"Když jsme do Kanady odlétali, tak z fanoušků o tom šampionátu nikdo pořádně nevěděl. Teď jsme si užili týden slávy a už zase budeme bojovat v lize, aby na nás tepličtí příznivci nezanevřeli," říká útočník Fenin, který společně s Marešem poskytl rozhovor po přijetí na teplickém magistrátu.
Jak s odstupem času vnímáte pouť za netušenými stříbrnými medailemi?
Fenin: Bylo to jak v nádherném snu. Když jsme odjížděli, tak jsme vůbec nevěděli, co nás čeká. Řekli jsme si, že to nějak půjde, nějak to sfoukneme. Ale ve finále vůbec nikdo nedoufal a nikdo tomu ani moc nevěřil. Najednou se z toho vyklubalo, že jsme tam byli až do konce a zpívali ve finále hymnu.
Mareš: Šampionát hodnotím jako úspěch, protože nikdo nepočítal s tím, že půjdeme takhle daleko. Když jsme postoupili ze skupiny, říkali jsme si, že je to všechno hezký, ale slíbili jsme si, že uděláme všechno pro to, abychom se dostali až do finále. Povedlo se nám to. Pak už jsme si to jen užívali.
Bylo složité srovnat si v hlavě, že v turnaji postupujete dál a dál a že přepisujete historii českého fotbalu?
Fenin: Chtěli jsme postoupit ze skupiny, brali jsme to zápas od zápasu. Najednou jsme v osmifinále hráli s Japonskem, prohrávali 2:0, přesto jsme to otočili. Ve čtvrtfinále jsme s favorizovaným Španělskem věděli, že když nezahrajeme na tisíc procent, tak vypadneme. Zase jsme přes ně na penalty postoupili, i když ani pořádně nevíme, jak se nám to povedlo. Když se vyhrává, je všechno lepší, parta se ztužila, sebevědomí rostlo. Rakousko jsme v semifinále smetli. Přitom to byl vlastně nejdůležitější zápas v turnaji, před kterým jsme to prožívali. Věděli jsme, že výhra znamená jistou medaili a finále.
Mnoho famózních fotbalistů si ve finále na mistrovství světa nikdy v životě nezahrálo. Vy ano. Jaké to je?
Fenin: Byla to úžasná atmosféra, takovou jsem nezažil. Ten zápas se nedá srovnat s žádným jiným. Snažili jsme se to finále naplno vychutnat.
Mareš: Je to sen každého fotbalisty a nám se to poštěstilo. Pomohlo mi, že se v semifinále vykartoval Petr Janda. Pro mě jen dobře, i když mi ho bylo líto, protože jinak hrál celý šampionát. Počítal jsem, že nastoupím místo něj, stalo se. Na finále bylo super počasí, skvělá atmosféra, ale bohužel to zlato nepřineslo.
Stále je zklamání z finálové prohry s Argentinou 1:2 tak obrovské?
Fenin: Byli jsme skleslí, brečeli jsme jak malí kluci, ale proti Argentině jsme odehráli náš nejlepší zápas na turnaji. Neměli jsme ve finále co ztratit. Vlastně jo, zlaté medaile. Ale nemáme se za co stydět.
Mareš: V prvních momentech to byl velký smutek. Byli jsme tak blízko, vedli jsme 1:0, ale pak jsme to nezvládli. Ale po zklamání jsme si uvědomili, že jsme druhý na světě!
Česko vedlo díky fantastickému gólu. Kolikrát za život se povede taková geniální akce, dokonalé zpracování a nechytatelná střela?
Fenin: Myslím, že jednou za život, nejsem takovej bombarďák, abych se tak trefoval každý týden. Měl jsem strašnou radost, ale trochu mi kazí dojem, že si nemůžu říct: byl to vítězný gól.
Třiačtyřicet dní - tak dlouho jste byli pryč. Jak se tak dlouhý pobyt snáší? Vyskytla se ve vašem mužstvu ponorková nemoc?
