„Byla to pro mě sezona snů. Jsem pod smlouvou v jednom z nejlepších týmů světa,“ těší 19letého ofenzivního záložníka.
Kolik hráčů juniorky získalo tak dlouhý kontrakt?
Stoprocentní přehled nemám, ale moc jich není. Nějaké indicie jsem měl, ale pak to přišlo ze dne na den. Je to odměna a pobídka, abych ještě dvakrát tolik makal.
Máte za sebou tři roky v mládežnické akademii Juventusu. Jaké byly?
V šestnácti jsem přišel, abych se ukázal a Juventus na mě uplatnil opci, což se stalo. Ve druhém roce jsem přešel do Primavery (liga juniorských týmů – pozn. red.), dostal jsem se do sestavy a hrál s kluky o dva tři roky staršími. V letošní sezoně jsem odehrál přes 36 utkání ve čtyřech soutěžích včetně mládežnické Ligy mistrů. Největší odměnou byla příprava s áčkem a hlavně prodloužení smlouvy.
Jak se s vámi rozloučil trenér Fabio Grosso?
Už před sobotním finále jsme měli malou rozlučku. Mluvil se všemi, pak i jednotlivě. Měli jsme s ním perfektní vztah, je to výborný trenér. Naše síla byla v týmu. Měl ke mně velkou důvěru a byl hodně tvrdý, ale tak to má být.
Už víte, kde začnete přípravu?
Bude se to asi řešit na poslední chvíli. Může se objevit zájemce. Ale do Juventusu jsem přišel, abych si jednou zahrál za áčko první ligu.
Dostat se na soupisku bude ale těžké. Co když to nevyjde?
Můžu být širším kádru a ještě hrát za juniorku, třeba v Lize mistrů. Můžu jít na hostování v Itálii. První rok po Primaveře chodí kluci většinou do druhé ligy, aby je Juventus mohl sledovat. Snad budu mile překvapený.
Co zahraničí?
Juventus je velkoklub, má hodně známostí – ve Švýcarsku, Nizozemí, Belgii. Může to být také ve hře.
Pojďme k sobotnímu finále italské ligy s AS Řím. Porážka v penaltovém rozstřelu bolela více, než kdybyste prohráli normálně, že?
Je to tak. V průběhu utkání byly šance na obou stranách. V prodloužení jsme měli největší možnost my, penalty už byly loterií, v sedmé sérii jsme bohužel nedali.
V 118. minutě jste byl vystřídán. Nevěřili vám na penalty?
Penalty kopu také. Tím to nebylo. V zápase jsme změnili rozestavení, chtěli jsme utkání rozhodnout před penaltami, měli jsme v závěru standardky a trenér poslal na hřiště třetího útočníka.
Vyměnil byste italský titul za triumf ve Viareggiu?
Rozhodně. Scudetto je nejcennější, pak pohár, Viareggio je třetí. Ve všech soutěžích jsme došli do finále, sice jsme dvakrát prohráli, ale v souhrnu celé sezony jsme byli nejlepší. Pro Juventus to byl v naší kategorii historický rok, na který se jen tak nezapomene. Deset let Juve nebyl ani v semifinále.
Jak vnímali vaše úspěchy v klubu?
Primavera je hodně sledovaná. V Itálii nefungují klasické B-týmy, juniorka je posledním stupněm před mužským fotbalem. Závěrečná utkání se hrají na velkých stadionech. Odvetu finále poháru s Interem jsme hráli na San Siru před 20 tisíci diváky. Rivalita mezi velkými kluby je už v Primaveře veliká, na zápasy chodili dokonce ultras.
