"Dělal jsem ještě jakýsi pohyb, který z dálky vypadal normálně, ale já si připadal jako magor," usmívá se odchovanec Sigmy.
Možná, že až když po akrobatickém tanci dopadl nohama pevně na zem, mu teprve došlo, že se sen stal realitou.
Původně jste měl hostovat v Olomouci do konce sezony. Už jste se v Chelsea rozkoukal?
Rozhodnutí jít do Chelsea o půl roku dřív bylo jen správné. Všechno jde podle toho, jak jsem si to plánoval. Navíc s rezervou hrajeme o ligový titul, s dorosteneckým týmem zase o vítězství v Youth Cupu. Lepší to ani nemůže být.
Vyhovuje vám, že nastupujete za rezervu i za dorost?
Za rezervu nastupuju pravidelně, za dorosty jenom když máme zápas před Youth Cupem, abychom se sehráli. Už v neděli hrajeme s Manchesterem United.
A vás čeká premiéra "v divadle snů" – na Old Trafford.
Na Stamford Bridge jsem už hrál, na odvetu na Old Trafford se však těším dvojnásob. To je něco výjimečného.
Bude to pikantnější zápas i proto, že oba kluby teď spolu válčí v Lize mistrů?
Tento měsíc máme celkem nabitý Manchesterem. Áčko hraje v Lize mistrů dvakrát s United, my je máme dvakrát v Youth Cupu. Potom navíc hraje rezerva se City a pak s United. To je šest zápasů během jednoho měsíce.
Kvůli povinnostem v Chelsea se ale poslední dobou omlouváte trenérovi reprezentační devatenáctky Jaroslavu Hřebíkovi. Nejde to skloubit?
A to na Old Trafford hrajeme zrovna dvacátého, kdy máme přátelák proti Itálii v Praze. Myslím, že je pro mě passé. Bude záležet na panu Hřebíkovi, jestli mě pak povolá na kvalifikaci.
Chelsea vás nechce uvolňovat na srazy?
Podle toho kdy. První sraz jsme hráli zrovna čtvrtfinále Youth Cupu proti Watfordu. Let do Česka se tak zrušil. Potom bylo reprezentační soustředění a my měli celkem důležitý zápas ve Wiganu. No, a teď budeme hrát na Manchesteru. Jsou to tři termíny, kdy to bylo na nic.
S áčkem občas trénujete. Jak vás přijaly hvězdy světového fotbalu?
Přístup starších hráčů k mladým je úplně někde jinde než v Česku. Když za mnou přijde John Terry a zeptá se mě, jak se mám, nebo když jsem měl sraženinu, přišel za mnou na vyšetření a zajímal se, na jak dlouhou pauzu to vypadá, co mi je, tak vás to moc potěší.
Udělal na vás kapitán Terry největší dojem?
Po osobní stránce jsem s ním celkem v kontaktu, potom s Paulem Ferreirou, Essienem. Tam se s vámi bez problémů začne bavit každý. Ale telefonní čísla jsme si nevyměnili, to jsem nedělal ani s hráči v Olomouci. Nejsem typ, který by byl na společenské akce a do jejich osobního života se plandat nechci. Na to jsem v Chelsea moc krátce.
Nepřipadáte si jako Alenka v říši Anelky?
To je přesný! (rozesměje se) Jak už jsem říkal dřív, je to splnění mého snu.
Teď ho však žijete.
Takový sen jsem vlastně ani neměl. Je to víc než sen. Užívám si to naplno, dávám do toho všechno. Doufám, že to k něčemu bude.
Na tréninku jste několikrát ubránil Didiera Drogbu. Přesto: Necítil jste se jako na kolotoči?
Nerad se chlubím, ale musím to říct, když je to v zájmu konverzace: Rychlostně jsem nikdy neměl problém, vždy jsem měl problém silový. A budu ho mít ještě hodně dlouho, protože mi je sedmnáct a nenabírám svalovou hmotu tak rychle, jako třeba někteří hráči, kteří to mají v genech. Ale když na tom budu pracovat, i sílu naberu – ne však na úkor rychlosti a techniky. Snad vše bude směřovat k tomu, abych si jednou za Chelsea zahrál.