Fenin: Když se takhle daří, tak člověk ani nevnímá čas. Jo, bylo to hrozný, bylo to šílený, ale pomohlo nám, že jsme hodně cestovali. Kanada je rozlehlá země, pořád jsme balili a vybalovali. Argentinci byli pořád v Ottawě, ti to měli s ponorkou horší, ale stejně nakonec vyhráli. Vždycky jsme si to nějak zpestřili a dělali jsme něco, co nás bavilo.
Mareš: Předtím jsme měli ještě deset dní soustředění v Písku, takže jsme spolu byli skoro dva měsíce. Bylo to dlouhé, ale tohle vás potká jednou za život. Ponorka hrozila. Když už jsme byli čtrnáct dní na tom samém hotelu, tak už to bylo něco strašného. Jídlo stejné, stejné obličeje, už nemáte co dělat, přitom nechcete být celý den zavření.
Šli jste aspoň do města na kafe?
Fenin: Trenér nás moc nepouštěl, aby nám to nebralo síly. A hlavně tam byl strašný blázinec. Lidi nás obklopili a místo toho, abyste si dal kafe, tak jste se podepisoval. Na kafe jsme chodili v hotelu, četli jsme si na internetu, hráli počítačové hry a koukali na filmy.
Mareš: Dostali jsme asi třikrát volno, každý chtěl nakoupit dárky. Ale když jsme šli do města, tak tam byli reportéři, neustále nás chtěli fotit.
Jak moc vám scházely rodina a přítelkyně?
Fenin: Přítelkyni teď nemám. Fakt je, že tak dlouho jsem nikde nebyl. Scházeli mi rodiče, kluci, Teplice. Bylo to jiné, nikdy jsem to nezažil, jsem už rád doma. Maminka mi udělala na přivítanou svíčkovou.
Mareš: Hrozně moc. S rodinou a s přítelkyní jsme si volali přes skype a musím říct, že to odloučení bylo něco strašnýho.
Jak vůbec snáší mladí zdraví muži takovou dobu bez ženy?
Fenin: No, dá se to. Je to nepříjemné, ale tam jsme na nějaký holky občas koukali.
Mareš: Je to děsný! Někteří kluci museli mít internet a chatovali s holkama. A ti, co mají přítelkyně, si neustále volali. S Markem Suchým jsme byli pořád na skypu, až nás od toho trenéři odháněli. Před zápasem nám říkali, ať už nevoláme a vypneme to.
Co jste si domů kromě stříbrné medaile přivezli?
Fenin: Koupil jsem si tam - stejně jako hodně kluků od nás - iPod, hudební a videopřehrávač. Ten mi udělal velkou radost.
Mareš: Je pravda, že já jsem na ty dárky trochu víc než Martin. Takže jsem dovezl jednu tašku plnou dárků, rodičům pět, přítelkyni asi deset. Bylo tam pro ni oblečení, spodní prádlo, prostě všechno, co se mi líbilo a co u nás neseženete. Byl jsem v Kanadě jednou a už se tam asi nepodívám, takže jsem těch dárků nakoupil opravdu moc.
Myslíte, že vám tři góly na šampionátu a skvělé výkony otevřou dveře do nějakého evropského velkoklubu?
Fenin: V novinách se toho dost napsalo. Nevím, co přinesou další dny. Sledované to mistrovství bylo hodně, určitě je to větší svátek fotbalu než mistrovství Evropy jedenadvacítek. Já radši upřednostnil účast na mistrovství světa dvacítek. Jestli je o mě zájem, tak mě to těší.
Co vám po návratu říkal váš agent Zíka? Údajně vzrostla vaše hodnota na sto milionů korun.
Fenin: Měl radost. Mluvil jsem s ním, řekl mi, ať si odfouknu, že mě teď nebude vůbec ničím zatěžovat. Až si odpočinu, tak si sedneme. Myslím, že bude dost času si o všem promluvit. A pak se uvidí.
Jak si představujete další kariéru?
