Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Karlovarskou posilu Bojčuka bavilo víc kopat než chytat. Pak vyhrály geny

Karlovarský gólman Daniel Bojčuk v akci v duelu proti Kolínu. | foto: Martin Stolař, MAFRA

15 2014
Už dva roky je hráčem Slovanu Liberec, přesto na sobě neměl jeho dres. "Jen po zápase domácího poháru Česká Lípa - Liberec, když mi jej dal Hauzr," vzpomíná Daniel Bojčuk, karlovarský odchovanec a jarní posila 1. FC Karlovy Vary v ČFL.

Daniel Bojčuk má jako pokračovatel známého karlovarského gólmanského rodu ve svých třiadvaceti letech už hodně popsaný životopis. Poprvé do míče začal kopat v Karlových Varech na Slavii. "Tam se ale dětem věnovali hodně špatně, tudíž jsem od osmi do třinácti let byl ve Staré Roli," vysvětluje.

Do čtrnácti let souběžně hrál i stopera. "Možná i jednu dobu mě bavilo víc hrát než chytat." Potom vyhrály geny, Dan zůstal pouze v brance. "Když to někdo vidí u táty nebo jiného příbuzného, tak k tomu má větší sklony. Asi ten prvotní impulz, když jsem byl malý, že budu chytat, byl směrem k tomu, že chytal táta i děda," přemýšlí Daniel Bojčuk.

A tak už jen jako brankář šel s nástupem do dorostu do karlovarské Slavie. Ovšem další komplikace. "Na dlouhou dobu to přerušila operace páteře, přes rok jsem vůbec fotbal nehrál," vysvětluje.

A tak až poslední půlrok v dorostu, kdy byl v Praze na střední průmyslové škole, strávil v Meteoru ve druhé dorostenecké lize. S přechodem do mužů přišel první návrat do Karlových Varů, kdy si jej vyžádal tehdejší trenér Jindřich Dejmal. "Tak slavné to nebylo, zažil jsem i trenéra Šimurku a vydržel dva roky," popisuje Bojčuk.

Odešel na Žižkov, kde už v přípravě byly problémy. Proto čtyři měsíce hostoval v divizi v Kolovči a odtud šel do České Lípy, kde byl rok, a následně do Liberce.

Nevydařená premiéra

Karlovarský dres oblékl Daniel Bojčuk hned v úvodním zápase doma s Kolínem, ovšem po výsledku 1:4 mu moc do řeči nebylo. "Jaký z toho asi může být pocit, když první kolo dostanete doma čtyři góly," medituje. Přitom sám za sebe se stydět nemusel, za góly nemohl, naopak spoustě dalších zabránil.

"Nejde hodnotit jen sebe. Když dostanu čtyři góly, jsem naštvaný, ať za ně můžu nebo ne," míní. On i celé mužstvo si první jarní vystoupení představovali jinak. "Věděli jsme, že budou fotbaloví a my musíme bojovat, ale paradoxně bojovat jsme začali až za stavu 0:3, a to už nám bylo de facto k ničemu. Hráli jsme hrozně naivně, přišlo mi, jakoby tam hráli dorostenci," dodává Bojčuk.

"Lípa dělala farmu Liberci a po vzájemném pohárovém zápase jsem se dostal do povědomí, asi za měsíc mě koupili a podepsal jsem smlouvu," říká gólman.

Jak je uvedeno výše, dres Slovanu na sobě nikdy neměl. Byl na hostování v Roudnici nad Labem a už během podzimu byl v kontaktu s trenérem Pulpitem, jenž nastupoval do Zlína.

Začátkem roku odjel na Moravu, byl tam tři týdny, nastoupil do několika přípravných utkání. "Vyskytly se problémy, v Liberci mi říkali, že to je ze strany Zlína, tam zase naopak a já pořádně nevěděl, na čem jsem," přibližuje Bojčuk začátek zlínské anabáze.

"Nakonec to dopadlo tak, že Liberec mi nechtěl dát další povolení k trénování, což vyžadoval Zlín, a nechtěl jsem to ani já, přišlo mi, že jen něco oddalují. Tudíž jsem odjel do Varů a volal mi pan Medynský, jestli tady zatím nechci trénovat do doby, než se to vyřeší dál. Zlín to protahoval takovým způsobem, že už jsem o to ani zájem neměl, a domluvili jsme se, že budu půl roku hostovat tady." Přitom ve Zlíně by se mu líbilo.

Pulpitovým asistentem je Milan Matejka, s nímž Bojčuk mluvil častěji - oba jsou z Karlových Varů. "Bylo to specifické, ale tam, kde trénuje Martin Pulpit, je to vždy specifické. Fotbalově jsou na tom dobře, zázemí i finance mají pokryté a u Pulpita to tak fungovalo vždy: natahal si spoustu hráčů na zkoušku a z toho vybíral. Bylo to trochu chaotické. Zůstat jsem tam chtěl, cítil jsem šanci tam chytat, ale už to nedopadlo a ani mě to už nezajímá," uzavírá Daniel Bojčuk.

Vrátil se tedy domů, což samozřejmě vzhledem ke karlovarským možnostem a kvalitám nechce, aby byla jeho poslední štace.

"Je to jasné, nikdo asi nechce mít cíle ve třetí lize, a kdyby jo, je to špatně. Každý musí mít nějakou motivaci, aby se zlepšoval. Určitě chci jít výš, ale nejsem tady z nouze, že bych neměl kde hrát. Když se ozval Pavel Medynský, tak jsem tady chtěl hrát, tudíž nejsem naštvaný, že jsem nezůstal ve druhé lize. Taky jsem mohl říct, že nechci, a chtít po Liberci, ať mi najde něco jiného. Ale mám rád lidi, co jsou tady, i prostředí, když jsem zde vyrostl. Jistěže v létě bych chtěl jít výš," přiznává Daniel Bojčuk.

Během dosavadních zkušeností v různých místech republiky zjistil, že k tomu bude nejspíš potřeba, aby jej někdo zastupoval. "V Liberci to funguje tak, že se tam dá s vedením mluvit dobře, tudíž jsem zatím ani agenta nepotřeboval. Postupem času zjišťuji, že trenéři ve vyšších soutěžích jsou hodně ovlivnění manažery, a tak se asi s nějakým dohodnu."

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze