám reprezentaci, tak se nedostanu domů vůbec. To jediné je pro mě těžké, jinak v ničem nevidím problém. Trénujeme každý den kromě soboty a pondělí, kdy máme volno před zápasem a po zápase.
Nastupujete za svůj tým pravidelně?
Celý podzim jsem po zranění odehrál stabilně v základu kromě jednoho zápasu. Na jaře jsem seděl asi tři nebo čtyři zápasy, protože je nás v kádru 32 a trenér nás chtěl ze začátku prostřídat.
Zápasy hrajete v dresech Juventusu i se jmenovkami?
Jmenovky klub nechce, aby to nevypadalo, že někam přijel Juventus a na něco si hraje. Chtějí, abychom byli jako normální kluci, a ne hvězdy, co hrají za Juventus.
Jaká je úroveň soutěže? Dá se srovnat s českou dorosteneckou ligou?
Je to úplně o něčem jiném, je to prostě fotbal. U nás je to taková hra, kterou občas vidíte i v Gambrinus lize, v Itálii je to vždycky o fotbale. Není to tak, že dostanete balon a odkopnete ho pryč, pořád se po vás chce, abyste to dávali do nohy a snažili se hrát. A když to zkazíte, tak to máte udělat znovu. Zatímco v Česku něco zkazíte a je kolem toho tisíc mluvení.
Jak jsou zápasy vaší kategorie sledované? Píše se o nich?
Chodí na nás asi 200 až 300 lidí, ale na derby s AC Turín jich přišlo asi 1 200 a bylo to se vším všudy včetně dýmovnic. O našich zápasech se píše v novinách, vycházejí proti nám kritiky. Je to jak u profesionálů.
Dáváte i rozhovory?
To nám trenér nedovolí. Říkal, že tímhle se vůbec zabývat nemáme, že základ je, co nám říká on. Také musím říct, že jsem nemohl dostat lepšího trenéra, než je právě Stefano Guidoni.
Jak je to s proslulou italskou taktikou?
Abych řekl pravdu, tak jsem tam už sedm měsíců a furt se to učím. A myslím, že se to budu učit hodně dlouho. I Zdenda Grygera mi říkal, že základní taktiky se dají naučit rychle, jenže Italové mají těch taktik tolik, že to zabere spoustu času.
V čem taková taktická rozmanitost spočívá? Nacvičujete různé obranné systémy?
Ano, těch cvičení máme hrozně moc. Každý čtvrtek máme trénink jenom obránci a učíme se posuny i jak hrát jeden na jednoho, dva na dva, tři na dva, celá linie. To je vlastně ta italská chlouba.
Cítíte na sobě, že v Itálii fotbalově rostete?
Ohromně. Každý den cítím, že jsem se naučil něco nového.
Jaký vlastně v tréninkovém centru Juventusu panuje režim? Je hodně přísný?
Není to tak tvrdé, jak to zpočátku vypadalo. I když v neděli musíme být zpět do půlnoci, v pondělí do jedenácti a pak už jen do osmi. Když třeba zavolá Zdenda Grygera, jestli s ním nechci na večeři, tak taťka musí poslat na klub fax a pak můžu. Jinak tam existují jen dvě základní věci: škola a fotbal.
Školu zvládáte?
Je to hodně těžké, už jen kvůli tomu, že mám pět jazyků a jsem na gymnáziu. Ale líbí se mi to, mám hrozně rád jazyky, takže se poctivě učím.
Jaké jazyky se učíte?
Latinu, italštinu, francouzštinu, angličtinu a němčinu. Všechno se učím z italštiny, takže o to je to těžší. Ale věřím, že jednou ze mě bude profesionální fotbalista, tvrdě za tím jdu. A kdyby to nevyšlo v Juventusu a šel bych třeba do Německa, tak chci umět řeč. Jinak tím člověk ztratí tři nebo čtyři měsíce.
Po sezoně ještě budete pokračovat v současné kategorii, nebo vás čeká posun výš?
Půjdu do primavery a Zdenda Grygera mi říkal, že nejlepších asi osm nebo deset kluků vždycky začne přípravu s prvním týmem. To je teď takový můj malý cíl. Když už jsem nakoukl do přípravy áčka, tak bych s ním chtěl trénovat častěji. A udělám pro to všechno.
