Zatímco u předchozího trenéra Stanislava Grigy byl v úvodu ligy takřka na odpis, po Bílkem se dostal v pěti ze sedmi ligových zápasů do základní jedenáctky.
"Když trenér Bílek přišel, vzal si mě k pohovoru mezi čtyřma očima. Ujistil mě, že jsem dobrý fotbalista, ale že na sobě musím ještě zapracovat," přibližuje Matušovič, který ve čtvrtek, kdy Sparta nastoupí k pohárovému zápasu na hřišti belgického Waregemu, oslaví šestadvacáté narozeniny.
"Pak byla brzo reprezentační přestávka, ve které jsem se snažil dělat to, na co mě trenér upozorňoval. Makal jsem a Bílek byl se mnou i s ostatními hodně spokojený. Řekl bych, že ta přestávka prospěla nám všem."
Matušovič se nezdráhá prozradit, co mu trenér Bílek doporučoval.
"Není to žádným tajemstvím a ani to nebylo nic extra. V podstatě mi zdůraznil, že si musím neustálým pohybem ještě víc říkat o míče do běhu a dopředu, a že se nesmím vyhýbat osobním soubojům. Být prostě v každém okamžiku aktivní a protihráče pořád zaměstnávat."
Když má říci, zda mu post ofenzivního levého záložníka vyhovuje nejvíc, odpovídá nepřímo.
"Už jsem říkal mockrát, že ve Spartě si fotbalista místo vybírat nemůže. V Ostravě jsem prošel skoro všechny posty a když jsem loni v lednu přestupoval do Sparty, tak jako útočník. Trenér Hřebík mě moc chtěl, ale pod ním jsem hrál většinou v záloze. Griga mě zase začal stavět do útoku a postupně vůbec. No a teď za Bílka hraju útočného levého halva."
Matušovič je především vděčný, že vůbec hraje.
"Ve Spartě je nás pětadvacet a nastoupit jich může jen jedenáct. Ale podle mě je pro každého hráče důležité, když s ním trenér mluví. A právě tohle je Bílkův případ. Mě například mrzelo, že po zápase se Zlínem jsem se do základu nedostal v Teplicích. Ale když jsem se pak zeptal, trenér mi dokázal vysvětlit, jaké měl záměry, jak je zapotřebí mužstvo poskládat buď podle ofenzivní, nebo defenzivní taktiky," přibližuje Matušovič.
"A vůbec jsem po tomhle rozhovoru neměl dojem, že by mi snad přestal věřit. A podobné to bylo v poháru proti Hearts. Ve Skotsku jsem střídal, dal jsem gól a myslel si, že doma v odvetě budu hrát automaticky. Ale zase jsem jen střídal. Stejně tak v derby na Slavii. Jenže když s námi Bílek mluví na rovinu, nijak mě to nezneklidnilo. Naopak u Grigy jsem to tak necítil, jednou mi to nevyšlo a další čtyři týdny jsem proseděl na lavičce."
Pod koučem Bílkem se po derby dočkal hned v dalších třech ligových utkáních. Proti Ostravě, na Slovácku a s Brnem byl v základní sestavě a zářil. Ostravě jeden gól dal a na jeden přihrál (3:0), na Slovácku na jediný gól zápasu opět přihrával, v duelu s Brnem asistoval u obou branek (2:0).
"Dělám co můžu a trenérova důvěra v tom hraje velkou roli. Ale na těch našich posledních výsledcích má podíl celé mužstvo. Jsem samozřejmě šťastný, že hraju, ale nerad bych tyhle příjemné časy zakřikl."
A ještě jedna důležitá změna prý s trenérem Bílkem přišla: uvolnila se atmosféra v kabině.
"Ovzduší už tam není tak zvláštně sevřené. Uvolněnost na nás dýchá každý den. Trenér Bílek nám vyložil, že jsme jedna sparťanská rodina, a že Sparta prostě nahoře být musí. Připomněl, že on sám to ve své hráčské kariéře zažil, a že by chtěl, aby to tak bylo i teď," líčí Matušovič. "A speciálně u Bílka vnímáme, jak se do našich pocitů dokáže vžít."
Na otázku, zda nehrozí, že by ta uvolněnost mohla časem přerůst v jakousi svévoli, kdy si každý bude dělat co chce, Matušovič reaguje: "To ani náhodou. Když říkám, že trenér nás dokáže pochopit a mluví s námi, tak zároveň musím zdůraznit, že má obrovskou autoritu. Kdepak, to uvolnění stoprocentně v nic takového nepřeroste."
