I při té neproměněné penaltě si to mohl dovolit, nikdo ze spoluhráčů ani z trenérů se na něj nezlobil. Teplice totiž po bezbrankovém utkání v normální hrací době nakonec na pokutové kopy do finále Poháru Českomoravského fotbalového svazu postoupily.
Když se v šesté sérii penalt rozhodlo o vašem postupu, to vám asi spadl kámen ze srdce...
To je pravda, nejvíc za to musím poděkovat brankáři Tomáši Poštulkovi, který ty penalty líp chytal, než já jednu kopnul.
Co jste si po té vaší střele do břevna říkal?
Nepřejte si slyšet, co jsem si dal jmen. Rozhodně jsem se nechválil.
Kde se vlastně stala chyba?
Jsem lajdák, blbě jsem si míč postavil. Nechal jsem ho na takovém drnu a když jsem ho podebral s tím, že to prásknu pod břevno, šel o trochu výš.
Jakými slovy vás počastovali spoluhráči, když jste se zkroušeně vracel do středového kruhu?
Já hlavně slyšel sebe, jak si pořád nadávám. Ale potom jsem zaslechl: nevadí, on to Pošta vychytá. A taky to vychytal.
Co bylo v tomto zápase nejtěžší?
Nejspíš to šílené vedro. V takovém počasí je fotbal strašně náročný, navíc se musí hrát pozorně a důrazně, je to nejen boj o míč, ale i o prostor, prostě únavné. Už vidím, jak v neděli hrajeme ligu od dvou. Jestli bude takhle, tak potěš pánbůh.
Byli jste před zápasem hodně nervózní? Vždyť jste vlastně hráli o všechno, tedy o účast v Poháru UEFA, na který už z ligy dosáhnete jen stěží.
Nervózní jsme nebyli. V neděli jsme po porážce v Příbrami odjeli na krátké soustředění do Písku a tam jsme si všechno - hráči i trenéři - vyříkali. Poslední dobou jsme byli pod obrovským tlakem, tak jsme si řekli, že se musíme hlavně zklidnit. Vždyť v životě jsou přece důležitější věci než nějaký pohár. A myslím, že nám to sezení prospělo.
Co říkáte tomu, že ve finále domácího poháru hrajete s Jabloncem, který ze semifinále ve Zlíně postoupil také na penalty?
Asi je to lepší než ten Zlín, který nás nedávno vyplatil v lize. Ale s Jabloncem to bude taky záhul. Navíc přespříští kolo hrajeme právě v Jablonci a pak ještě to pohárové finále. Takže novináři už můžou spekulovat, kdo to komu nechá v lize a kdo komu v poháru. To se zase nasmějeme.
Když se v šesté sérii penalt rozhodlo o vašem postupu, to vám asi spadl kámen ze srdce...
To je pravda, nejvíc za to musím poděkovat brankáři Tomáši Poštulkovi, který ty penalty líp chytal, než já jednu kopnul.
Co jste si po té vaší střele do břevna říkal?
Nepřejte si slyšet, co jsem si dal jmen. Rozhodně jsem se nechválil.
Kde se vlastně stala chyba?
Jsem lajdák, blbě jsem si míč postavil. Nechal jsem ho na takovém drnu a když jsem ho podebral s tím, že to prásknu pod břevno, šel o trochu výš.
Jakými slovy vás počastovali spoluhráči, když jste se zkroušeně vracel do středového kruhu?
Já hlavně slyšel sebe, jak si pořád nadávám. Ale potom jsem zaslechl: nevadí, on to Pošta vychytá. A taky to vychytal.
Co bylo v tomto zápase nejtěžší?
Nejspíš to šílené vedro. V takovém počasí je fotbal strašně náročný, navíc se musí hrát pozorně a důrazně, je to nejen boj o míč, ale i o prostor, prostě únavné. Už vidím, jak v neděli hrajeme ligu od dvou. Jestli bude takhle, tak potěš pánbůh.
Byli jste před zápasem hodně nervózní? Vždyť jste vlastně hráli o všechno, tedy o účast v Poháru UEFA, na který už z ligy dosáhnete jen stěží.
Nervózní jsme nebyli. V neděli jsme po porážce v Příbrami odjeli na krátké soustředění do Písku a tam jsme si všechno - hráči i trenéři - vyříkali. Poslední dobou jsme byli pod obrovským tlakem, tak jsme si řekli, že se musíme hlavně zklidnit. Vždyť v životě jsou přece důležitější věci než nějaký pohár. A myslím, že nám to sezení prospělo.
Co říkáte tomu, že ve finále domácího poháru hrajete s Jabloncem, který ze semifinále ve Zlíně postoupil také na penalty?
Asi je to lepší než ten Zlín, který nás nedávno vyplatil v lize. Ale s Jabloncem to bude taky záhul. Navíc přespříští kolo hrajeme právě v Jablonci a pak ještě to pohárové finále. Takže novináři už můžou spekulovat, kdo to komu nechá v lize a kdo komu v poháru. To se zase nasmějeme.