Fenin: Sen každého fotbalisty je hrát před plným hledištěm a to u nás nikdy nebude, takže můj sen je hrát zahraniční soutěž. Česká liga má velkou kvalitu, kterou sráží návštěvnost. Z mé strany ale není iniciativa odejít, já jsem v Teplicích spokojený. Ale když se objeví nějaká krásná nabídka, která se nemusí opakovat, tak musíme být realisté. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mi vždycky dobře poradí.
Mareš: Byl bych rád, kdyby se to nastartovalo tak, abych mohl v Teplicích stabilně hrát a pomoct týmu do evropských pohárů, protože si myslím, že osmé místo je pro Teplice málo. Musím se o to poprat a Teplicím taky něco vrátit. Doufám, že k tomu dostanu příležitost.
Jak vnímáte konkurenci v Teplicích? Obáváte se, že nedostanete šanci a třeba se neprosadíte?
Mareš: Docela se bojím. Už jsem byl na hostování v Ústí, ve Slovácku. Martin má v útoku určitě větší šanci nastupovat v základu. Já se o to musím poprat a dokázat, že do týmu patřím. Co se týče konkurence, můžu hrát na postu krajního záložníka, střed zálohy i v útoku. S trenérem jsem ale ještě detailně nemluvil o tom, kam by se mnou počítal. Já jsem alternativní fotbalista, tak uvidíme, kam mě eventuálně bude stavět.
Trenér Rada netají, že s vámi pro začátek sezony nebude kvůli vyčerpání moci počítat. Jak dlouhý potřebujete čas na odpočinek?
Fenin: Nevím, jak na tom budu, teď to zvládám docela špatně. Něco jiného je jít na trénink, něco jiného je odehrát zápas. První kolo na Kladně bych byl rád alespoň na lavičce. Od začátku bych si to odehrát asi netroufl. Navíc naskočit do sestavy tři dny před ligou, když všichni ostatní odtrénovali přípravu, to asi ne.
Mareš: Mluvili jsme s trenérem Radou, který se nás ptal, jak se cítíme. A že nám dá týden volno, aby předešel nějakému zranění. Řekl nám, že s námi počítá. Uvidíme, jak to dopadne před ligou, první kolo se asi nestihne. Uvidíme, co dál, je to padesát na padesát. My bychom s Martinem chtěli hrát, ale záleží na trenérovi.
Dobírají si vás tepličtí spoluhráči?
Fenin: Určitě tam nějaké dobírání od Pavla Verbíře a Míši Doležala bude. S nimi jsem byl pořád v kontaktu, sledoval jsem, co se v Teplicích děje. Navíc byl na každém pokoji internet, takže jsem všechno o dění u nás věděl.
Mareš: Jo, od teplické ikony Pavla Verbíře a Doležala tam pár srandiček bude. To jsou hecíři v kabině. Ale stejně je to super. Víte co? S Martinem Feninem hrajeme od čtyř let spolu a je to něco úžasnýho, když začnete odmalička hrát fotbal a po patnácti letech jste spolu ve finále mistrovství světa, držíte se kolem ramen a zpíváte českou hymnu.
Zvednou se po vašem úspěchu návštěvy na domácích ligových stadionech? Myslíte si, že budou fanoušci zvědaví na české hrdiny?
Fenin: Je pravda, že se popularita hodně zvýšila, psalo se o nás na titulních stranách prestižních novin, zápasy vysílala přímým přenosem televize. Finále sledovalo stejně lidí jako zápas na mistrovství světa dospělých Česko - Ghana, takže to se projevit musí. Ale taky jsme si na sebe upletli bič. Možná, že se lidi přijdou podívat, ale ten zápas se nemusí povést. Třeba si potom někdo řekne: No jo, nějakej vychválenej mládežnickej turnaj. Ten úspěch není zárukou, že u nás začnou lidi chodit na fotbal.
 Takhle slavil Martin Fenin (vlevo) gól ve finále mistrovství světa fotbalistů do dvaceti let. Teď ho možná čeká první start v seniorské reprezentaci. |
