Když Vacek před dvěma lety do Itálie přestupoval, byl miláčkem sparťanských fanoušků a hvězdou týmu. A ti na něj nezapomněli.
"Vždycky jsem se snažil odevzdat všechno a lidi to viděli a ocenili. Snad na své výkony navážu a ještě k tomu něco přidám," přeje si Vacek.
Angažmá v Itálii však pro vás příliš úspěšné nebylo. Jak ho hodnotíte?
Tenkrát se mi ze Sparty neodcházelo lehce, byl jsem tady spokojený. Ale zároveň jsem chtěl zkusit něco nového a do Itálie se těšil.
Nejspíš jste si však svoje působení v Chievu představoval úspěšnější, než nakonec bylo, ne?
To angažmá určitě nehodnotím negativně. Hrál jsem zápasy proti skvělým klubům, ale na jaře jsem cítil, že jestli chci ještě něco dokázat, musím hrát víc a pravidelně. Proto Sparta. Její zájem mě moc potěšil a myslím si, že v tuto chvíli je to pro mě to nejlepší.
Co ještě hrálo při vašem rozhodování roli?
Je tady skvělý trenér Lavička, na něho jsem se opravdu těšil. Pak taky na pana Křetínského. Když jsem odcházel, dali jsme si určitý slib a já jsem rád, že to tak nakonec dopadlo.
O jaký slib šlo?
Nerad bych to prozradil, bylo to mezi mnou a panem Křetínským. V tom smyslu, že když nastane jakákoli situace, tak by byl rád, abych se vrátil. Proto mé rozhodování nebylo těžké.
Rozhodl jste se až po sezoně, nebo jste o návratu přemýšlel už dřív?
První rok v Itálii nebyl špatný a já si myslel, že v tom dalším to zlomím. Několikrát za sebou jsem byl v základní sestavě a vypadalo to, že začnu hrát pravidelně. Jenže pak jsem se zranil, do toho přišel nový trenér. Sice jsem pak odehrál zápas na Laziu, vyhráli jsme, ale pak jsem se dlouho na hřiště nedostal. Když jsem pak viděl, jak defenzivně hrajeme, věděl jsem, že to musím rozseknout.
Když jste odcházel, patřil jste mezi důležité hráče. Budete jím i nyní?
Můžeme si říkat, co chceme, ale nejdůležitější budou výkony, které předvedu. Každopádně mě potěšilo, jak mě na Spartě přivítali. Kamile, vítej doma. To bylo krásné. Tým je samozřejmě hodně jiný, ale doufám, že budeme bojovat o titul. Když jsme ho tenkrát získali, bylo to nezapomenutelné.
V čem jste se změnil? Jste lepší fotbalista?
Hrozně těžká otázka. V Itálii to pro mě byla škola, zápasy proti slavným soupeřům mi snad pomohly. Byl to zážitek tam hrát.
Který zážitek byl pro vás největší, nejsilnější?
Zápasy na Juventusu a na AS Řím. Ať už atmosférou na hřišti, nebo tím, když na hřišti potkáte Pirla, Tottiho. To bylo úžasné.
Skvělá pro vás byla i reprezentace, z níž jste postupně vypadl. Myslíte na ni?
V první řadě bych chtěl říct, že být v reprezentaci pro mě byla obrovská čest. Asi bych lhal, kdybych řekl, že bych se do ní nechtěl vrátit. Ale věděl jsem, že když nebudu pravidelně hrát, tak se do ní nedostanu. V tuhle chvíli o národním mužstvu nepřemýšlím. Doufám, že Spartě pomůžu k co nejlepším výsledkům a pak třeba přijde i ta pozvánka.