Bavil jste se o tom s manažerem Ancelottim?
S panem Ancelottim jsem se nebavil a už vůbec ne o tom, jestli mám šanci zahrát si v áčku. Hráč, pokud je trošku inteligentní, to pozná za situace. On není moc v kontaktu s nikým, natož se mnou.
Často posilujete?
Zrovna jsem ve věku, kdy už se mi ukončuje růst a můžu začít nabírat svalovou hmotu. Dřív to nešlo, protože když nabíráte svalovou hmotu během růstu, přerušíte ho a pak jsou problémy.
Jsou tréninky v Chelsea náročnější než v Sigmě?
Některé tréninky jsou náročné, ale máme neuvěřitelnou možnost regenerace. Nehrotí se to. V Olomouci jsme měli ve středu dvoufázový trénink, v Chelsea jsem ho měl jednou. Těžko se to srovnává. Řekl bych, že úroveň tréninku je stejná, jen je navýšená o kvalitu hráčů. Když jsou na tréninku jména Anelka, Drogba, Torres, Lampard nebo Terry, tak to musí být jiné.
Z čeho jste byl nejvíc paf?
Teprve teď v Chelsea si připadám, že jsem fotbalista. Moc lidí asi nechápe, co tím myslím, že?
Vy nám to vysvětlíte.
Začal mi profesionální fotbalový život. Ráno můžu spát do devíti hodin, pak je společná snídaně na klubu, trénink, potom regenerace a odpoledne už volno. Je to zhodnocení toho, co jsem doteď dělal. Poprvé si připadám jako skutečný fotbalista, který se zajímá jen o fotbal. Samozřejmě dělám přes internet školu, ale to už přeci jen není taková zátěž. Top vrcholem mých priorit je fotbal.
Škola vám asi moc nechybí, že?
Já jsem se školou neměl nikdy problém. Klidně jsem se naučil na dvě písemky za den, ale teď to mám ještě ulehčené tím, že je to přes internet. Škola, fotbal i soukromý život probíhá tak, jak jsem chtěl.
Jak vlastně funguje studium přes internet?
Žáci ze stejného ročníku mi pošlou zápis, já se ho naučím. Potom napíši kantorovi ať zprovozní test, jen kliknu na stránku naší školy, že ho chci splnit. Zobrazí se mi dvacet otázek s možnostmi odpovědí nebo i na doplňování, abych jen netipoval. Test je časově omezen. Mně to absolutně vyhovuje.
Hodně vám v Londýně pomáhají Češi z klubu?
Na jednu stranu je skvělé, že tam mám hlavně Honzu Šebka, s ním jsem v každodenním kontaktu, Petra Čecha nebo Slováka Milana Lalkoviče. Na druhou stranu mi tento půl rok moc nepřidá v angličtině, protože je pro mě jednodušší bavit se s Čechy.
Bydlíte přece v anglické rodině.
To ano, ale s těmi zábavy zase moc není. Řekneme si, kdy bude jídlo nebo jak jsem se měl a to je všechno.
Fotbal je nezajímá?
Nejsou do fotbalu fanatici, ale zeptají se, jak se daří, co bylo na tréninku, na zápase, jestli jsem unavený nebo jestli chci večeři.
Nefandí Arsenalu?
Nefandí Arsenalu, fandí Chelsea. To už jsem se ptal, protože mě poprosili o dres. Tak jim přání splním. Ale že by každý den četli reporty ze stránek Chelsea, to asi ne.
Předpokládám, že žádosti o dres hvězd dostáváte nepřetržitě.
O dres, kartičky, podpisy. Žádostí jsem za ty čtyři měsíce, co tam jsem, dokázal posbírat tolik, že snad ani do tolika počítat neumím. Nejde ale vyhovět všem.
Čí dres chtějí známí nejčastěji?
Drogbův, Torresův, Lampardův.
Podepisují se bez řečí?
Dost proseb jsem taky nesplnil, takže nejsem u nich pečený vařeny. Dres si koupím pokaždé ve Fanshopu. Před pár dny jsem zrovna poprosil Drogbu, aby na dres napsal i speciální věnování.
V rodině, se kterou žijete, občas hlídáte jejich čtyřletou dceru. Jak vám to jde?
Já ji nehlídám. Čas od času si s ní hraji, když jsme spolu v jednom pokoji.
Hrajete spolu i fotbal?
A víte, že jo? Kopeme si. Ona je taková živá. Je to bez problémů.
To je pro vás taky škola do života.
To ano (usměje se).
Kam vyrážíte v Londýně za zábavou?
Zatím jsem se byl jenom podívat ve městě po největších památkách jako Big Ben nebo Buckingham, když mi přijela návštěva. Konečně jsem se už naučil jezdit metrem. Není to nic složitého, ale bál jsem se toho. Teď vyrazím klidně kamkoliv. Ale žádná diskotéka mě prostě nikdy netáhla.
Přitom na YouTube se objevilo video, ve kterém tančíte pro celou kabinu Chelsea. A vedl jste si zdatně.
To byly naštěstí jenom sestřihané záběry, kdy to nevypadá hrozně. Byl jsem lucky (šťastný, pozn. red.), že tam nedali pohyby, které vypadaly otřesně.
Podle toho videa jste se však vyrovnal i spoluhráčům tmavé pleti, kteří mají rytmus v krvi.
Jim se nejde vyrovnat. Ty jejich exhibice, které v tom sestřihu nebyly, to už je jiné tancovaní, jaké ani neznám. To šlo mimo mě. Udělal jsem dva přemety. Druhý tam není ukázaný, ale ten byl mnohem lepší. To jsem byl zase unlucky (nešťastný, pozn. red.). Gymnastika byla vždycky moje. Když jsem byl menší a mohl jsem sebou mlátit o zem, to jsem byl svůj. Teď už se mám ale rád.
Anglická kultura se vám líbí?
Hodně tam poslouchají rap. Třeba spoluhráč Josh McEachran měl jedno sluchátko v uchu a druhé vytažené, tak jsem si jej půjčil a poslouchal rap - JoshMcEachran, kterému byste dali korunu, kdybyste ho viděli! Na první pohled vypadá jako Noah Ellenwood za Superstar.
Sledujete pěveckou soutěž?
Jo, sleduji to na internetu. Žádnou českou televizi totiž v Londýně nemám.
Poprvé jste vylétl z hnízda od rodičů. Jak to zvládáte?
Jsem celkem překvapený, že už jsem se dostal potřetí domů. Sice jen na dva dny, ale stačí to. Obletím rodinu, řeknu všem ahoj. Navíc v Londýně už byl táta, přítelkyně a teď přiletí máma. Na babičky a tetičky mám ty dva dny, když dorazím. Nemůžu si na nic stěžovat.
Takže jste po všech stránkách spokojený?
Ano. Spokojenost. To slovo by mohlo být v tiskacím v titulku.
Abyste dal jasný vzkaz těm, kteří vás od odchodu do Chelsea odrazovali?
Jo, těm, co říkali, že budu jen další talent, který se neprosadí. Kdyby viděli, jaká je to pro každého hráče zkušenost, nikdy by neřekli, že v sedmnácti nepůjdou do Chelsea.
Tomáš KalasOdchovanec Olomouce loni v červenci přestoupil do Chelsea, se kterou podepsal smlouvu do roku 2016. "Tomáš je jedním z největších fotbalových talentů na kontinentu," vysekl mu poklonu Frank Arnesen, sportovní ředitel londýnského klubu. Přitom ještě před třemi roky rychlému obránci vážně hrozilo, že kvůli potížím s kyčlí s fotbalem skončí. Až doktor Kolář dal jeho záda do pořádku. Kalas se pak rozloučil s oblíbenou atletikou, v šestnácti debutoval v Gambrinus lize a zazářil na mistrovství Evropy sedmnáctiletých v Lichtenštejnsku. Přes internet studuje Církevní gymnázium německého řádu, kde se seznámil se svou přítelkyní Anetou. |
